Charakteristickým rysem evangelikalismu je jeho rozvoj ve „vlnách“ tak, jak vždy určitá část této křesťanské tradice prožije „probuzení“ a obnoví schopnost oslovit a „obrátit“ další lidi. Současný evangelikalismus je po téměř třech stech letech existence složen ze spolutvůrců a dědiců čtyř takových velkých „vln“: hnutí svatosti, pentekostalismu, konzervativního evangelikalismu (dříve zvaného „fundamentalismus“) a nového evangelikalismu. Zvláště v té nejmohutnější vlně ze začátku 20. století, v pentekostalismu (letničním hnutí), se objevily další „vlny“ (charismatické a neocharismatické hnutí) a mnoho „vlnek“. Jednu z nich by mohla vytvořit aktivita, která se od 10. do 12. března 2026 prezentovala v Praze.
Na první akci konference „Beautiful Gospel“ („Nádherné evangelium“) dorazilo v pátek 10. 3. večer do Komunitního centra Matky Terezy na pražském Jižním Městě asi 80 – 100 lidí. Byli to pravděpodobně hlavně členové Církve bez hranic, jednoho z pražských sborů Apoštolské církve. Také kapela, která obstarala úvodní více než půlhodinu programu, pochází z tohoto sboru. Stanislav Bubik, jeden z pastorů tohoto sboru Církve bez hranic v Praze, je dlouhodobě ve styku s kanadským pastorem Trevorem Meierem. A jeho mentorem je zase Justin Paul Abraham. Oba přijeli na konferenci do Prahy.
Ve své prezentaci se Meier představuje slovy, která se zdají být charakteristická i pro tento večer:
Po téměř třiceti letech služby pastora se Trevor vzdal tradiční vedoucí role v církvi, aby následoval své hlubší přesvědčení: evangelium není záležitostí úsilí, odloučení či vyloučení, ale zpráva o tom, co již bylo v Kristu dokonáno. Tento posun pro něj znamenal začátek nové etapy zaměřené na odhalování evangelia v takovém významu, v jakém mělo být vždy slyšeno.
Podobnými slovy totiž uvedl v Praze Trevor Meier hlavní tvář nového směru evangelikalismu, Justina Paula Abrahama, britského zakladatele Společnosti planoucích srdcí (Company of Burning Hearts). Justinovo poselství je plné optimismu: jsme nové stvoření, otvírá se nám nový svět a nová realita, prožíváme posun od náboženství zákazů a kontroly k prožívání nesmrtelnosti. Končí stará éra a jsme na počátku zásadních změn v historii. Ostatní církve hovoří jen o hříchu (a zaobírají se tak pořád smrtí) a o spáse, ale spasení je pouhou bránou, pouhým začátkem: plnost evangelia je už teď a tady, všechno je už uskutečněno a dokonáno. Člověk má být jedno s Ježíšem, být v Bohu, Bůh v něm, Ježíš má žít v jeho těle, má být vlastně novým živočišným druhem.
Justinovo poselství zaznívá i v Praze v typické volné liturgii neocharismatického hnutí: jeho promluva je velmi entusiastická a spontánní, bez přípravy a bez zřetelné struktury, nepříliš domyšlená ani logická. Ale to zjevně nevadí: atmosféra je v konferenčním sále velmi příznivá. Justin chodí před i mezi svými posluchači, bohatě gestikuluje, křičí, šeptá i ukazuje dechové cvičení, modlí se v neznámých jazycích a jeho tělo se přitom někdy třese. A účastníci živě a spontánně reagují; někteří kromě jiného dlouhotrvajícím „svatým smíchem“. Atmosféra je uvolněná, svobodná a kreativní ve smyslu reakcí na Justinova slova či na předpokládaný dotek Boha či Ducha svatého.
Několikrát ohlášeným tématem Justinovy promluvy je biblická postava Enocha – nakonec je Enoch ovšem zmíněn asi jen ve dvou větách. Skutečným hlavním tématem jsou andělé. Justin se představuje jako přítel andělů, jako ten, kdo si s nimi povídá a s nimi spolupracuje, zná jich mnoho jménem a ovládá jejich druhy. Anděly podle něj vidí i děti, ale církev jim to dříve nebo později zakáže… A Justin hovoří nejen s anděly, ale i se svatými a každou noc cestuje do nebe. Jeho mystická jednota s Bohem mu dovoluje zážitky mimo tělo a telepatii. Justinovo poselství je tak jedno velké pozvání do duchovního světa: „Pokud je člověk v Duchu, otvírá se mu duchovní svět,“ zní jedna z mnoha jeho burcujících vět.
Toto poselství (a jeho zatím relativně úspěšné přijetí mezi evangelikály) je možná reakcí na atmosféru konzervativních evangelikálních sborů a církví, poněkud zaseknutých v obranných a nepřátelských postojích k tomuto světu a jeho současnému směřování. (Velmi viditelné a slyšitelné jsou projevy těchto postojů zvláště ve Spojených státech mezi konzervativními a pentekostálními evangelikály.) V kontrastu k tomu mohou Trevorova a Justinova slova zaznít snad opravdu osvobodivě a mohou poskytnou novou naději a misijní zápal. Tím by se směr, který reprezentují, mohl stát další „vlnkou“ ve stále znovu se probouzející a obnovující evangelikální tradici.
Současně je Trevorova a Justinova verze křesťanství možná reakcí na postmoderní spiritualitu a na její příkré (a někdy skutečně málo podložené) odmítání ze strany těchto konzervativních kruhů. Andělé jsou ohromně oblíbeným motivem této spirituality a Justin snad vychází vstříc této spiritualitě dědiců hnutí Nového věku (New Age) tím, že zahrnuje například telepatii nebo zážitky mimo tělo (tzv. OBE) do prožívání „nového stvoření“. Asi spíš nezáměrně ovšem čerpá z tradice západního ezoterismu také představu o nadřazenosti ducha nad hmotou (projevuje se např. v tzv. pozitivním myšlení, v němž myšlenky tvoří realitu): Justin ji ovšem křesťansky modifikuje tvrzením, že realita je tvořena „mocí lidského srdce“ a že „si přitahuješ to, za co děkuješ a co uznáváš a ctíš“, a tedy třeba právě pomocné a strážné anděly. Zároveň ale není možné nevnímat, že mnoho prvků Justinova poselství má oporu nejen v ezoterické, ale i v křesťanské tradici. Mezi evangelikály se na tyto prvky možná trochu pozapomnělo, ale andělé, svatí, mystická jednota s Bohem, její nadpřirozené projevy, meditace či kontemplace, duchovní práce s dechem apod. do křesťanské tradice bezpečně patří, i když zdaleka ne všichni křesťané tyto prvky využívají.
Právě blízkost ke spiritualitě současných dědiců hnutí Nového věku je pravděpodobně hlavním bodem kritiky nového směru evangelikalismu a konference „Beautiful Gospel“. Konferenci pořádala aktivita Otevřené nebe, v jejímž čele stály tři významné osobnosti Apoštolské církve (AC), sama Apoštolská církev ovšem před konferencí varovala v prohlášení z 25. února 2026:
Rada církve se na svém setkání 19. 2. 2026 v Českém Těšíně zabývala učením Paula Justina Abrahama v souvislosti s jeho pozváním na konferenci „Beautiful Gospel“, kterou pořádá platforma Otevřené nebe v dubnu 2026 v Praze. Na základě shlédnutých videí tohoto učitele a dalších veřejně dostupných informací došla k závěru, že jeho učení je daleko za hranou toho, jak je křesťanské poselství chápáno v rámci evangelikálního spektra církví i v AC. Rada církve před tímto učením členy AC varuje.
Možná i kvůli tomuto varovnému prohlášení zmizelo před datem konference ze seznamu tří vedoucích Otevřeného nebe jméno Pavla Bubíka, člena Rady Apoštolské církve. Ale i takové zvraty a kritika jsou charakteristické: nedůvěra a odpor ze strany (obvykle hlavně těch nejbližších) evangelikálů je něco, co prožívaly snad všechny nové „vlny“ a „vlnky“ v dlouhé historii evangelikalismu.
Více o Apoštolské církvi zde, o neocharismatickém hnutí zde.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Současný evangelikalismus, Dingir 22 (1), 2019.
Téma Hnutí víry, Dingir 11 (2), 2008.
Související články:
