Ibn Faḍlán, Cesta z Baghdádu k volžským Bulharům: 921–922 (Ondřej Beránek, ed.), Praha: Academia, 2023, s. 190, ISBN: 978-80-200-3480-9
V závěru minulého roku se na pultech knihkupectví objevil další svazek ediční řady Orient z nakladatelství Academia. Jedná se o cestopis jistého Ibn Fadlána. Ten podnikl cestu z Baghdádu na sever k volžským Bulharům (do Bolgáru, jižně od dnešní Kazaně) v první třetině 10. století. Knihu sestavil vědecký pracovník Akademie věd Ondřej Beránek, bývalý ředitel zdejšího Orientálního ústavu.
Kniha je uživatelsky velmi příjemná. A to nejen formátem, ale celou řadou fotografií (převážně badatelů a archeologicky nalezených mincí), několika mapami, ale i reprodukcemi faksimilií s rukopisnými nálezy tohoto cestopisu.
Beránek knihu sestavil z několika částí. V podrobné úvodní stati si nejprve všímá arabské zeměpisné literatury (Úvod do arabské zeměpisné literatury, s. 9–18). Následně komentuje sporé informace o autorovi cestopisu Ibn Fadlánovi a nejasné okolnosti jeho cesty (Ibn Faḍlán a okolnosti vyslání poselstva, s. 19–30). V další pasáži si obšírněji všímá podniknuté trasy se zaměřením nejen na popis jednotlivých národů (některé kmeny Turků, Bulhaři, tajemní „Rusové“, Chazaři,…), ale i na archeologické, historické, geografické či jazykové kontexty a souvislosti (viz Průběh cesty, s. 31–78). V další pasáži úvodní části se Beránek krátce věnuje literárně sporadickým ohlasům, ovšem nevynechává podivné parafráze od barona Constantina dʼOhssona (1779–1851) či pseudovědecké smyšlenky od tvůrce Jurského parku, scénáristy a spisovatele Michaela Crichtona (1942–2008). Crichtonovo knižní dílo je založeno na podivné interpretaci Ibn Fadlánova cestopisu (česky Pojídači mrtvých, 1994) a bylo později zfilmováno jako The 13th Warrior, v němž si roli Ibn Fadlána zahrál Antonio Banderas. Ondřej Beránek nevynechává ani zajímavé souvislosti s dánskými karikaturami (z roku 2005) či syrským televizním seriálem Saqf al-ʿálam (Střecha světa, režie: N. I. Anzúr, 2007; vše viz Ibn Faḍlán v pozdějších ohlasech, s. 79–82). Následně předkládá důležitý pohled na zajímavé osudy rukopisu tohoto cestopisu (Osudy Ibn Faḍlánovy knihy, s. 83–102). Závěrem přikládá několik poznámek k překladu (Poznámka k českému překladu, s. 103–107).
V druhé části knihy máme kompletní český překlad (s. 111–171). Závěrem publikace čtenář nalezne soupis pramenů a literatury (s. 172–181), seznam vyobrazení (s. 182–185) a rejstřík zahrnující osobní i místní jména i některé klíčové termíny (s. 186–190).
Ze samotného textu zmiňme jen několik bodů, které jistě zaslouží pozornost. V prvé řadě je nesporné, že se čtenář může v této knize seznámit s dosud málo známými scenériemi pontsko-kaspické stepi (oblast cca od Dunaje po řeku Ural). Beránek nám v úvodu, říká, že jde o „náš jediný zdroj poznání o těchto místech v dané době“ (s. 9). S tím souvisí druhý nesporný a to etnografický význam publikace. Jistě, nemůžeme Ibn Fadlánovo líčení zaměňovat za moderní etnografické metody, ale to nemění nic na historickém přínosu tohoto středověkého cestopisu. Vedle toho se zde setkáme se zajímavými popisy měst a vesnic, způsobů vyjadřování a dalších zvyků (např. tetování) u turkických národů (Oghuzové, Pečeněhové, Baškirové), volžských Bulharů, Chazarů či konečně u nejednoznačných Rusů. Ne vše je jistě podloženo skutečnými pozorováním či nezaujatým svědectvím. Naopak, často je více než jasné, že jde o klasické středověké zveličování či hodnotové přikrášlení. Ovšem v tom tkví přece ta krása středověkých cestopisů do neznámých krajin. Nepoznáváme zde jen cizí národy, ale i myšlenky, strachy, naděje a přání, náboženské předsudky apod. samotných cestovatelů.
Dalším nesporným přínosem čtenářovu oku je vyobrazení pohřebních obřadů, které Ibn Fadlán spojuje s ruskými obyčeji. Vedle vylíčení pozorování je pasáž zajímavá i z toho pohledu, že Beránek dává otazník za opravdový význam pojmu Rus a Rusové. Sám přiznává, že jde o „jednu z nejpozoruhodnějších a nejvíce citovaných pasáží“ (s. 52), a to i přesto, že není úplně jasné, s kým se Ibn Fadlán vlastně setkal a koho vlastně popisuje. Beránek zde předkládá poměrně obsáhlé teorie o Skandinávcích, Slovanech či pravděpodobné „multietnické skupině obchodníků a žoldáků“ (s. 68).
V neposlední řadě jistě stojí za čtenářovu pozornost závěrečná pasáž Ibn Fadlánovy knihy, která se věnuje Chazarům. Uvědomíme-li si, že trasa výpravy sem přichází cca 60 let po misii Konstantina Filosofa a Metoděje, je jistě zajímavé číst o této misijní oblasti, která se chlubila svým židovským ukotvením.
Buď jak buď, kniha je povedená po všech stránkách. Překlad čtivý, úvodní studie přehledná. Vše platí nejen kvůli historickému přínosu. Oblasti volžských Bulharů jsou v češtině stále málo známy. Tímto Beránkovým záslužným pokusem se čtenáři dostává jeden z nejstarších pramenů k této podivuhodné muslimské populaci na evropském kontinentě.
Dobrá kniha a dobrá recenze.