Pobyt v Sofii mezi 3. a 6. dubnem 2026 mi umožnil pozorovat poměrně specifickou situaci: zatímco katolíci slavili vrchol liturgického roku, Velikonoce, pravoslavná většina teprve vstupovala do Svatého týdne. V jednom městě se tak překrývaly dvě odlišné náboženské časovosti, které se lišily nejen kalendářně, ale především svou přítomností ve veřejném prostoru. Katolická komunita v tento týden své největší svátky již slavila, ale činila tak převážně uvnitř chrámů a v rámci jasně strukturovaného liturgického prostoru. Její přítomnost byla koncentrovaná a spíše nenápadná, zatímco pravoslavná většina teprve vstupovala do nejdůležitějšího týdne roku – a právě tato příprava byla ve městě čím dál viditelnější. Katolická přítomnost v Bulharsku je dlouhodobě marginální – tvoří jen malé procento populace a v každodenním životě města není dominantní[1].
Katolické Velikonoce v menšinovém prostředí
Hlavním centrem katolického života v Sofii byla katedrála sv. Josefa, kterou jsem během pobytu opakovaně navštívil. Právě zde se probíhal kompletní velikonoční cyklus – od Velkého pátku přes velikonoční vigilii až po nedělní a pondělní mše.
Velký pátek měl charakter soustředěného, spíše tichého liturgického dne: křížová cesta a bohoslužba Umučení Páně přitahovaly věřící, ale nevytvářely žádný výraznější přesah do veřejného prostoru. Katolické Velikonoce se v Sofii odehrávaly téměř výhradně v interiéru chrámu – v prostoru chrámu.
Zásadním rysem byla jazyková pluralita. Nedělní i sváteční bohoslužby byly ve Svatém Josefovi rozděleny podle jazyků – bulharsky, polsky a anglicky. Katolická komunita v Sofii totiž není pouze lokální, ale výrazně transnacionální. Polština ukazovala na stabilní diasporu a angličtina na mobilní, mezinárodní prostředí. Tato farnost funguje jako náboženské centrum a prostor pro setkávání různých kulturních a jazykových skupin. (foto – rozpis)
Druhým navštíveným místem byla Bulharská řeckokatolická katedrála Zesnutí Bohorodice, která reprezentovala odlišnou podobu katolicismu – byzantský obřad. Na rozdíl od latinského důrazu na dramatickou strukturu velikonočního tridua zde převažoval plynulý liturgický rytmus. Zásadní rozdíl spočíval v kalendáři: zatímco v katedrále sv. Josefa již probíhaly velikonoční oslavy, řeckokatolická komunita se nacházela v jiné fázi – v přípravě na Květnou neděli a začátek Svatého týdne, v souladu s dominantním pravoslavím.
Návštěva obou katedrál tak umožňovala pozorovat nejen rozdíl mezi katolictvím a pravoslavím, ale i vnitřní pluralitu samotného katolicismu.
Latinský obřad akcentoval dramatickou strukturu utrpení a vzkříšení, zatímco byzantská tradice kladla důraz na postupné vstupování do liturgického času. Vedle těchto dvou míst existují v Sofii i další katolické komunity a kostely, jejich veřejná přítomnost je však méně výrazná a hůře zachytitelná. Katolicismus se zde projevoval především jako institucionálně stabilní, ale početně malá a vnitřně diferencovaná menšina.
Pravoslavná příprava ve veřejném prostoru
Zatímco katolické Velikonoce probíhaly převážně v interiéru chrámů, pravoslavná tradice byla v Sofii výrazně přítomná i ve veřejném prostoru.
V neděli 5. dubna, kdy katolíci slavili Zmrtvýchvstání, pravoslavní slavili Květnou neděli. Hlavním liturgickým centrem byl Chrám a památník sv. Alexandra Něvského, ale projevy tohoto svátku byly patrné v celém městě.
Nejviditelnějším prvkem byly vrbové větvičky, které zde nahrazují palmové ratolesti. Ty se prodávaly i rozdávaly v okolí chrámů a následně si je lidé odnášeli domů. Právě tento jednoduchý předmět vytvářel výrazný vizuální znak: bylo možné ho vidět v rukou lidí, v taškách, ve veřejné dopravě, na ulicích, často i ve formě drobných věnců spletených z těchto ratolestí. Náboženská praxe se tak přelévala z liturgie do každodenního prostoru. Tento motiv ukazoval zásadní rozdíl oproti katolickému prostředí: zatímco katolické rituály zůstávaly převážně v chrámu, pravoslavná praxe měla výrazný materiální a veřejný rozměr.
Nedělním večerem začínal pravoslavný Svatý týden. V chrámech probíhaly ženichovy bohoslužby, které otevírají první dny tohoto období. Liturgický rytmus se postupně zahušťoval a bylo patrné, že město směřuje k pravoslavným Velikonocím, které ale teprve přijdou o týden později.
Poznámka:
[1] Podle dostupných údajů tvoří pravoslavní přibližně 70 % populace, zatímco katolíci asi jedno procento.
Fotogalerie:
