Jeden z nejstarších svátků se dnes slaví na území Kurdistánu, ale v různých obměnách jej můžeme nalézt i v mnoha dalších zemích střední Asie a na Balkáně.[1] Nourúz, nebo také Norúz (doslova „Nový den“) je prvním dnem jara a začíná jím íránský kalendář. Svátek má kořeny v zoroastrismu a jeho začátek připadá na den jarní rovnodennosti, letos tedy na 20. března. Po dva týdny budou věřící z komunit vyznavačů zoroastrismu, islámu a báha’í, ale i dalších tradic slavit příchod jara, nový počátek a obnovu přírody.
Dle tradice určil za počátek kalendáře jarní rovnodennost prorok Zarathustra ve 2. tisíciletí př. n. l. První historické zmínky o svátku máme však až ze 6. století př. n. l. Ve městě Parsa (známějším jako Persepolis), náboženském centru Achaimenovské říše a letním sídle králů, vypočetla vrstva zoroastrických kněží jarní rovnodennost na 20., případně 21. března. V roce 515 př. n. l. pak před perským králem Dareiem Velikým, jenž sezval vládce okolních zemí, proběhla velká ceremonie a rituál na oslavu počátku nového roku.
I když je svátek založen na výrazně astrologickém motivu, je hluboce zakořeněn i v perské mytologii a v příbězích o přemáhání zla dobrem a tmy světlem. Nourúz byl společně se svátkem ohně jménem Sadeh, slaveným uprostřed zimy, jediným svátkem, který přežil i společenskou reformu způsobenou nástupem islámu v 7. století. Oslavám předsedali i chalífové a během dynastie Abbásovců se stal Nourúz hlavním královským svátkem.
Po zániku chalífátu a opětovném výskytu perských dynastií byl Nourúz povýšen na ještě důležitější událost. Bujovci[2] oživili starodávné tradice a obnovili mnoho menších oslav, jež byly v období chalifátu zrušeny. Ani turečtí či mongolští okupanti Íránu se nepokusili Nourúz zrušit ve prospěch žádné jiné oslavy. Nourúz tak zůstal hlavním svátkem v perských zemích.
Současná forma svátku se příliš neliší od té, kterou měl například před sto lety. Úterý před Nourúzem bývá nazýváno Předvečerem Rudé středy. Lidé zapalují ohně, přes které přeskakují a odříkávají při tom větu: „Zardi-ye man az toh, sorkhi-ye toh az man!“, volně přeloženou jako „Vrať mi mou krásnou rudou barvu a vezmi mi mou nezdravou bledost.“
V praxi však začínají přípravy již několik týdnů předem. „Vyklepávání domu“ označuje velký úklid obydlí s cílem zbavit se nepotřebných věcí a připravit se na nový začátek. Během příprav lze v ulicích spatřit čištění koberců a vymetání prachu. To vše by mělo rodiny připravit na společné jídlo a Haft-sín[3] – tabuli obsahující sedm symbolických věcí. Těmi jsou: Sabzeh – naklíčené obilí či luštěnina, symbol znovuzrození, Samanu – sladký puding, symbol dobrých momentů života, Sib – rudé jablko, symbol krásy, Sendžed – perská oliva, symbol lásky, Sir – česnek, symbol zdraví, Sumaq – česky Škumpa, rudá rostlina, díky červené barvě symbol úsvitu – porážky tmy a vítězství světla, Serkeh – ocet, symbol stáří a trpělivosti.
Na stole se dále objevují knihy moudrosti, zpravidla Avesta[4], zrcadlo symbolizující oblohu a sebezpytování, svíčky jako symbol světla a božství, mince kvůli bohatství a malovaná vejce kvůli plodnosti a zrození. Centrem mnoha hostin je však většinou Sabzi polo ba mahi – bylinková rýže s rybím filetem.
V den jarní rovnodennosti členové rodiny počkají na chvíli, kdy slunce překročí rovník, poté začne veselí, hudba a předávání dárků. Tradičním přáním je „Norúz mobarak“ – Požehnaný Norúz. Následující dva týdny mají íránci obvykle pracovní volno. V ulicích probíhají kulturní akce, hudební a básnická představení, taneční ukázky i sportovní utkání. Třináctý den farvadinu, prvního měsíce kalendáře, se tradičně slaví mimo domov – například na pikniku s přáteli. Lidé totiž věří, že byl třináctý den prokletý a kletba se dá zlomit pouze tak, že bude člověk venku v přírodě.
V roce 2009 byl svátek, který ročně slaví přes 300 milionů lidí, zapsán do Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Foto:
Haft-sín, Teherán, 2010, autor Safoura Zoroofchi
Doporučená literatura:
Celebrating Nowruz: Persian New Year. Yassaman Jalali and Marjan Zamanian. Saman Publishing, 2003.
[1] Oficiálně je Nourúz (i pod jinými názvy) slaven také v Íránu, Iráku, Afghánistánu, Gruzii, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Indii a Albánii.
[2] Dynastie vládnoucí v Íránu v letech 945 – 1055
[3] Persky هفتسین, doslova „sedm sín“ – sín je 15. písmeno perské abecedy.
[4] Sbírka staroíránských posvátných spisů zoroastrického či parského náboženství.
Související články:
Nový rok 175 víry bahá´í – nový den, obnova a příležitost k restartu
Purim – židovská slavnost i dvoudenní party