Na začátku května byl zveřejněn rozsudek Nejvyššího soudu Norska, vynesený 29. dubna 2026. Nejvyšší soud v něm potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu ze 14. března 2025, který zrušil rozhodnutí úřadů o odebrání státní registrace organizaci svědků Jehovových a přiznal jí ušlou dotaci za roky 2021–2024 i kompenzaci finančních nákladů. O případu i soudním rozhodnutí jsme podrobně psali zde.
Podobně jako v české kauze (která ovšem nedošla až před soud, viz její závěr zde), byla předmětem sporu mezi státními úřady a svědky Jehovovými náboženská praxe tzv. vyhýbání se (též stranění se, angl. shunning). Je založena na velmi menšinovém, ale mezi křesťanskými fundamentalisty nikoliv zcela ojedinělém výkladu některých pasáží Bible. Podle tohoto výkladu (podrobně je o něm pojednáno zde) se mají příslušníci křesťanského společenství vyhýbat kontaktu s bývalými členy, kteří byli kdysi pokřtěni a přijati do společenství, ale pak ho opustili nebo z něj byli vyloučeni.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu zdůraznilo, že praxe „vyhýbání se“ je zakotvena v nauce svědků Jehovových a že je těm, kdo ke společenství přistupují, dobře známa. Přijetí této nauky neprovází přímý nátlak nebo jiné formy donucování. Kromě toho soud shledal, že by bylo velmi pochybné, kdyby opačným rozhodnutím přikázal svědkům Jehovovým, jak se mají chovat ke svým bývalým bratrům a sestrám, když se tak na základě svého přesvědčení sami chovat nechtějí. Podobně není možné, aby soud přikázal náboženské společnosti, jaké nauky může a jaké případně nemůže zastávat.
Co se týče dětí, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že – slovy organizace Lidská práva bez hranic – „státní úřady nepředložily dostatečné důkazy o tom, že by svědkové Jehovovi ve své praxi vystavovali nezletilé členy psychickému zneužívání nebo negativní sociální kontrole tak závažným způsobem, aby docházelo k porušování zákonem chráněných práv dětí. Soud poukázal na vnitřní pokyny pro jednání s nezletilými, které nepřerušují rodinné vazby, a konstatoval, že nejsou dokumentovány důkazy o skutečném rozsahu toho, jak jsou děti vyloučeny.“
Na aktuálnost, ale zároveň složitost a rozporuplnost sporu o „vyhýbání se“ bývalým členům organizace svědků Jehovových ukazují nejméně tři skutečnosti: jednak to jsou diametrálně odlišné, a přitom často dobře odůvodněné postoje různých státních a soudních úřadů (nejen v Norsku), jednak dva z pěti soudců norského Nejvyššího soudu vyjádřili své disentní postoje proti některým odůvodněním, a konečně samo ústředí svědků Jehovových (tzv. vedoucí sbor) pocítil nutnost změnit v srpnu 2024 některé okolnosti provádění zásady o vyhýbání se, a to ve směru k určitému změkčení pravidel a k možnosti projevovat vyšší míru empatie (více zde). V Norsku je tedy rozhodnuto jasně (a podle autora tohoto článku pravděpodobně – podle toho, co je jako právní laik schopen posoudit, – správně), ale rozpory, otázky a spory přetrvávají.
Náhledová fotografie: prezentace náboženské společnosti svědků Jehovových.
Psali jsme v Dingiru:
VELECHOVSKÝ, Petr: Ti, kdo jsou součástí antikrista, Dingir 12 (3), 2009, str. 94–95.
téma Svědkové Jehovovi a vývoj jejich společenství, Dingir 12 (3), 2009.
Související články:
