Dne 5. července 2025 navečer po skončení duhového průvodu jsem opět (již potřetí – poprvé to bylo 1. července 2023, podruhé 7. července 2024) zamířil na hřbitov zvaný Táborský. Nenachází se ovšem v Táboře ani nikde jinde v Čechách, nýbrž v hornorakouském Štýru (Steyru), v německém originále se jmenuje Taborfriedhof a patří k nejpozoruhodnějším místům nejen uvedeného města. Nachází se mezi čtvrtěmi Steyrdorf a Tabor a hlavní vchod do jeho historické části[1] leží necelých padesát metrů zhruba východně od městské brány zvané Schnallentor[2].
Původní pohřebiště města Štýru se rozkládalo kolem městského farního kostela (Stadtpfarrkirche) svatých Jiljí a Kolomana, avšak mor v letech 1541 až 1542 vedl k jeho rychlému zaplnění. Jako nové místo pro pohřbívání zesnulých byl zvolen Weichselgarten (Višňový sad) u Bruderhauskirche (Kostela Bratrského domu)[3] na Sierninger Straße, avšak již v roce 1569 se ukázalo jako nevhodné – začalo ujíždět po svahu k řece.[4] Tudíž bylo opět nutné poohlédnout se po jiném místě.
Po delších jednáních získalo vedení města nynější pozemek a v roce 1572 pověřilo radního Magnuse Zieglera, aby nechal zajistit materiál pro zřízení hřbitova. Téhož roku se však rozvodnily obě řeky, jež městem protékají, a získané prostředky byly použity k zahlazení povodňových škod. Práce na novém hřbitově proto začaly až roku 1583. O portál a sloupy se tehdy postaral kameník z Kremže (Krems) a v roce 1584 byla arkádová chodba o 84 polích už dokončena. To činí z renesanční části hřbitova nejstarší památku tohoto typu v Rakousku mající ve Střední Evropě jen málo obdob.[5]
V roce 1593 byl přijat první hřbitovní řád, který stanovoval ceny za hrobová místa. V době reformace nebyl hřbitov vysvěcen. To provedl až 31.srpna 1628 opat Anton II. Spindler z kláštera v Garstenu. Někdy před rokem 1690 byla uprostřed plochy hřbitova postavena kaple Božího hrobu.
Později byl hřbitov rozšiřován dále zhruba k jihovýchodu. Poprvé se tak stalo v letech 1841 až 1842. V souvislosti s tím byla snesena věž nad jihovýchodní[6] stranou nejstarší části hřbitova, aby bylo možno rozšířit průjezd mezi starou a novou částí pohřebiště. Jinak nebyla historická část hřbitova dotčena – představitelé města si zřejmě už tehdy byli vědomi její umělecké hodnoty[7]. Během 19. století byl hřbitov doplněn i židovským a evangelickým oddělením a posléze byl rozšířen ještě v letech 1909 a 1945. Po roce 2000 pak celý areál prošel důkladnou rekonstrukcí.
Protože se římskokatolická církev, která dodnes tento hřbitov provozuje, ještě v první polovině 20. století ostře stavěla proti kremacím, bylo krematorium s urnovým hřbitovem zřízeno východně až jihovýchodně od něj v roce 1927.
Hřbitov se nachází, jak již bylo zmíněno, mezi čtvrtěmi Steyrdorf a Tabor, východně od brány Schnallentor na okraji plošiny nad severním svahem údolí řeky Štýru (Steyru). Jeho severovýchodní (až severoseverovýchodní) ohradní zeď je v podstatě přímá, v případě opačné strany hřbitova to platí jen o jeho nejstarší, tedy renesanční, části (její půdorys tvoří obdélník zhruba o délce 85 metrů a šířce 80 metrů), zbytek dále přibližně kopíruje okraj svahu údolí, v důsledku čehož se šířka hřbitova směrem k východu postupně zvětšuje.
Hlavní vstup na hřbitov, či jeho nejstarší část, je prolomen uprostřed severozápadní stěny a nachází se v nadmořské výšce 338 metrů.[8] Nad renesanční branou, jež je korunována věží s historizujícími prvky, jež jsou reminiscencí na románský sloh (sdružená okénka a obloučkový vlys pod hlavní římsou), je uprostřed vytesán městský znak, nalevo od něj latinský a napravo německý nápis. Ten zaznamenává rok výstavby.
Haec loca corporibus defunctis Stira paravit:
Aeterni at Domini est fertilis illa seges.
Somnum, non mortem spectas in morte piorum:
Inque Deo salvi, qui moriuntur erunt.
Bedenk mensch, das wir sterblich sein.
Du gehest hir aus und ein.
Glaube an Christum den Herrn,
So wirst nicht ewig sterben.
Tausendfünfhundertachtzigvier
Baut Steirstadt das Schlafhaus alhier.
Auferstehn und ewigs leben
Wird uns Gott aus Gnaden geben.
Tato místa připravil Štýr pro těla zemřelých:
tato plodná úroda patří Pánu na věky.
Ve smrti zbožných hledíš na spánek, ne na smrt:
a v Bohu budou ti, kdo zemřou, spaseni.
Pamatuj, člověče, že jsme smrtelní.
Ať vycházíš a vcházíš,
věř v Krista Pána,
a tak nezemřeš navěky.
Patnáct set osmdesát čtyři
město Štýr zde staví Dům spánku.
Z mrtvých vstát a věčně žít
dá nám Bůh z milosti.
Za branou se ocitneme v rozlehlém arkádovém dvoře. V jeho středu najdeme kapli Božího hrobu ze 17. století. Nynější náhrobky jsou většinou novodobé, protože hřbitov slouží dodnes původnímu účelu. Jeho původní podobu zachycuje rytina města od Matthäuse Meriana staršího ze 17. století.[9]
Druhá část hřbitova, ta z let 1841 až 1842, je o něco delší – měří takřka 120 metrů. Šířka katolické části je stejná jako v případě nejstarší části, avšak díky nepravidelnosti okraje svahu údolí, nad nímž hřbitov stojí, se mohla k jeho jihozápadní straně přimknout ještě židovská a evangelická část. Arkády, zaklenuté v tomto případě segmentovými oblouky, se nacházejí už pouze na jeho jihovýchodní straně. Třetí část hřbitova – z roku 1909 – je stejně dlouhá jako ta nejstarší, tj. kolem 85 metrů, avšak širší – zhruba 120 metrů (zde opravdu jen velmi přibližně, protože jihovýchodní okraj hřbitova je zde nepravidelný). V její západní čtvrtině najdeme jednotně řešenou vojenskou část s vojenskými hroby z první světové války. A konečně poslední část hřbitova je nejkratší, měří kolem 60 metrů.
Východně od okraje hřbitova nalezneme velkou obřadní síň. Údaje o jejím stáří jsem nenašel, ale její vznik bych tipoval zhruba na polovinu 20. století. Východně od ní, oddělen ulicí a volným prostranstvím, leží urnový hřbitov s krematoriem. To bylo postaveno v roce 1927 podle projektu Franze Koppelhubera a je druhou nejstarší stavbou tohoto druhu v Rakousku.[10]
A konečně bychom měli zmínit ještě jednu stavbu stojící v sousedství, která s náboženstvím souvisí jen okrajově, ale o to víc s nynějším názvem hřbitova. Tou je Taborturm, tj. Táborská věž. Svým tvarem připomíná kapli, ale tomuto účelu nikdy nesloužila. Byla vybudována jako jedna z bašt městského opevnění kolem roku 1480, sloužila rovněž jako požární hláska a nyní je v ní restaurace. Název je sice odvozen od známé galilejské hory,[11] připomínané již ve Starém Zákoně, ale sem se zřejmě dostal oklikou přes Čechy. Budova totiž byla inspirována opevněním jihočeského Tábora z husitských dob, jež ve své době patřilo k nejvyspělejším v tehdejší Evropě. Její název se později přenesl i na blízký hřbitov, a nakonec i na novodobou čtvrť severně od něj.
Galerie:
[envira-gallery id=”36379″]
Poznámky:
[1] GPS souřadnice: 48.0462536N, 14.4175314E.
[2] Brána byla vystavěna v první polovině 16. století a v roce 1613 opatřena nynější sgrafitovou výzdobou. Německé slovo Schnalle v současnosti znamená přezku či sponu, případně v rakouské němčině kliku od dveří (eventuálně jde o zhrublý výraz pro ženu pochybné mravní pověstí), v době vzniku brány šlo také o označení jedné z mincí. Brána přišla ke svému označení díky tomu, že se zde vybíralo mýto. Jak ukazuje například Merianova rytina, na bránu ani tehdy nenavazovala hradební zeď (opevněna byla pouze část čtvrti Steyrdorf, totiž necelá střední třetina), takže ta měla spíš reprezentativní než obranný charakter. Zdroj informací.
[3] GPS souřadnice kostela jsou 48.0441842N, 14.4143053E. Hřbitov se měl nacházet zřejmě jižně až jihovýchodně od něj. V současné době v kostele a přilehlém Bratrském domě (Bruderhaus) sídlí místní Kolpingova rodina, pobočka Kolpingova díla, mezinárodního katolického sociálního svazu.
[4] Ve zdrojích, například zde: je většinou psáno, že svah ujížděl k obrannému příkopu (Wehrgraben). Fakticky jde o jedno z ramen řeky Štýru – Steyru, v poledních staletích používané spíše jako náhon několika mlýnů.
[5] K jedné z nich by šlo počítat hřbitov Stadtgottesacker (Městské Boží pole) v německém Halle (leží východně od historického jádra města, GPS souřadnice jsou 51.4824000N, 11.9775733E), který začal být budován už v roce 1557, ale jeho půdorys je méně pravidelný a areál už není zcela originálem, protože byl těžce poškozen bombardováním za II. světové války. Obnovován je díky nadšencům postupně od roku 1986, tedy už od doby, kdy město bylo součástí tehdejší Německé demokratické republiky. Více informací lze nalézt v němčině zde. Mladší je naopak Sebastiansfriedhof v Solnohradu (Salzburgu), zřízený v letech 1595 – 1600, jeho GPS souřadnice jsou 47.8045103N, 13.0472033E. Bližší informace o něm lze nalézt například zde. Na žádném z těchto dvou hřbitovů se už běžně nepohřbívá.
[6] Ani tento hřbitov (stejně jako ten v Garstenu) není orientováno přesně podle světových stran; jeho osa směřuje zhruba k východojihovýchodu až jihovýchodu, protože okraj plošiny nad údolím v těch místech probíhá právě tímto směrem. Pro zjednodušení popisu budu i zde psát o straně jihozápadní, severovýchodní apod.
[7] Již v roce 1837 F. X. Pritz ve svém “Popisu a historii města Štýru” (F.X.Pritz, Beschreibung und Geschichte der Stadt Steyr, 1837) chválí tento hřbitov jako “velkou ozdobu města” (eine große Zierde der Stadt) a “nejkrásnější v Horních Rakousích”.
[8] Údaj byl zjištěn na webu mapy.com, stejně jako rozměry v následujícím textu.
[9] Je dostupná například zde.
[11] GPS souřadnice jsou 32.6870783N, 35.3896289E, nadmořská výška činí 557 metrů, takže jde o horu zhruba o sto metrů vyšší než český Říp. Poprvé je zmiňována v knize Jozue (19:22). Na její vrchol bývá kladena událost označovaná jako Proměnění Páně (Mt 17:1-6, Mk 9:9-18, Lk 9:28-36), ač v žádném z evangelií není hora jmenována. Je možné, že také díky této události (zejména díky onomu Petrovu „…chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi“ například z Mt 17:4) a jejímu umístění na uvedenou horu se do češtiny dostalo slovo tábor jakožto stanové ležení, ať už vojenské či později rekreační. Existují ale i jiná možná vysvětlení – více zde.
Text a fotografie: Miloš Hlávka.
Související příspěvky:
