V českém vysílání televize HBO se před několika dny objevil švédský dokumentární kriminální seriál o zločinech, které se v letech 2003 a 2004 odehrávaly v křesťanské církvi v obci Knutby. Těmto událostem se v Náboženském infoservisu věnujeme dvakrát: v tomto prvním díle se seznámíme s tím, co se v Knutby stalo, v pokračování budeme uvažovat nad způsobem, jakým o těchto událostech pojednal dokumentární seriál. Tato druhá část je naplánována na úterý 20. dubna.
Následující zpracování událostí pochází z knihy Nová náboženství a násilí:
Sbor švédské pentekostální (letniční) církve v městečku Knutby byl založen roku 1921. O deset let později dosáhl více než stovky členů, ale pak se v průběhu 20. století stále zmenšoval. Obrat v jeho vývoji nastal až roku 1985, kdy sbor získal spolu s novým pastorem neocharismatický charakter, ovlivněný církví Slovo života (s centrem v blízké Uppsale), jedním z nejvýraznějších nových náboženských hnutí, která společně tvoří celosvětově působící hnutí víry. Zatímco ve starším, tzv. klasickém pentekostalismu byl na křesťanském základě položen důraz na zázračné projevy boží moci (modlitba v neznámých jazycích, proroctví, uzdravování a podobně), neocharismatické hnutí víry obohatilo pentekostalismus ještě myšlenkami, které jsou z hlediska tradiční křesťanské nauky považovány za sporné: například učením, že věřící má nárok na všestrannou prosperitu, včetně zdraví a bohatství.
Neocharismatický způsob zbožnosti se ve sboru v Knutby začal rychle prosazovat po roce 1991, kdy byla jako další pastor povolána Åsa Björková (*1965), později provdaná Waldauová. Stala se vůdčí osobností, která sboru vtiskla svou vizi rozšířit „boží oheň“ z Knutby do Švédska a do celého světa. Byla a dosud je považována za mimořádnou osobnost, která má jako „Ježíšova nevěsta“ ojedinělý, blízký duchovní vztah ke Kristu a přímý přístup k poznání boží vůle. Právě ona patrně vnesla do sborové teologie vyhraněně dualistické vidění v duchu hnutí víry: například z přesvědčení obvyklého v hnutí víry, že Bůh chce, aby každý člověk byl zdravý, podle ní vyplývá, že nemoc je znamením spolupráce s ďáblem. S podobnou přímočarostí odsuzovala švédskou státní luterskou církev jako nástroj ďáblův.
Nová orientace sboru v Knutby se projevila i v tom, že rozhodovací pravomoc se postupně přesunula z rady starších, která obvykle stojí v čele klasických pentekostálních sborů, na tým pastorů, jak je to obvyklé ve sborech neocharismatických. Ve způsobu řízení sboru v čele s Åsou Waldauovou se projevovalo vědomí, že pastoři mají přímý kontakt s Bohem prostřednictvím zjevení a pokynů od něho. Tým vedoucích rozvinul množství aktivit v obci i projektů s národním i mezinárodním dosahem, ale paradoxně se vůči svému okolí spíše uzavíral. Vinu na tom mohla mít i jeho radikální teologie.
Roku 1997 byli do týmu vedoucích sboru v Knutby povoláni jako pastoři Helge Fossmo (*1971) a jeho manželka Heléne (1972–1999). Jako znalec Bible se Helge stal oporou Åsy Waldauové v prosazování jejích záměrů. Heléne těžko nesla, že její manžel trávil s Åsou mnoho času, a – protože to bylo chápáno jako problém její nedostatečné víry – byla jí poskytována pastorační péče. Její manžel se několikrát zmínil o její smrti. Roku 1999 byla skutečně nalezena mrtvá v koupelně a její smrt byla přičtena poranění hlavy po pádu na sprchový kohout. Helge se brzy nato oženil s nejmladší sestrou Åsy, Alexandrou (1980–2004). Už v roce 2001 Helge ovšem rozvinul další intimní vztah, a to se Sarou Svenssonovou (*1977), která do Knutby přišla roku 1998 a roku 2000 se vdala. Vztah Sary a Helgeho byl skryt za společný boj modlitbami proti démonům, jimiž byl pastor Helge údajně ohrožen, a svou vzájemnou náklonnost označovali za ryze duchovní záležitost, podobnou lásce mezi sourozenci.
Téhož roku 2001 začal Helge Fossmo využívat psychické lability Sary (později u ní bylo diagnostikováno psychotické onemocnění). Hovořil s ní o zabíjení podle boží vůle a posílal jí textové zprávy o takovém zabíjení. Popíral ovšem, že by je psal on, takže se zdálo, že zprávy jsou přímou boží intervencí. O smrti hovořil jako o pozitivní události a umírání nazýval „cestou domů“; zabití pak bylo milosrdným činem „vzetí domů“. Zatím neuskutečněnou vraždu své manželky Alexandry údajně jednou dokonce prohlásil za čin poslušnosti Bohu. Vztah mezi Helgem a Sarou se ale zhoršil roku 2002 poté, co týmu vedoucích prozradili jeho intimní povahu, a setkali se proto s jejich odmítnutím a kritikou. Helge Saru obvinil, že ho sváděla, a Sara byla mezi vedoucími démonizována. Snaha plnit boží vůli a dosáhnout opětovného přijetí ze strany vedoucích ji učinila téměř bezbrannou vůči manipulacím ze strany Helgeho Fossmoa. Ten mezitím vstoupil do intimního vztahu s další vdanou členkou sboru, Anette Lindeovou.
V listopadu 2003 se Sara pokusila v noci zavraždit Alexandru kladivem, zatímco Helge čekal v autě na zprávu, že se jí to podařilo. Pokus nebyl úspěšný a nebyl ohlášen policii; vedoucí pouze trvali na tom, že Sara musí z Knutby odejít. V následujících týdnech Sara zůstala s Helgem v telefonickém kontaktu a při něm naplánovali vraždu Anettina manžela Daniela. Sara se v této době údajně soustředila na naplňování boží vůle. Poukázala téměř všechny své peníze Helgemu a ilegálně si opatřila střelnou zbraň. Ve stanovenou noc v lednu 2004 nejprve zastřelila Alexandru a pak se pokusila zavraždit i Daniela Lindeho, manžela Anette, v jejich domě; ten o vlásek unikl smrti. V době zločinů byli Helge a Anette spolu v autě.
K těmto činům se následujícího dne Sara Svenssonová plně doznala, byla vyšetřována i psychiatricky a nakonec umístěna na forenzní psychiatrickou kliniku. Odtud byla propuštěna roku 2011. Pastor Helge Fossmo byl odsouzen k trestu doživotního vězení za nabádání k vraždě a k pokusu o vraždu. Obvinění, že Helge zavraždil již svou první manželku, soudce odmítl pro nedostatek důkazů. Po deseti letech vězení pastor Fossmo požádal o podmínečné propuštění a soud mu vyhověl, takže z vězení měl vyjít roku 2020. Odvolací soud ovšem toto rozhodnutí zrušil a všechny další pokusy pastora Fossmoa o zkrácení trestu byly dosud neúspěšné.
Poznámka: Tato část knihy čerpá z práce: Jonathan Peste: Murder in Knutby: Charisma, Eroticism, and Violence in a Swedish Pentecostal Community, in James R. Lewis (ed.): Violence and New Religious Movements, Oxford: Oxford University Press 2011, s. 217–229.
Náhledová fotografie: z prvního dílu dokumentárního seriálu.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Hnutí víry, Dingir 11 (2), 2008, celé číslo zde.
Související články:
Sándor Németh – z vůdce maďarského neocharismatického hnutí evropským apoštolem
„Něčí nemoc v kostech byla právě uzdravena!” – Benny Hinn evangelizoval v Ostravě
Benny Hinn překvapil kritickou reflexí svého kazatelského působení
Co dodat. Šílenci. Tzv. evangelium prosperity je nekřesťanský nesmysl, ostrakizace nemocných lidí coby “spolupracovníků” s ďáblem ještě mnohem horší nekřesťanský nesmysl, o neustálém podvádění, že člověk se v tom až ztrácí, k tomu není co dodat, a vraždí samozřejmě úkladně buď psychopaté – ti velmi dobře ví, co dělají, nebo lidé krajně duševně choří, kteří naopak už vůbec neví, co činí. Ti první jsou mistry/mistrině přetvářky a intrik. Absolutně nekřesťanský duch v rámci navenek se tvářícího “svatého” společenství. Velmi smutné.