ThLic. Petr Šimůnek vykonává od 1. února 2021 funkci vedoucího samostatného oddělení církví a náboženských společností v Ministerstvu kultury ČR. Je absolventem Katolické teologické fakulty UK. V předchozích zaměstnáních působil jako tajemník Katolické teologické fakulty, poté jako hlavní ekonom Univerzity Karlovy a naposledy jako ředitel Ekonomického odboru Kanceláře Akademie věd.
Co spadá do působnosti odboru církví?
Nejprve bych jen pro formální úplnost upřesnil, že nastaly změny v organizačním uspořádání ministerstva kultury, takže již nejsme odborem církví, nýbrž samostatným oddělením církví a náboženských společností. Nově se tak náš útvar vnitřně nečlení na žádná oddělení, ale pracujeme jako jeden tým šesti lidí. Do působnosti našeho oddělení patří veškeré úkoly, které Ministerstvo kultury plní jakožto příslušný ústřední orgán státní správy pro věci církví a náboženských společností. Jedním z nejdůležitějších úkolů je samozřejmě registrace nových církví a náboženských společností (pozn. red.: dále zkr. CNS) a přiznávání tzv. zvláštních práv. K důležitým činnostem patří vedení tří veřejných rejstříků, a to rejstříku církví a náboženských společností, rejstříku jejich svazů a rejstříku jejich evidovaných právnických osob. Vzhledem k vysokému počtu církevních právnických osob proto patří k naší každodenní práci evidence změn v rejstřících, které se týkají zejména statutárních orgánů jednotlivých náboženských obcí. Denně také vystavujeme vyžádané výpisy z rejstříku. Dále zajišťujeme výplaty finanční náhrady a příspěvku podle zákona o majetkovém vyrovnání a poskytujeme dotace na významné kulturní aktivity s náboženskou tématikou. Kromě toho se vyjadřujeme z hlediska své působnosti k návrhům právních předpisů a jiných dokumentů v rámci připomínkových řízení, naposledy např. ke Strategii spolupráce veřejné správy s nestátními neziskovými organizacemi či k Vládní strategii rovnosti a odstraňování bariér důstojného života LGBTI+ lidí. Máme krásnou a smysluplnou práci. A já jako nový vedoucí mám kvalifikovaný, zkušený a profesionální tým.
Co říkáte zákonu 3/2002 s odstupem času a jako člověk, který na něm není osobně zainteresován? Kdysi z něj byly určité obavy. Osvědčil se? Jaké má silné a slabé stránky?
Že byl z tohoto zákona strach, slyším poprvé. Za tu krátkou dobu, kdy jsem ve funkci, je můj názor na zákon o církvích a náboženských společnostech spíše pozitivní. Mám za to, že po úpravách provedených Ústavním soudem je dobrým základem pro svobodné působení církví a náboženských společností v naší vlasti a pro kooperativní model spolupráce se státem. Obsahuje sice výkladové nejasnosti, ale s nimi se v praxi nějak snažíme vypořádat. Nemyslím si, že by bylo zapotřebí uvažovat o nějaké novele, ale třeba se můj názor časem změní. Nejsem příznivcem častých změn právního prostředí. Pokud něco funguje, nemá se do toho příliš vrtat.
Přináší registrace CNS u MK ČR nějaké výhody a nevýhody?
Registrace přináší řadu výhod. Základní výhodou je vznik právní osobnosti v režimu českého právního řádu. Bez ní by církev a náboženská společnost nemohla vstupovat do právních vztahů, takže by si nemohla založit bankovní účet, pronajmout prostory, nikoho zaměstnat atd. Registrovaná církev a náboženská společnost dále může zakládat své organizační složky jako další samostatné právnické osoby a zakládat svazy církví a náboženských společností, resp. do nich vstupovat, např. do Ekumenické rady církví v ČR. Může získávat peněžní prostředky formou sbírek k náboženským a charitativním účelům atd. Kromě toho mám za to, že církev a náboženská společnost, která je registrovaná, získává v očích veřejnosti jakýsi status solidnosti. Veřejnost tuší, že musela projít úředním registračním řízením, kterým neprojde každý. Je také důležité zmínit, že od okamžiku registrace začíná běžet desetiletá lhůta, po jejímž uplynutí církev a náboženská společnost může požádat o přiznání tzv. zvláštních práv. Žádné nevýhody mě nenapadají, snad jen kromě povinnosti aktualizovat údaje v rejstřících, a to do deseti dnů ode dne, kdy k jejich změně došlo.
Co přináší registrace CNS státu?
Institut registrace dává státu možnost zkoumat, zda církev a náboženská společnost splňuje základní předpoklady pro své působení v České republice. Stát má tedy možnost, vlastně povinnost, neregistrovat církev a náboženskou společnost, pokud dojde k závěru, že její působení není v souladu s českým právním řádem. Aniž by stát jakkoli vstupoval do autonomie církví, poskytuje také veřejnosti prostřednictvím rejstříků informace o tom, kdo za kterou církevní právnickou osobu může právně jednat.
V současnosti je celkem 42 registrovaných CNS. Je to odpovídající počet vzhledem k široké nabídce duchovního života v Česku? Nepreferuje zákon křesťanské církve?
Řekl bych, že počet registrovaných církví a náboženských společností odpovídá zájmu o jejich registraci. Čím širší je nabídka „duchovního života“ v Česku, tím více je žádostí o registraci a tím více je registrovaných církví a náboženských společností a naopak. Zákon v žádném případě nepreferuje žádný náboženský směr. V tomto ohledu je naprosto transparentní a nediskriminační. Podmínky pro registraci jsou úplně stejné pro každého. Za dobu účinnosti církevního zákona, tj. od roku 2002, bylo registrováno 21 nových církví a náboženských společností, což odpovídá v průměru více než jedné nové registraci za rok. Nemám pocit, že by to byl v prostředí „malého českého rybníku“ nízký počet. Skutečnost, že podmínky pro registraci církve a náboženské společnosti jsou poměrně vstřícné, umožňuje, aby se šíře nabídky duchovního života v Česku projevila i v počtu registrovaných církví a náboženských společností.
Na jaké překážky nejčastěji narážejí žadatelé o registraci?
Často se jedná spíše o formální nedostatky, které lze v průběhu správního řízení odstranit. Správní řízení je poněkud byrokraticky těžkopádné, ale s tím nic nenaděláme. Existují však překážky, které překonat nelze, např. pokud o registraci usiluje společenství, které nevykazuje znaky náboženské společnosti.
Co jsou to tzv. zvláštní práva?
Pokud to mám říci ve zkratce, pak zvláštní práva umožňují církvím a náboženským společnostem vyučovat náboženství na státních školách, vykonávat duchovenskou službu v armádě a věznicích, uzavírat sňatky s účinky pro světské právo a zřizovat církevní školy. Při splnění dalších podmínek může být církvi a náboženské společnosti přiznáno také právo zachovávat zpovědní tajemství. Jedná se o projev kooperativního modelu spolupráce státu s církvemi a náboženskými společnostmi.
Které náboženské společnosti je mají? Proč?
V současnosti má oprávnění k výkonu zvláštních práv celkem 21 církví a náboženských společností. Jedná se o církve a náboženské společnosti, které u nás oficiálně působily již před účinností současného církevního zákona, tj. před rokem 2002, takže jde vesměs o církve a náboženské společnosti pro naši společnost v jistém smyslu „tradiční“. Oprávnění získaly na základě recepce těchto práv z předchozího období. Ministerstvo však přiznalo zvláštní práva diferencovaně, tedy ne všechny církve a náboženské společnosti mají všechna zvláštní práva. Oprávnění vykonávat všechna práva má v tuto chvíli pouze sedm církví a náboženských společností: Apoštolská církev, Církev adventistů sedmého dne, Církev československá husitská, Církev římskokatolická, Českobratrská církev evangelická, Náboženská společnost českých unitářů a Slezská církev evangelická a. v.
Které náboženské společnosti o ně mohou v současnosti usilovat? Co je k tomu zapotřebí?
Pro přiznání zvláštních práv je třeba splnit několik podmínek. Jak jsem již uvedl, první podmínkou je uplynutí desetileté lhůty od registrace. Dalšími podmínkami jsou zveřejňování výročních zpráv, také nejméně po dobu deseti let před podáním návrhu, plnění závazků a bezúhonnost. Splní-li církev a náboženská společnost tyto podmínky, může se o přiznání zvláštních práv ucházet. K návrhu musí být doloženy originální podpisy osob hlásících se k příslušné církvi a náboženské společnosti, a to v počtu nejméně jednoho promile obyvatel ČR, což je aktuálně 10 437 podpisů. Zdá se, že po letošním sčítání lidu to bude o maličko více. K návrhu musí být přiloženo také posledních deset výročních zpráv a účetních závěrek.
Proč o ně nemohou usilovat všechny registrované CNS? Proč je potřeba mít dva stupně registrace CNS?
Stát tímto způsobem uplatňuje své právo zakotvené v čl. 16 Listiny základních práv a svobod, neboť je jeho povinností chránit veřejný prostor před případnými nežádoucími vlivy ze strany některých nebezpečných náboženských směrů. Zákonodárce patrně usoudil, že během desetiletého života církve a náboženské společnosti by se případné negativní působení projevilo. Kromě toho i podmínka jednoho promile podpisů, tj. více než deseti tisíc obyvatel, představuje jistou záruku serióznosti a rozšíření náboženské víry. Stát pustí do svých škol, armády, věznic atd. pouze takové církve a náboženské společnosti, které splní tyto vyšší nároky.
Jsou podmínky nastavené adekvátně?
Jsem jen úředník, netroufám si hodnotit, zda zákonodárce stanovil podmínky adekvátně či nikoliv.
Je reálné, aby v dnešní době dosáhla na zvláštní práva některá další společenství? Která?
Já se mohu vyjádřit pouze k první podmínce, tedy ke splnění lhůty 10 let od registrace. Tuto podmínku nyní splňuje jedenáct „nových“ církví a náboženských společností. Plynutím času jich bude samozřejmě přibývat. Ministerstvo však nemá informace o tom, zda tito případní uchazeči o zvláštní práva zveřejňují své výroční zprávy, ani o tom, kolik osob by bylo ochotno připojit svůj podpis na podpisový arch k návrhu. Nevíme také, zda některá církev a náboženská společnost o přiznání zvláštních práv má vůbec zájem. Kromě toho nic nebrání „tradičním“ církvím a náboženským společnostem, které mají přiznána pouze některá zvláštní práva, aby podaly návrh na přiznání dalších či všech práv. Pokud o přiznání zvláštních práv kterákoli církev nebo náboženská společnost požádá, budeme postupovat transparentně, nediskriminačně a v souladu se zákonem.
Jsou zvláštní práva jako vyučování ve školách či duchovenská služba v nemocnicích, armádě či věznicích v rozporu s náboženskou neutralitou veřejného prostoru?
Určitě ne. Náboženská neutralita veřejného prostoru neznamená, že náboženství musí být z veřejného prostoru eliminováno, ale že žádný světonázor nesmí být preferován. Naopak, pro stát je výhodné, pokud některé činnosti vykonává sama občanská společnost. Stát např. neumí zajišťovat duchovenské služby v ozbrojených silách nebo zajistit náboženské vzdělávání dětem rodičů, kteří si jej přejí. Česká republika je bezkonfesní, nikoliv antikonfesní, a to je dobře.
Jak se stavíte k obavám některých skupin obyvatel z možné nežádoucí náboženské indoktrinace právě skrze tato zvláštní práva ve školách či nemocnicích?
Tyto obavy jsou neopodstatněné. Působení církví a náboženských společností ve veřejné sféře je vždy založeno na bázi dobrovolnosti a respektování přání občanů. Nikdo nemůže být k přijetí náboženského vzdělávání nebo duchovních služeb nucen. Nebylo by ovšem správné, aby občanům, kteří o tyto služby zájem mají, stát bránil.
Využívá OC MK data ze sčítání lidu? Jak?
Příliš ne. Registrace církví a náboženských společností ani přiznávání zvláštních práv není závislé od počtu věřících v České republice, ale od počtu podpisů vyžadovaných zákonem. V tomto ohledu je irelevantní, zda se jedná o církev a náboženskou společnost, ke které se hlásí větší nebo menší počet obyvatelstva. Výsledky sčítání lidu můžeme využít pouze druhotně, např. při jmenování členů poradních orgánů, aby církve a náboženské společnosti byly zastoupeny přiměřeně.
Je dobře, že je tato otázka ve sčítání lidu pouze dobrovolná? Je dobře, že se otázka na náboženské vyznání a příslušnost k nějakému náboženskému společenství objevila i v letošních sčítacích formulářích?
Mám za to, že otázka musí být dobrovolná a že nikdo nemůže být nucen, aby sdělil státu své světonázorové přesvědčení. Je ale správné, že otázka položena byla, neboť stát tak získá přehled o počtech obyvatel, kteří se dobrovolně rozhodli k některému náboženství přihlásit.
Odráží se výsledky sčítání lidu nějak ve vztahu státu k CNS?
Jak jsem uvedl výše, počet věřících jednotlivých církví a náboženských společností má pro naši práci pouze informativní význam. Ke každé církvi a náboženské společnosti přistupujeme stejně, bez ohledu na počet jejich členů. Ani v oblasti poskytování dotací nehraje velikost církve a náboženské společnosti roli. Rozhoduje kvalita projektu a jeho přínos.
Chtěl byste ještě něco dodat k tomu, co již bylo řečeno?
Na závěr bych rád uvedl, že jsem na svoji práci a své oddělení hrdý a ve spolupráci státu s církvemi a náboženskými společnostmi vidím velký smysl a tuším velkou budoucnost.
Děkuji za rozhovor!
Psali jsme v Dingiru:
M. Mrázek a Z. Vojtíšek, Nové registrace, Dingir 11 (1), 2008, str. 8–9, 26.
M. Mrázek a Z. Vojtíšek, Nové registrace II, Dingir 17 (1), 2014, str. 4–7.
Související příspěvky:
V Česku působí již 42 státem registrovaných církví a náboženských společností