Panika kvůli tzv. sektám vytváří dojem, že různé skandály, které jsou s novými náboženskými hnutími spojeny, jsou něčím, co je charakteristické pro naši dobu. Není to tak. K novým náboženstvím vždy zákonitě patřila radikalita (a ta může být atraktivní třeba i pro psychicky nemocné lidi) a z ní vyplývající napětí, konflikty a někdy také skandály.
Před několika dny jsme připomněli výročí narození Františka Urbánka (1866–1948), přítele rodiny T. G. Masaryka a kazatele Jednoty českobratrské (dnešní Církve bratrské), který byl do čela této církve opakovaně volen. V této funkci projevoval zásadové postoje, a to i vůči křesťanům, kteří tvořili tehdy ještě nové hnutí tzv. rozhodných křesťanů letničních. S pentekostálním (letničním) hnutím, které získávalo stoupence i v jejích řadách, se Jednota českobratrská vyrovnávala v průběhu celého meziválečného období. Také v důsledku Urbánkova postoje byli tito letniční křesťané z Jednoty českobratrské kvůli své nauce a kvůli své entusiastické zbožnosti vylučováni. Jejich společenství se po dramatických událostech během celého 20. století (například i po tvrdém pronásledování ze strany komunistických úřadů) etablovalo až roku 1989 jako Apoštolská církev.
Roku 1924, tedy v době, kdy byl František Urbánek předsedou Rady Jednoty českobratrské, byli z církve vyloučeni manželé Hájkovi, kteří k letničnímu hnutí také patřili. S vyloučením se ale nesmířili a – podle zprávy Lidových novin[1] – působili v Horních Počernicích (tehdy obci u Prahy)
stálé rozbroje proti kazateli Urbánkovi a pro své zmatené učení. … Hájkovi hledali způsob, jak se „očistiti“, aby mohli být přece přijati mezi bratří. Ač tento názor není obecný mezi „letničními“, žili Hájkovi již po deset let v tělesné čistotě a na ni kladli také největší důraz. Očistu … chtěli dovršiti obětí údu. Vybrali si k tomu pravou ruku Josefy Hájkové a odůvodnili to před sebou i později před lékařem slovy z listu apoštola Pavla: Odvrz úd, který tě pohoršil.[2] Jak pohoršovala pravice Josefu Hájkovou, nedovedli rozumně vysvětlit.
V noci na 6. dubna 1934 tak spolu manželé Hájkovi odešli na dvorek svého domku, Josefa položila pravou ruku na špalek a krejčí Antonín Hájek ji sekyrou uťal v půli předloktí. Manželé pak v domku předčítali z Bible. Až kolem 6. hodiny ráno vyhledal Antonín Hájek lékaře, ale nikoliv kvůli uťaté ruce, ale kvůli potvrzení o sexuální abstinenci manželů. Když se lékař nechal přemluvit a v časnou hodinu se přece jen vydal do domku Hájkových, nalezl Josefu s uťatou rukou, která už nekrvácela. Ve vedlejší místnosti spaly tři dospívající děti Hájkových. Po ošetření paní Josefy byli oba manželé internováni v psychiatrické léčebně v Praze v Bohnicích. Krejčí Hájek měl v Počernicích kromě štvaní na kazatele Urbánka dobrou pověst. Čin useknutí ruky provedl ve shodě s manželkou a byl po něm – doma i na policejní strážnici – ve velmi dobré náladě.
Ačkoliv i bulvární Expres v poledním i večerním vydání uváděl,[3] že Hájkovi už nebyli členy Jednoty českobratrské, přece jen tato skandální příhoda Urbánkovu církev na veřejnosti poškodila. Nepříjemné pro Jednotu bylo, že se letniční sbor v Praze v Myslíkově ulici, kam patřili také Hájkovi, navzdory svému vyloučení v roce 1924 stále k Jednotě českobratrské vehementně hlásil. Sama církev reagovala ve svém časopise s odstupem několika dnů na událost dvěma odstavci textu.[4] Oproti běžnému tisku je v něm navíc uvedena informace, že čin manželů Hájkových souvisel s Velikonocemi, které křesťané slavili týden předtím (Velikonoční neděle připadla na 1. dubna 1934):
Poslední týden prohlédali oba manželé, že byli ve velkém zajetí bludu, chtěli svou cestu očistit, ale je vidět, že ďábel jim nedal proniknouti ke světlu, aby přestali na smíření, jež jim získal Beránek velikonoční. Chtěli si pokoj zjednat rodinnou krví a obětí.
Spiritualizace problému poukazem na ďábla ukazuje, že ani skutečná Jednota českobratrská tehdy nebyla černobílému myšlení nových náboženských společenství zas tak vzdálena.
Poznámky:
[1] bt, Lidové noviny, 7. dubna 1934.
[2] Ve skutečnosti se patrně jedná o Ježíšova slova podle Evangelia podle Matouše (5,30): „A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.“
[3] Usekl ženě ruku z náboženského šílenství, Polední Expres, pátek 6. dubna 1934; Při čtení bible usekl ženě ruku, Večerní Expres, pátek 6. dubna 1934.
[4] Hrozné následky bludu jazykovců, Českobratrská rodina 10 (4), 10. dubna 1934.
V článku byly využity materiály z archivu Rady Církve bratrské.
Související články:
Protestantsti bratri nemaji kneze a kazdy si cte Bibli sam a sam si ji vyklada.
Že se excesy z náboženských důvodů děly odedávna není důvod nad tím dnes zavírat oči.
Myslím, že je vhodné ocenit poukázání na to, ze podobné kauzy nejsou vázány na konkrétní období, a zároveň se vymezit vůči podsouvané medicinalizaci extrémního naboženského chování.
Vy ste fakt blazen