Karel Pavel Dražďák, vášnivý čtenář okultní literatury. A nejen čtenář.

Jako „vášnivého čtenáře okultní literatury“ charakterizuje Karla Pavla Dražďáka klasik českého hermetismu Milan Nakonečný. Podle Nakonečného vznikl na konci 19. století novodobý český hermetismus ze dvou zdrojů: z esoterického křídla symbolismu a z kontaktu s francouzskými martinistickými lóžemi.[1] První zdroj reprezentuje Jiří Karásek ze Lvovic, druhý pak baron Adolf Leonhardi. Z obou těchto zdrojů se napájela a oba spojovala další významná osobnost této doby začátků novodobého hermetismu u nás: je jí právě Karel Pavel Dražďák (1872–1921). Dnes uplynulo sto let od jeho smrti.

Dražďák vystudoval právnickou fakultu v Praze a později působil jako advokát v Opočně. S Karáskem a ostatními esoterismem inspirovanými symbolisty ho v Praze spojovala Moderní revue, kulturní časopis založený roku 1894. Studoval ale také na škole hermetických nauk v Paříži (údajně obdržel titul „licenciáta kabbaly“[2]) a stal se tam členem řádu Rose-Croix-Cabbalistique, založeného francouzským hermetikem Stanislasem de Guaita (1861–1897). Absolutorium školy mu také umožnilo založit v Praze martinistickou lóži „U tří bílých lotosů“, a vytvořit tak druhé centrum martinismu po Českých Budějovicích; tamní lóži inicioval právě baron Leonhardi (o třetí martinistické lóži, jež měla být údajně v Olomouci, není nic více známo; později se snad přesunula do Přerova, kde ji vedl Otokar Griese). Od martinismu se ale Dražďák postupně posouval k iluminátství.

Dražďák se stal také jedním ze zakladatelů, redaktorů a autorů Sborníku pro filosofii, mystiku a okkultismus, který vycházel mezi lety 1897–1899 a v roce 1906. Jako příloha Sborníku vyšel svazek Gnosis a reprezentoval Českou novognostickou církev, kterou od roku 1900 Dražďák vedl. Jím založená martinistická lóže se roku 1905 změnila na lóži zednářskou s názvem „U tří korunovaných sloupů“.

Příbuzné esoterické směry martinismu, iluminátství, neognose a svobodného zednářství tak vytvářejí horizont této zajímavé postavy hermetické alternativy k velkým a státem uznaným náboženským společnostem přelomu 19. a 20. století.

Poznámky:

[1] NAKONEČNÝ, Milan, Novodobý český hermetismus, Praha: Eminent 2009, str. 52.

[2] Tamtéž, str. 56.

Článek využívá též textů Petra Kalače z Dokumentačního centra českého hermetismu.

Náhledová ilustrační fotografie martinistického oltáře: zdroj: zde

Psali jsme v Dingiru:

téma Současnost hermetických řádůDingir 22 (4), 2019, obsah čísla zde.

Související články:

Gotická duše ze Sodomy

Výstava jako pocta baronu Leonhardimu

Náboženství na cestách: Stráž nad Nežárkou jako kolébka českého okultismu

Vyšel sympatizující životopis Jana Kefera

Životní temnoty znalce okultních věd

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments