V červenci jsem již počtvrté šel ze Štýru (Steyru) do Horního Dvořiště (Oberhaidu). Tentokrát jsem však zvolil trochu západnější cestu než v předchozích letech, a tudíž jsem neprocházel kolem místa, kde svatého Floriána zastihla mučednická smrt[1], nýbrž přes místo, kde měl být původně pohřben, tedy přes hornorakouský městys St. Florian[2]. Do něj jsem došel 6. července 2026 dopoledne, ale ještě při cestě předchozího dne se mi podařilo navštívit dva pozdně gotické kostely.
Prvním z nich byl farní kostel svatého Martina v městysi (ten statut má obec poměrně krátkou dobu, od roku 1994) Wolfern, který se Štýrem přímo sousedí. Poprvé se připomíná v roce 1339, avšak v nynější podobě byl vybudován na přelomu 15. a 16. století – dokončen byl v roce 1523. Původní dřevěnou zvonici nahradila po roce 1833 kamenná západní věž. Současné vybavení kostela je většinou novogotické. V obci se nachází i několik drobných sakrálních památek, mj. socha svatého Jana Nepomuckého.
Další obcí, kde na mě čekal pozdně gotický kostel, byl Hofkirchen im Traunkreis. Tamní kostel svatého Mikuláše se poprvé připomíná v roce 1272, fara pak v roce 1326. Nynější pozdně gotický kostel byl vybudován mezi lety 1520 až 1524. Původní věž se nacházela při jižní stěně presbytáře, zhruba v místě, kde je dnes sakristie. Nynější západní věž je z let 1607–1609 a současnou stanovou střechou byla opatřena v roce 1818. Zachoval se zvon z roku 1535, pozdně gotická křtitelnice a několik soch ze 17. století. Německojazyčná Wikipedie[3] zmiňuje novogotické vybavení, ale nejspíš čerpá ze zastaralých pramenů a někdy po II. vatikánském koncilu došlo k jeho obměně. Lavice v zadní části kostela jsou barokní, v přední části novodobé, pravděpodobně právě z druhé poloviny 20. století. I na oltářní menze v čele kněžiště se nachází pouze novodobý tabernákl (svatostánek, schránka na eucharistii).
V pondělí 6. července jsem pak konečně vkročil do městyse jménem St. Florian. Jak název napovídá, obec je spojena se svatým Floriánem, který zde měl být původně pohřben. Nad hrobem byl založen klášter, který se poprvé písemně připomíná v roce 819,[4] v roce 1071 povolal biskup Altman z Pasova kanovníky řehole svatého Augustina, jejichž pokračovatelé zde působí dodnes. Část z nich žije přímo v klášteře, část se stará o třiatřicet inkorporovaných farností.[5]
V letech 1140–1150 zde byla vytvořena bohatě ilustrovaná Obří bible ze Svatého Floriána[6]. Kolem poloviny 13. století byl klášter centrem církevní správy na území nynějších Horních Rakous. Pro nás Čechy může být zajímavé, že v době vlády Přemysla Otakara II., roku 1256 (někdy se uvádí už rok 1236) byl v jídelně kláštera zavražděn Vítek III. Z Prčice a Plankenberka.
Osada, která pod klášterem vznikla, byla v roce 1493 povýšena na městys, jímž je dodnes. Současná podoba klášterního komplexu je výsledkem přestaveb na přelomu 17. a 18. století. Za podnět k přestavbě areálu je považována děkovná pouť císaře Leopolda I. po přečkaném druhém obléhání Turky v roce 1684. O dva roky později začala znovuvýstavba klášterního kostela. Autorem projektu byl Carlo Antonio Carlone. Ten měl původně řídit přestavbu celého klášterního areálu, avšak v roce 1708 zemřel a stavbu po něm (podobně jako v případě přestavby kláštera v Garstenu) převzal Jakob Prandtauer. Po jeho smrti (1726) byla přestavba dokončena pod vedením Jakoba Steinhubera a jeho syna Michaela. Nejpozději tato přestavba byla doprovázena rozsáhlými terénními úpravami: areál se totiž nachází v jižním svahu, který zde byl do značné míry odtěžen a terén zarovnán.
Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí na severním okraji klášterního areálu a od roku 1999 nese titul basilica minor. Jde o rozlehlou barokní budovu (délka zhruba 85 metrů, šířka 30 metrů) s „jezuitskou“ dispozicí – tj. hlavní loď je lemována bočními kaplemi, v tomto případě po čtyřech po každé straně. Vybavení je převážně ze stejné doby a podílela se na něm řada umělců. Například autorem mramorového hlavního oltáře z let 1683–1690 byl Giovanni Battista Colomba, oltářní obraz nanebevzetí Panny Marie namaloval Giuseppe Ghezzi a tak by dalo pokračovat. V kostele se nacházejí troje varhany: na západní kruchtě hlavní, které od roku 1930 nesou Brucknerovo jméno, postavené slovinským varhanářem Franzem Xaverem Križmanem (či Crismannem) a po jedněch na obou stranách kněžiště (varhanní skříně jsou od Josefa Remmera z roku 1691, samotné nástroje jsou pozdější).
