Posvátné baobaby: příbytky božstev a objekty kultického uctívání

Posvátné baobaby: příbytky božstev a objekty kultického uctívání

Baobaby jsou fascinující stromy, které se právem mohou považovat za pamětníky nejstarších afrických (i dalších) náboženství a kultur, vždyť nejstarší z nich přežívají více než 2 000 let a jsou často uctívány jako příbytek božstva nebo ducha, případně jsou jim připisovány magické účinky, jako je tomu na Madagaskaru u tzv. milujících se baobabů.  V západoafrickém vodunu existuje božstvo – vodun – které přímo sídlí v konkrétních (vždy tvarem, velikostí či stářím) výjimečných baobabech.

Kult uctívání stromů není africkým unikem a zdaleka se neomezoval jen na baobaby; existoval v jisté míře patrně po celém světě. V některých náboženských proudech bylo (a stále je) věřeno, že duše zemřelých lidí se po smrti stěhují právě do stromů, jinde se stromy sází přímo nad pohřbeného nebožtíka. Posvátné stromy mají také adekvátní ozvěnu v nejstarší náboženské literatuře. Za všechny zmíním Epos o Gilgamešovi, kde je démon Chuvava spojený s cedry a vzpomenu také známou biblickou dolinu Posvátného stromu (1Sam 17,2), kde se utkal David s Goliášem. Bible koneckonců začíná dramatem pod stromem poznání dobrého a zlého (Gn 3), vrcholí představením Nebeského Jeruzaléma, uprostřed jehož náměstí je strom života (Zj 22,2) a je vycentrována utrpením na dřevě, které svou děsivou rovinu úzkosti vtisklo do prastarých olivovníků v Getsemanech, kam dodnes proudí poutníci z celého světa dotknout se těchto posvátných pamětníků. A nejen tam: poutníci z celého světa míří také např. k posvátnému stromu bódhi v indické Bódhgaji a dalo by se dlouze pokračovat. Nyní ale cílím na posvátné africké baobaby.

Baobab (Adansonia) je listnatý opadavý strom z čeledi slézovitých; vyskytuje se v některých oblastech Afriky, v nemnoha oblastech Arábie a Austrálie a samostatně je třeba zdůraznit Madagaskar, neboť z celkově devíti druhů baobabů je šest druhů původně z Madagaskaru a jeden druh se na ostrov dostal z kontinentální Afriky (nehovořím o záměrně pěstovaných baobabech v dalších částech světa). V Zimbabwe byl radiokarbonovou metodou datování označen nejstarší známý baobab, který v době svého vegetativního konce v roce 2011 pamatoval přibližně 2 450 let. Baobaby jsou vysoké až 30 metrů a jejich průměr u statných jedinců převyšuje 10 metrů; nejstatnější nestoři mají obvykle obvod kolem třiceti metrů, přičemž nejsilnější známý baobab měl obvod neuvěřitelných 47 metrů, než se v kmeni rozdělil na dva solitéry.

Mnohé africké kultury chovají ke vzrostlým baobabům – respektive k božstvům či duchům nebo duším, které je obývají – kultickou úctu a starý živý baobab označený za posvátný nesmí být pokácen. Na Madagaskaru je znám tradiční kult, jehož zasvěcenci provozují své obřady u statných starých baobabů nebo přímo v jejich kmenech. Duté kmeny obřích prastarých baobabů bývají využívány jako obřadní prostor, kam by neměl vstupovat nikdo jiný než zasvěcenec. Navštívil jsem nejen na Madagaskaru několik takových stromů; kolem se vždy nacházely kultické sošky, zvláštní – často nepostřehnutelné – symboly zavěšené na větvích a někdy také symbol varující procházejícího, aby neznesvětil kulticky významné místo. Pro jistý středomalagašský kult je baobab posvátný podobně významně jako kráva pro indické hinduisty. Cestovatel musí dávat velký pozor, aby nezpůsobil kulturně-náboženský přešlap – nevědomé odskočení si k takovému posvátnému baobabu mohlo v minulosti stát cestovatele život, dnes ho to může stát fyzické napadení, velké nepříjemnosti a vyhnání z oblasti. Nezasvěcený člověk často nemá nejmenší šanci poznat, že jde o posvátný baobab; kultické předměty jsou někdy nevýrazným svazkem klacíků nebo jiným, pro neznalého člověka nezaznamenatelným předmětem.

Zcela zvláštní úctu přiznávají lidé na Madagaskaru tzv. milujícím se baobabům, což jsou dva u sebe rostoucí baobaby vzájemně se obrůstající; takové baobaby tam lidé nepokácejí ani mladé, dokonce ani tehdy, když by stály v cestě stavbě nebo jinému projektu. Milující se baobaby mají vždy přednost, věří se v jejich magické účinky, jsou posvátné. Lidé k nim chodí, aby do svých životů přivolali štěstí a lásku. Zaznamenal jsem také tradici, podle které milující se baobaby přinášejí zájemcům plodnost. U milujících se baobabů tak může cestovatel nalézt nejrůznější dary, obětní pokrmy, alkohol nebo také peníze (což uprostřed lesa působí pro našince zvláštně, představte si statný smrk uprostřed našeho lesa obsypaný bankovkami a lahvemi alkoholu).

V západoafrickém vodunu existují božstva přebývající ve stromech, která jsou nazývána atime-vodun. Baobab, který je příbytkem božstva je určován výhradně věštci, či jinými kompetentními zasvěcenci, často na základě předcházejícího upozornění lidí, kteří vypozorovali jeho jedinečnost, zvláštní sílu, ochrannou moc atd. V Beninu je baobab chápán jako sídlo božstva, které varuje člověka před nadcházejécí hrozbou. V dalších oblastech Afriky lze zaznamenat věštění u posvátných baobabů nebo výrobu ochranných sošek či magických fetišů ze dřeva posvátného baobabu.

 

Fotografie: autor.

 

Psali jsme v Dingiru:

téma 4/2015: Náboženství v současné Africe

 

Související příspěvky:

Djenné: pohádková tvář islámu i unikátní synkreze se západoafrickým vodunem

Tuaregové: muslimové s křesťanskou minulostí a polyteistickými berberskými kořeny

Prolistovat si devět století starý Korán? V Mauretánii můžete.

Misie Satanovy komunity v Africe

 

 



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments