Na začátku května humanoidní robot Gabi v buddhistickém rouchu odpovídal na otázky mnichů, přijal upravenou verzi buddhistických pravidel a symbolicky vstoupil do prostředí korejského buddhismu (psali jsme o tom zde). Nešlo ale o ojedinělou událost. V sobotu 16. května se během tradičního lampionového průvodu před oslavami Buddhových narozenin pohybovala ulicemi Soulu celá čtveřice humanoidních „mnichů“, která se stala součástí veřejného rituálního prostoru (více zde). Tento projekt korejského řádu čogje není osamocený.
Již od začátku roku se objevili zprávy o propojení buddhismu a humanoidní AI v Asii. V čínském klášteře Šaolin se veřejně prezentují humanoidní roboti trénující společně s mnichy kung-fu. V Japonsku pokračují experimenty s AI systémy schopnými vést buddhistické disputace nebo poskytovat základní duchovní odpovědi návštěvníkům chrámů. Technologie, která byla ještě nedávno vnímána hlavně jako nástroj průmyslu nebo zábavy, se začíná objevovat i v náboženském prostoru. Nejde už pouze o robota jako technologickou kuriozitu, humanoidní AI vstupuje do prostoru náboženské symboliky, veřejného rituálu a simulované sociální přítomnosti.
Současně ale zachovejme určitou zdrženlivost, humanoidní buddhističtí roboti nemají vědomí, subjektivní zkušenosti nebo schopnosti duchovní praxe v tradičním smyslu. Z technologického hlediska jde spíše o kombinaci humanoidního těla, jazykových AI modelů, databází buddhistických textů a pečlivě vytvořené mediální prezentace. Samotný projekt korejského řádu čogje otevřeně pracuje s cílem oslovit mladší generaci a přiblížit buddhismus digitálnímu prostředí současné společnosti.
Nebudeme však zjednodušovat celou věc pouze na marketing. Důležitější než samotné technologické schopnosti robotů je otázka, proč nás vůbec představa robotického mnicha tolik fascinuje a současně zneklidňuje. Historicky byly náboženské postavy nositeli něčeho výhradně lidského – zkušenosti utrpení, smrti, soucitu, vnitřní proměny nebo hledání smyslu. Humanoidní AI však tuto hranici začíná symbolicky narušovat. Ne proto, že by byla vědomá, ale protože mluví, reaguje, vstupuje do rituálu, recituje a obsazuje prostor, který byl dosud vyhrazen pouze člověku. Víme, že před námi je stroj, a přesto máme tendence na něj reagovat sociálně a symbolicky. Humanoidní robot v buddhistickém rouchu nefunguje pouze jako technologický objekt, ale zrcadlí proměny civilizace. Ukazuje fascinaci technologiemi, oslabení tradičních autorit i proměnu spirituality v digitálním prostředí.
Buddhismus se pro podobné experimenty ukazuje jako překvapivě vhodné prostředí. Na rozdíl od západních náboženských tradic není založen na představě jediné neměnné duše nebo pevného „já“. Důležitou roli zde hraje proces, proměna a práce s myslí. Současně jsou východní společnosti obecně otevřenější sociální přítomnosti robotů než většina západního prostředí. Humanoidní robot nemusí tedy automaticky působit jako narušení lidskosti, ale může být vnímán jako funkční součást kolektivního prostoru.
Možná nejzajímavější otázka proto dnes nezní, zda může být robot skutečným mnichem. Mnohem podstatnější je něco jiného: co vypovídá o současné podobě spirituality situace, kdy člověk začne přijímat klid, autoritu nebo duchovní symboliku od entity, o které současně ví, že nic neprožívá.
Robotická sangha v Soulu proto není zajímavá jen jako exotická zpráva z Asie. Ukazuje možný začátek širší proměny spirituality v technologické civilizaci. Ne proto, že by se roboti stávali skutečnými mnichy, ale proto, že začínají narušovat hranice toho, co jsme dosud považovali za výhradně lidský prostor.
Náhledová fotografie z lampionového průvodu zde.
Psali jsme v Dingiru:
téma Náboženství v kyberprostoru, Dingir 18 (3), 2015.
Související články:
