Jen několik kilometrů od Chomutova se na úbočí Krušných hor nachází poutní místo, které kdysi navštěvovaly tisíce lidí z české i saské strany pohoří. Dnes působí Květnov úplně nenápadně. Tradice poutí ke zdejší Panně Marii však nezanikla, naopak se díky aktivitě místních obcí a římskokatolických farností v posledních letech spíše rozvíjí.
Kostel Navštívení Panny Marie stojí stranou malé vesnice Květnov, německy Quinau, na návrší nad okolní krajinou. Od návsi k němu vede cesta zakončená schodištěm. Místo není součástí známé turistické trasy a mimo poutní dny může návštěvník snadno nabýt dojmu, že objevil téměř zapomenutý kostel. V minulosti však Květnov patřil k nejvýznamnějším mariánským poutním místům Krušných hor. Podrobnosti se o něm lze dočíst na webových stránkách zde, přibližně sedmiminutové video připravili pracovníci Regionálního muzea v Teplicích a je dostupné na Youtube zde.
Počátky zdejší úcty vysvětluje legenda, podle níž pásl na návrší chlapec Josef dobytek. Když v hněvu zaklel, ozval se z křoví hlas, který jej napomenul, že uráží Ježíše. Chlapec mezi větvemi nalezl malou sošku Panny Marie. Chtěl si ji odnést domů, ale soška se vždy vrátila na původní místo. Stejně jako stavební materiál, z nějž chtěli lidé zbudovat kapličku přímo ve vesnici. Kaple proto vznikla přímo na návrší, kde byla soška nalezena.
Historicky lze zdejší svatyni doložit od 16. století. Původní kaple byla v letech 1674 a 1685 rozšířena v kostel a později dále barokně upravována. Na poutní tradici odkazuje také venkovní schodiště z 18. století, jehož počet stupňů odpovídá počtu modliteb Zdrávas Maria v růženci. Uctívaná pozdně gotická soška Panny Marie je při běžných bohoslužbách ukryta a vystavuje se především během poutí.
Největšího rozkvětu dosáhlo místo v 18. a 19. století, mimořádný význam mělo v době epidemií nemocí. Do Květnova přicházela procesí s korouhvemi, mariánskými obrazy a hudbou z Chomutovska i ze saské strany Krušných hor. Podle některých údajů navštívilo poutní místo až dvacet tisíc lidí ročně. Kostel tehdy kapacitně nestačil a část pobožností se odehrávala pod širým nebem.
Dramatický zlom přineslo vysídlení většiny německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce. Květnovská pouť tím přišla o velkou část svého přirozeného zázemí. Vysídlenci z Chomutovska však tradici přenesli do hesenského Trutzhainu, kde se začala konat vlastní Quinauer Wallfahrt. Vzniklo tak druhé poutní místo spojené s květnovskou mariánskou úctou. Po otevření hranic začali němečtí rodáci a jejich potomci znovu přijíždět také do původního krušnohorského poutního kostela. V Květnově samotném se tradice s opatrností a často pod dohledem Státní bezpečnosti udržovala i během komunistické éry.
Hlavní poutě se v Květnově konají během prvních tří červencových nedělí – zúčastnila jsem se letos první z nich. Poutníci se vždy v 10 hodin dopoledne scházejí u červeného kříže na návsi (někteří ale přicházejí pěšky už z Chomutova a dalších obcí na české i německé straně hor) a odtud vystupují ke kostelu v modlitebním průvodu vedeném duchovními. Následuje mše svatá a po ní ještě mariánská pobožnost a uctění sošky Panny Marie Květnovské. Každoročně se zde koná rovněž jarní pouť krušnohorského vikariátu a podzimní růžencová pouť.
Současný Květnov se dnes velikostí ani počtem návštěvníků nemůže srovnávat se svou minulostí. Takhle současná nenápadnost návštěvníkovi umožňuje vnímat, jak se význam poutního místa proměňuje a že by tato tradice nepřežila bez usilovné práce těch, kdo se k místu navzdory historickým zlomům stále vracejí. Kostel je současně památkou někdejší lidové zbožnosti, připomínkou přerušené česko-německé kontinuity i místem živé náboženské praxe. V současnosti je ve správě farnosti města Jirkova a je udržován zejména díky angažovanosti obyvatel a věřících z blízkých obcí a farností. Na první pohled je zřejmé, že kostel a jeho okolí by potřebovaly mnoho investic, které zatím scházejí, a že místo dosud uniká také větší pozornosti běžných návštěvníků, kteří by zde nalezli v rozporu s obecnými stereotypy také překrásnou krušnohorskou přírodu a nepřetížená turistická zázemí.
Fotogalerie:
Všechny fotografie: Jitka Schlichtsová, 5. července 2026.
Související příspěvky:
