Bezzecca je jedním ze sídel v Ledrenském údolí (Valle di Ledro). Do konce roku 2009 byla samostatnou obcí, poté se sloučila s dalšími pěti do nově ustavené obce Ledro.
Na protáhlém návrší nad vsí se nachází kostelík zasvěcený svatým Štěpánovi a Vavřinci. Jeho původ sahá do 16. století, vysvěcen byl v roce 1521[1]. Jeho podoba je ovšem novější. První známá přestavba proběhla někdy mezi pastoračními vizitacemi v letech 1633 a 1671; při první byla konstatována potřeba různých úprav a při té druhé byl kostel zmíněn jako nedávno přestavěný. Nicméně již v roce 1703 byl poškozen při francouzském vpádu a následně byl přestavěn a rozšířen lombardskými dělníky; dokončení obnovy konstatovala zpráva z pastorační návštěvy z roku 1750. Další škody kostelík utrpěl během bitvy u Bezzeccy 21. července 1866, kdy se bojovalo i uvnitř chrámové lodi. Kostel byl poté obnoven v roce 1894 a nově vysvěcen o rok později. V roce 1896 zde byla uložena těla padlých z roku 1866. Kostelík se pak stal i svědkem bojů v letech 1915 až 1918, kdy tudy vedla frontová linie mezi rakousko-uherskými a italskými vojsky.[2] V roce 1939 byl kostelík proto restaurován jako památník obětí posledních dvou válek, jež se jej dotkly, tedy třetí italské války za nezávislost a první světové války; slavnostní otevření po této adaptaci se uskutečnilo 27. srpna 1939.
Kostelík je jednolodní, se dvěma mělkými bočními kaplemi a obdélným presbytářem. Při jižní straně chrámu, na rozhraní lodi a kněžiště, je k budově připojena věž z neomítaného žulového zdiva. Pokud jde o interiér, na klenbách najdeme nástěnné a nástropní malby, znázorňující mj. mučednickou smrt obou patronů kostela – v kněžišti smrt svatého Štěpána, v lodi pak svatého Vavřince. Nad hlavním vchodem se nachází výjev Ježíše vyhánějícího trhovce z chrámu.
Ve východní části lodi jsou pohřbeny ostatky padlých z obou zmíněných válek; výrazným prvkem je náhrobek s vypodobněním ležícího padlého vojáka. Vedle toho se v kostele nachází řada pamětních desek a nápisů. V roce 2025 se zde konala i výstava fotografií ze zákopů první světové války.
Pravidelné bohoslužby se zde nekonají; jim je vyhrazen mnohem větší a mladší (postaven v letech 1857–1859) kostel, zasvěcený rovněž svatému Štěpánu, jenž se nachází na ústředním prostranství Bezzeccy, Garibaldiho náměstí (Piazza Garibaldi). Kostel na návrší je jakožto památník otevřen od května do září mimo pondělky vždy od 10.30 do 13.00 a od 15.00 do 18.00 hodin.
Další památky na válečné události lze nalézt na celém návrší: další pamětní desky a kříže, jedno dělo a rovněž pozůstatky zákopů, tunelů a bunkrů právě z dob první světové války. A jeden obelisk je zasvěcen i památce obětí války druhé.
Východně od kostela se nachází hřbitov, na němž jsou ukládáni k věčnému odpočinku civilní obyvatelé Bezzeccy. Mezi hroby asi nejvíce zaujme jeden s velkým pravoslavným křížem. Nacházejí se na něm dvě jména: Caterina Rostkowsky, Principessa Dabija († 7 1 43)[3] a Maria Rostkowsky († 29 6 76) s dodatkem Così Dio vuole (Tak Bůh chce). Přídomek u první z pohřbených žen naznačuje, že pravděpodobně pochází z moldavského šlechtického rodu, jehož asi nejznámějším členem byl Eustatie (též Eustratie či Istrate) Dabija, jenž byl v letech 1661–1965 vládcem Moldávie (tehdy součásti Osmanské říše). Pro nás Čechy, a zejména Moravany může být zajímavé to, že v letech 1663 a 1664 se jako jeden z velitelů podílel na tureckém vpádu do Habsburské monarchie, který zpustošil část jižní Moravy až po Uherský Brod.
Fotogalerie:
[envira-gallery id=”36246″]
Poznámky:
[1] Údaje o historii kostela jsou čerpány z webové adresy https://chieseitaliane.chiesacattolica.it/chieseitaliane/stampaapprofondimento.jsp?guest=true&sercd=5839.
[2] V té souvislosti je dobré si uvědomit, že před rokem 1915 vedla hranice mezi Rakouskem-Uherskem a Itálií jižně od Ledrenského údolí. Na svazích Monte Tremalza najdeme dodnes historické hraniční patníky a tato linie dodnes tvoří hranici mezi provinciemi Trentino a Lombardie. Obyvatelstvo údolí bylo v květnu 1915 vysídleno do rakousko-uherského vnitrozemí, mj. do několika českých měst a obcí.
[3] Údaje typu datum se v italštině píšou bez teček za číslicemi.
Text a fotografie: Miloš Hlávka.
Související příspěvky:
