O robotech, lidech a náboženství

Před týdnem zveřejnila britská stanice BBC video Změní roboti náboženství? (Will Robots Transform Religion?, Sophia Bettiza, 2021, jeho nezkrácená verze je zde) o využití umělé inteligence na poli náboženství. V současnosti už nepřekvapuje, že je elektronika spojena i s náboženstvím – hlavně ve formě aplikací pro mobilní telefony. Ale roboti, to je ještě pořád okrajová kuriozita. Psali jsme o ní ovšem už před více než dvěma lety.

Mindar.

Tentokrát se dvanáctiminutový pořad BBC vydal do tří míst a do prostředí tří náboženství. V japonském Kjótu „bydlí“ ve více než 400 let starém buddhistickém chrámu robot Mindar. Jeho gender není určitý, ale robot vypadá spíš žensky a připomíná ženského bódhisattvu Kannon (česky obvykle Kuan-jin). Mindarovi se díky úžasnému technologickému zpracování na první pohled daří působit empaticky a soucitně, což jsou základní a oceňované charakteristiky Kannon. Robot je také schopný přednést kázání. Místní buddhistický mnich Tensho Goto si cení u Mindara (Mindary) zase toho, že robot neumírá a že se může stále technologicky vyvíjet. Někteří studenti, jichž se tvůrkyně dokumentu dotazuje, jsou naproti tomu spíše v rozpacích. Zazní ovšem i myšlenka, že robot by se mohl přiblížit mladší generaci a předat jí tradici buddhismu.

SanTo.

„Katolický robot“ SanTo ve varšavském kostele je na první pohled jednodušší a je blíže mluvící soše než živé bytosti. Spíše než „živé“ odpovědi umí odříkat liturgické průpovědi a citáty z Bible. Ale stopa tohoto robota vede také do Japonska. Jeho tvůrce Gabriele Trovato je v dokumentu spojen s Univerzitou Waseda v Tokiu (není zřejmé, zda jako student nebo jako pedagog). Podle něj je SanTo především společníkem při modlitbě. Na rozdíl od Mindara rozhodně není náhradou živé bytosti – kněze. Nemůže žehnat ani oddávat snoubence. Také ve Varšavě jsou někteří návštěvníci chrámu rozpačití, ale převládá otevřený postoj, vyjádřený tvrzením, že cokoli vede člověka blíže k Bohu, je dobré.

Robo-rabbi.

Odmítnutí robota, protože není osobou a nemá duši, zaznívá v pařížské synagoze podobně jako ve varšavském kostele. Ačkoliv se jmenuje Robo-rabbi, o robota se v tomto případě nejedná. Studentka a modelka Lior Coleová vytvořila počítačový program, v němž kreslený rabín připomíná Židům paraši (denní čtení z Tóry) a jiné povinnosti a radosti jejich náboženského života. Studentka říká, že tento „rabín“ hledá lidi a přichází za nimi, což je pohodlnější, než aby lidi hledali rabína. Rabín Moshe Lewin s ní souhlasí, že je dobré využívat technologii pro prohlubování zbožnosti. Ale kategoricky vylučuje, že by robot mohl někdy nahradit rabína. Argument je podobný jako u katolíků: robot nemá duši.

Závěr dokumentu tvoří krátký rozhovor s Beth Singlerovou, výzkumnicí umělé inteligence na univerzitě v Cambridge. Je překvapivě spíše skeptická a vidí i určité nebezpečí v tom, že lidé vloží do umělé inteligence příliš mnoho důvěry a předají jí vládu nad svými rozhodnutími a svými životy. Někdy totiž roboti nemusejí mít ani tak umělou inteligenci, říká, jako spíš umělou blbost.

Náhledový obrázek: Mindar z dokumentu.

Psali jsme v Dingiru:

téma Populární kultura a náboženství, Dingir 19 (4), 2016, obsah je zde.

Související článek:

Roboti v japonských chrámech mohou být levnější než skuteční duchovní

Sdílet:
Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments