Letos 11. srpna uplynuly dva roky od doby, kdy tento svět opustila Annick de Réau de La Gaignonnière, známá pod svým nome de plum Annick de Souzenelle (1922–2024), francouzská autorka duchovní literatury. Ve svém díle propojovala pravoslavnou teologii, židovskou kabalu a jungovskou psychologii. Věnovala se psychologickému a symbolickému výkladu biblických textů, zejména Starého Zákona. Ve svých knihách propojovala spiritualitu židovsko-křesťanských svatých Písem s filosofií tělesnosti. Vytvořila svébytný styl psaní a duchovní nauku, která jak ve Francii, tak v dalších zemích, včetně Česka, ovlivnila řadu lidí.
Narodila se 4. listopadu 1922 v bretaňském městě Rennes. V pěti letech byla kvůli problémům v rodině poslána do Paříže, kde žila několik let v péči řádových sester. Ty s ní podle jejích slov zacházely bezcitně, což hluboce, nikoli však nezvratně, pokřivilo její vztah k Bohu i k sobě samé. Vystudovala matematiku, poté pracovala jako anesteziologická sestra, později jako psychoterapeutka. Původně byla katoličkou, ale v roce 1958 konvertovala k pravoslaví. Stalo se tak pod vlivem setkání s Eugrafem Kovalevským (1905–1970), pravoslavným knězem a ruským exulantem. Kovalevsky stál u založení Katolické pravoslavné církev ve Francii (Église catholique orthodoxe de France), která propojuje pravoslavnou dogmatiku s prvky západního, římskokatolické ritu. Kovalevsky vystupoval také pod jménem Jean de Saint-Denis. Annick de Souzenelle také hluboce ovlivnilo studium hebrejštiny u francouzského kabalisty Emmanuela Lévyna.
Práce Annick de Souzenelle byla pevně zakořeněna v již zmíněné triádě pravoslavné teologie, kabaly a jungovské psychologie. Zároveň byla otevřena vlivům i z dalších tradic – v jejích textech tak najdeme vlivy čínské filosofie a medicíny stejně jako odkazy na indický koncept čaker. Annick de Souzenelle se zajímala i o islámskou spiritualitu; vydala několik knih ve spolupráci s Pierrem-Yvem Albrechtem (*1945), francouzským pedagogem a etnografem, který se věnuje práci s problémovou mládeží, a zároveň se věnuje výzkumu islámských mystických tradic zejména v Severní Africe. Vydala také knihu rozhovorů s Jeanem Mouttapou (*1956), nakladatelem duchovní literatury a proponentem mezináboženského dialogu.
Představit duchovní nauku Annick de Souzenelle v celku by bylo nad kapacity tohoto článku. V různých svých knihách, rozhovorech a přednáškách kladla důrazy na její různé aspekty, které se v čase proměňovaly. Představím zde tedy jen některé.
De Souzenelle zdůrazňovala rozdíl mezi horizontální a vertikální rovinou bytí člověka. Horizontální rovina v dnešním lidstvu plně převládá, pro mnohé lidi představuje jedinou realitu. Horizontální rovina je charakterizována materialismem, sekularismem a individualismem, ale také doslovným chápaní svatých Písem. Naopak vertikální rovina je spirituální, niterná, v osobním vztahu k Bohu a vybízí k symbolickému chápaní Písma. Úkolem člověka je podle de Souzenelle „vertikalizovat se“, tedy vstoupit do vnitřní dimenze vlastního bytí. Veškeré pohromy, kterých jsme svědky v horizontální rovině existence (klimatická krize, války, chudoba, nemoci), jsou podle de Souzenelle projekcemi neintegrovaným obsahů vertikální roviny, kterou jako lidstvo („kolektivní Adam“) i jako jednotlivci opomíjíme.
Podle de Souzenelle by se člověk měl obrátit do svého nitra (často ve svých knihách odkazuje ke starozákonnímu božímu imperativu „Jdi k sobě!“, hebrejsky „Lech lecha!“); zde, v nitru, se má člověk setkat se svým vnitřním ženstvím, které de Souzenelle nazývá hebrejským slovem Iša (Žena). Toto vnitřní ženství představuje protipól běžného bdělého vědomí, odvrácenou, temnější stranu lidské existence, která je úzce spjata s lidskou tělesností. V oblasti svého vnitřního ženství člověk potká i svá „vnitřní zvířata“ – nezkrocené pudy, komplexy, traumata atd., které nesmí potlačovat, ale musí je „pojmenovat“, tedy uvědomit si je, přijmout a integrovat jejich „energii“ do celku své bytosti. De Souzenelle odmítá morální pojmy „dobra“ a „zla“ a překládá hebrejské pojmy „tov“ a „raʿ“ jako „dovršené“ a „dosud nehotové.“
V knihách Annick de Souzenelle lze narazit i na mileniální rysy – podle autorky se nyní „adamické tělo“ lidstva nachází ve fázi, kdy je kvůli svému odcizení vertikální dimenzi stiženo „egyptskými ranami“, čímž jsou míněny všechny myslitelné vnější problémy, jako je klimatická krize, války, epidemie, duševní nemoci atd. Smysl těchto „egyptských ran“ není trest (koncept trestu de Souzenelle odmítá), ale snaha probudit a navrátit lidstvo zpět do vertikální dimenze, k (vnitřnímu) Bohu. De Souzenelle ve svých knihách sdílí své přesvědčení, že po „egyptských ranách“ se lidstvo nakonec obrátí a nastanou „Velikonoce národů“, kdy v lidech kolektivně opět převáží vertikální orientace, návrat k „ontologickým zákonům“ a duchovním hodnotám, což následně povede i ke zlepšení situace ve vnějším, „horizontálním“ světě.
Při čtení knih Annick de Souzenelle může čtenář narazit i na obtíže. Jednak je to svérázný, velmi živelný způsob psaní; pokud čtenář sám není znalý biblické hebrejštiny a jejího symbolického, kabalistické výkladu (těch ostatně existuje celá řada), musí číst velmi soustředěně a důvěřovat autorčiným interpretacím. Kamenem úrazu pro některé čtenáře (např. pro autora těchto řádků) jsou také občas probleskující vyhraněně konzervativní názory autorky, např. ve vztahu k LGBT+ lidem nebo v jejím kritickém vztahu k feminismu.
V češtině vyšla celá řada knih z pera Annick de Souzenelle – především její opus magnum Symbolismus lidského těla (Unitaria 1994, Malvern 2010); dále kniha rozhovorů s Jeanem Mouttapou o vztahu spirituality a tělesnosti Slovo v našem nitru (Argo 2000, Malvern 2022); úvahy nad příběhy starozákonních žen Ženský pól bytí (Malvern 2011); symbolická analýza biblické knihy Jonáš Jsme rozdvojeni (Malvern 2012); symbolická analýza knihy Exodus Vnitřní Egypt (Malvern 2016); kniha Putovat s Andělem (Malvern 2016) o andělech v Bibli, ve staroperské a v islámské tradici, napsaná ve spolupráci s Pierrem-Yvem Albrechtem; a nejnověji Zasvěcení (Malvern 2024), kniha o významu iniciace v knize Genesis a v islámské tradici, opět ve spolupráci s Pierrem-Yvem Albrechtem.
V českém jazyce se lze s filosofickou reflexí díla Annick de Souzenelle setkat např. v diplomové práci Adriany Ali Roz-umění triádě duch, duše a tělo ve světle hermetických věd, perského súfismu a symbolické interpretace těla a tělesnosti za pomoci fenomenologického myšlení (2025). Annick de Souzenelle také vystupuje v experimentálním dokumentu Ondřeje Vavrečky Osobní život díry (2020).
Annick de Souzenelle zemřela ve věku nedožitých 102 let ve svém domě v Challones-sur-Loire. Na její práci navazuje organizace Arigah.
Náhledová fotografie ze zdroje zde.
Související články:
