František Urbánek (1866–1948) byl jednou z nejvýznamnějších osobností českého meziválečného náboženského života. Širší veřejnosti je znám jako duchovní rádce a přítel rodiny Tomáše G. Masaryka (1850–1937). Jeho život je spjat především se Svobodnou církví reformovanou, která roku 1919 přijala jméno Jednota českobratrská a která se dávno po jeho smrti přejmenovala roku 1967 na současnou Církev bratrskou.
Narodil se před 160 lety (13. července) do rodiny evangelíků helvetského vyznání, ale od mládí tíhl k tehdy nové evangelikální Svobodné reformované církvi, která byla založena roku 1880 a v níž jako kazatel působil jeho celoživotní starší přítel Alois Adlof (1861–1927). Po studiu teologie v Praze i v zahraničí se Urbánek stal vikářem a pak i farářem evangelické církve, ale po deseti letech úřady v evangelické církvi opustil. Roku 1900 se definitivně připojil ke Svobodné reformované církvi a stal se jejím kazatelem. Nejprve byl pomocníkem Aloise Adlofa, ale pak velmi dlouho (mezi lety 1902 a 1937) působil samostatně v církevním sboru v Praze na Žižkově. V této problematické čtvrti se mu dařilo rozvíjet i sociální práci a později (na výzvu T. G. Masaryka) ji přenesl i na Podkarpatskou Rus.
Osobní statečnost prokázal František Urbánek za první světové války tím, že vedl pohřeb malíře Herberta Masaryka (1880–1915). Herbertův otec a pozdější prezident pracoval tehdy v exilu proti Rakousku-Uhersku a několik farářů pohřeb v rodině nepřítele státu odmítlo. Jak uvedl v Urbánkově životopise Jaroslav Kubový,[1]
Masaryk jej pozval k sobě hned po svém návratu do vlasti, aby mu poděkoval za pohřbení syna Herberta i za pomoc prokázanou manželce Charlottě. … Charlotta v té době v důsledku prožitých napětí vážně onemocněla. K zhoršené srdeční vadě se připojily stavy melancholie, takže více času trávila ve veleslavínském sanatoriu než doma. Péče o T. G. Masaryka přešla hlavně na Alici, která ráda zvala F. Urbánka do rodiny. Při těchto návštěvách čítal žižkovský kazatel často z bible a pak vykládal přečtený text. Prezident se rád dotazoval na jeho službu v žižkovském sboru i v církvi. Když jeho manželka Charlotta již v r. 1923 zemřela, požádal F. Urbánka, aby nad jejím hrobem přečetl tytéž texty jako při pohřbu Herberta.
Stejná slova zazněla i na pohřbu samotného T. G. Masaryka (1850–1937). Podle Kubového o to požádal Jan Masaryk (1886–1948), tehdy velvyslanec ve Velké Británii. Po pohřbu Urbánkovi poděkoval a vyjádřil přání, aby stejné texty přečetl i na jeho pohřbu. Ačkoliv byl Jan Masaryk o dvacet let mladší, skutečně zemřel dříve (10. března 1948) než Urbánek (26. října 1948), a jeho přání se mu tak vyplnilo. Před smrtí Urbánka navštívila Alice Masaryková i Hana Benešová.
Prezidentův vztah k Urbánkovi byl podle svědectví pamětníků a životopisců skutečně vřelý a netýkal se jen pohřbů. Masaryk si podle Kubového[2]
zval i sám žižkovského kazatele také na Hrad a rád s ním rozmlouval. Zachovala se zpráva o tom, že po jednom takovém pozvání se F. Urbánek omluvil, že nemůže přijít v udanou dobu, protože má modlitební shromáždění. To jen posílilo Masarykův respekt k němu.
Širší rodina Františka Urbánka se zapsala do české kulturní historie 20. století ještě jedním jménem. Zdeněk Urbánek (1917–2008), překladatel, spisovatel a klíčová postava v disidentském prostředí 70. a 80. let, byl synovcem Františka Urbánka, synem jeho bratra Václava. Na rozdíl od svých rodičů i strýce se Zdeněk církevnímu prostředí odcizil, a dokonce se vůči církevnímu křesťanství ostře vymezoval.[3]
Poznámky:
[1] Jaroslav Kubový, Nezapomenutelný kazatel a pastýř František Urbánek, in: Kazatel František Urbánek. K 50. výročí úmrtí, Praha: Oliva 1999, s. 23.
[2] Tamtéž, s. 24.
[3] Svědčí o tom například jeho přítel Milan Uhde (*1936), dramatik, scénárista a politik, v autobiografické knize Rozpomínky. Co na sebe vím, Torst 2013.
Náhledový obrázek: František Urbánek a Tomáš Garrigue Masaryk.
Heslo „Urbánek František“ v Religionistické encyklopedii: zde.
Související články:
