Na začátku května byl zveřejněn rozsudek Nejvyššího soudu Norska, vynesený 29. dubna 2026. Nejvyšší soud v něm potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu ze 14. března 2025, který zrušil rozhodnutí úřadů o odebrání státní registrace organizaci svědků Jehovových a přiznal jí ušlou dotaci za roky 2021–2024 i kompenzaci finančních nákladů. O případu i soudním rozhodnutí jsme podrobně psali zde.
Podobně jako v české kauze (která ovšem nedošla až před soud, viz její závěr zde), byla předmětem sporu mezi státními úřady a svědky Jehovovými náboženská praxe tzv. vyhýbání se (též stranění se, angl. shunning). Je založena na velmi menšinovém, ale mezi křesťanskými fundamentalisty nikoliv zcela ojedinělém výkladu některých pasáží Bible. Podle tohoto výkladu (podrobně je o něm pojednáno zde) se mají příslušníci křesťanského společenství vyhýbat kontaktu s bývalými členy, kteří byli kdysi pokřtěni a přijati do společenství, ale pak ho opustili nebo z něj byli vyloučeni.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu zdůraznilo, že praxe „vyhýbání se“ je zakotvena v nauce svědků Jehovových a že je těm, kdo ke společenství přistupují, dobře známa. Přijetí této nauky neprovází přímý nátlak nebo jiné formy donucování. Kromě toho soud shledal, že by bylo velmi pochybné, kdyby opačným rozhodnutím přikázal svědkům Jehovovým, jak se mají chovat ke svým bývalým bratrům a sestrám, když se tak na základě svého přesvědčení sami chovat nechtějí. Podobně není možné, aby soud přikázal náboženské společnosti, jaké nauky může a jaké případně nemůže zastávat.
Co se týče dětí, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že – slovy organizace Lidská práva bez hranic – „státní úřady nepředložily dostatečné důkazy o tom, že by svědkové Jehovovi ve své praxi vystavovali nezletilé členy psychickému zneužívání nebo negativní sociální kontrole tak závažným způsobem, aby docházelo k porušování zákonem chráněných práv dětí. Soud poukázal na vnitřní pokyny pro jednání s nezletilými, které nepřerušují rodinné vazby, a konstatoval, že nejsou dokumentovány důkazy o skutečném rozsahu toho, jak jsou děti vyloučeny.“
Na aktuálnost, ale zároveň složitost a rozporuplnost sporu o „vyhýbání se“ bývalým členům organizace svědků Jehovových ukazují nejméně tři skutečnosti: jednak to jsou diametrálně odlišné, a přitom často dobře odůvodněné postoje různých státních a soudních úřadů (nejen v Norsku), jednak dva z pěti soudců norského Nejvyššího soudu vyjádřili své disentní postoje proti některým odůvodněním, a konečně samo ústředí svědků Jehovových (tzv. vedoucí sbor) pocítil nutnost změnit v srpnu 2024 některé okolnosti provádění zásady o vyhýbání se, a to ve směru k určitému změkčení pravidel a k možnosti projevovat vyšší míru empatie (více zde). V Norsku je tedy rozhodnuto jasně (a podle autora tohoto článku pravděpodobně – podle toho, co je jako právní laik schopen posoudit, – správně), ale rozpory, otázky a spory přetrvávají.
Náhledová fotografie: prezentace náboženské společnosti svědků Jehovových.
Psali jsme v Dingiru:
VELECHOVSKÝ, Petr: Ti, kdo jsou součástí antikrista, Dingir 12 (3), 2009, str. 94–95.
téma Svědkové Jehovovi a vývoj jejich společenství, Dingir 12 (3), 2009.
Související články:
To je zajímavá situace. Určitě si dohledám, jak je postavená právní subjektivita náboženských společností v Norsku. Vracel jsem se ještě teď k tomu, jak to funguje v Česku a došel jsem k závěru, že by deregistrace byla jako popotahování školníka za chování učitelů.
Pro mě celkem překvapivé a nečekané (a velmi těsné 3:2) rozhodnutí soudu ze země, kde je woke culture poměrně rozvinutá (neříkám že je to špatně, například některé prvky jako odmítání rasismu, náboženské intolerance, sociálního a jiného příkoří je výborná věc) a v médiích často propíraná (viz barnevernet). Vždy mě „baví“ rozhodnutí, kterým říkám vítězství zdravého rozumu nad „dobrým“ nápadem. Do jisté míry jde o podobný proces k jakému došlo v Česku, kde také jako v Norsku hrála roli angažovanost jednotlivců – státních úředníků – kteří si pod rouškou úřadu zřejmě leštili vlastní ego a pořádali vlastní verzi honu na čarodějnice. Teď to nevyšlo, ale… Číst dále ->
…pokr: Proč bych například jako rybář měl toužit po kibicovi, kterému by to nestačilo jednou, ale celý den by mi kazil tím, že by mi vykládal, jak špatně chytám ryby, že tam a tam bych si mohl koupit lepší prut a támhle háčky (byť by to byla pravda)? Pokud by byl bývalý JW třeba kolega v práci, jasně, pracovní věci s ním normálně řeším, ale když se dostaneme na pole víry, promiň, já mám jasno, ty máš taky jasno, nechme to být. (3) Snaha rozklížit společenství zevnitř pomocí vlastní verze výkladu Písem, což je mnohdy smrtelnější než dočasné aplikování nedokonalého pochopení. Ne… Číst dále ->
Zajímavý názor, že,, novým členům, vstupující do řad svědků Jehovových je princip vyhýbání se dobře znám.”
Proto stížnosti na toto pravidlo, mající navíc opodstatnění v bibli,bývalými členy je trochu schizofrenní myšlenkový postoj těch, kteří museli být odděleni od sboru.
Jsem rád, že se zapojujete do diskuze. Jistě to vyžaduje odvahu v prostoru, kde s vámi většina lidí hluboce nesouhlasí.
Opravdu MUSELI být odděleni? Opravdu je to silně biblicky podložené? To je otázka, ke které se vedoucí sbor vyjadřuje autoritativně bez realně možnosti diskuze, natož opozice. To mnohým bývalým členům, dle jejich slov, působí značnou bolest a mnoha celoživotním nečlenům značné obavy.