V době mého příchodu bylo uvnitř chrámu poměrně rušno. Techničtí pracovníci totiž odklízeli pódium pro orchestr a židle, které tam byly vneseny kvůli dvěma velkým koncertům, jež se tam konaly v předchozím týdnu. V úterý 30. června to byla 3. symfonie Gustava Mahlera (rodáka z obce Kaliště v okrese Pelhřimov), v sobotu 4. července pak byla na programu 8. symfonie Antona Brucknera ve verzi z roku 1890. Přemýšlel jsem nad tím, jak zde asi byly konány pravidelné nedělní bohoslužby, když podlaha pódia se nacházela nad úrovní barokní oltářní menzy, ale asi to nebyl velký problém. Oltářní stůl, u něhož podle pokoncilního ritu se slouží mše čelem k lidu, nejspíš nebylo složité na pódium umístit. V době mé přítomnosti, kdy už se pódium začínalo rozebírat, se nacházel mezi lavicemi. U jednoho z bočních oltářů byla k podpisu petice na podporu vietnamského evangelického křesťana jménem Rlan Thih, který si za své aktivity odpykává osmiletý trest vězení.
Pokud jsem se zmínil, že klášter byl založen v místech, kde byl pohřben svatý Florián, je třeba rovnou dodat, že hrob tohoto světce je zde dávno marné hledat. Jeho ostatky byly totiž už v 11. století převezeny zčásti do Říma, zčásti do Krakova[7] a později i jinam (mj. díky Karlu IV. i do pražské katedrály svatého Víta). Nicméně je zde pohřben mimo jiné skladatel a varhaník Anton Bruckner (1824–1896). Sarkofág s jeho ostatky se nachází v západní části krypty v podzemí chrámové lodi, a to přímo pod jeho varhanami. Ve vstupní části kostela jej upomíná pamětní deska v dlažbě – právě nad jeho sarkofágem. Krypta je součástí jednoho z prohlídkových okruhů.[8] Ten jsem si sice nezaplatil, ale i v rámci volné prohlídky kostela a okolí je toho k vidění opravdu dost.
Severně a částečně západně od klášterního kostela se nachází hřbitov, který slouží i laickým obyvatelům obce. Protože však je už téměř zaplněn, vznikl východně od něj, ve svahu nad klášterním areálem, hřbitov nový.
Dodejme, že v jedné z hospodářských budov kláštera se nachází muzeum věnované hornorakouským dobrovolným hasičům. V intravilánu městyse, zhruba 400 metrů východně od klášterního areálu, se nachází ještě špitální kostel svatého Jana, poprvé připomínaný v roce 1111. Nynější stavba má gotické jádro, ale jeho současnná podoba je výsledkem barokní přestavby z roku 1681. V době, kdy jsem procházel kolem něj, byl však zavřený.
Všechny fotografie si můžete prohlédnout zde:
Poznámky:
[1]Více je zde: https://info.dingir.cz/2023/09/nabozenstvi-na-cestach-za-svatym-florianem-do-enze/
[2]Obě místa jsou vzdušnou čarou vzdálena zhruba 7,5 km.
[3]Adresa článku: https://de.wikipedia.org/wiki/Pfarrkirche_Hofkirchen_im_Traunkreis
[4]Údaj je převzat z německojazyčné Wikipedie. Ta jako pramen uvádí publikaci Johannes Ebner, Monika Würthinger (Hrsg.): Der Heilige Florian. Tradition und Botschaft. In: Neues Archiv für die Geschichte der Diözese Linz. 2003, S. 82 (Sken publikace lze nalézt zde: https://www.ooegeschichte.at/media/migrated/bibliografiedb/nadl_2003_0077_0098.pdf )
[5]Některé jsou hned v sousedství – například právě Hofkirchen im Traunkreis, některé se ale nacházejí poměrně daleko – například St. Oswald bei Freistadt.
[6]Více se o tomto díle lze dovědět (v němčině) na adrese: https://www.stifterhaus.at/index.php?id=167&tx_news_pi1%5Bnews%5D=2075
[7]V důsledku toho se stal jedním z polských patronů, aniž měl za svého života šanci vědět, že tato země bude existovat.
[8]Nabídka včetně cen je na webu kláštera zde: https://www.stift-st-florian.at/erleben-begegnen/stiftsf%C3%BChrungen.
Související příspěvky:
Článek propojuje cestopis s dějinami sakrálních památek, vykazuje však faktografické a metodologické nepřesnosti. Nerozlišuje mezi historickými skutečnostmi, hagiografickou tradicí a autorovými hypotézami. Zásadní chybou je datování přenesení Floriánových relikvií do Krakova do 11. století, přestože tradičně uváděným rokem translace je 1184. Samotný Florián zemřel podle tradice roku 304 během Diokleciánova pronásledování. Jeho údajný hrob v místě dnešního kláštera však nebyl archeologicky bezpečně identifikován. Náboženskou tradici proto nelze zaměňovat za historický důkaz. Chronologické zpřesnění vyžaduje zmínka o Leopoldu I.: druhé osmanské obléhání Vídně proběhlo roku 1683, zatímco císařova děkovná pouť následovala roku 1684. Nepřesný je také stavebněhistorický popis kostela svatého Mikuláše v Hofkirchenu. Přestavba presbytáře… Číst dále ->