Letos máme za sebou brzké Velikonoce. Boží hod velikonoční označovaný v současné římskokatolické církvi jako slavnost Zmrtvýchvstání Páně jsme měli již 30. března. Vůbec nejdříve může tento den připadnout na neděli 22. března, s tím, že v předchozích dvou dnech je jarní rovnodennost a navíc by byl ještě úplněk.
Slavnost zvanou též Vzkříšení Ježíše Krista máme propojenu s první nedělí po prvním jarním úplňku. Toto umístění počítá s tím, že různá a částečně rozporná vyprávění evangelií přece jen shodně kladou Ježíšovu poslední večeři, zatčení, odsouzení, ukřižování a zmrtvýchvstání na dny kolem tehdejších židovských svátků Pesachu. Židovské a raně křesťanské Velikonoce se tak dostaly do těsné blízkosti.
Křesťané si přáli slavit svou Paschu po židovském Pesachu. Křesťanské Velikonoce měly vůči židovským být novozákonním naplněním starozákonního předobrazu. A vrcholným dnem měla být neděle. Ostatně každá neděle roku je oslavou vzkříšení Ježíše Krista.
Na takto vypočítaný velikonoční termín ve starším juliánském a pak v gregoriánském kalendáři navazují další všední a sváteční dny okruhu, kterému v západním křesťanství říkáme temporál. V římskokatolickém kalendáři od Popeleční středy do Slavnosti Těla a Krve Páně.
Do hry vstupující židovský kalendář je lunární. Není určován oběhem Země kolem Slunce, nýbrž je to dvanáct měsíců, které trvají každý od novu do novu a počítají se jako dlouhé 28 nebo 29 dní. Takový rok je obvykle o 11 dní kratší než solární rok.
Západní křesťané, nejprve katolíci na pokyn papeže Řehoře XIII. a pak pozvolna i země s protestantskou a pak na Východě s pravoslavnou většinou přešly na gregoriánský kalendář pojmenovaný podle zmíněného papeže. Ten je blízko kalendáři astronomickému a po staletí se s ním nerozejde. První státy se k němu přihlásily již roku 1582. Poslední změny státního kalendáře proběhly až ve 20. století.
Některé pravoslavné církve, a z nich nejpočetnější ruská, zachovaly kompletně liturgický kalendář v juliánské verzi. Jiné církve byzantského východního ritu přijaly postupně pro občanský život gregoriánský kalendář. A zároveň začaly slavit sanktorál, tedy dny spjaté s pevným datem, podle gregoriánského kalendáře, např. Vánoce, společně s křesťany západními s tím, že velikonoční okruh ponechávají podle juliánského kalendáře, tedy záhy po židovském 14. nisanu, tedy úplňku v prvním jarním měsíci. Někdy se označují jako „novokalendářní“ pravoslavní.
Uvedené kombinované pojetí má i většina pravoslavných u nás, i když se při místních začátcích pravoslaví před stoletím odehrály pokusy zůstat se všemi svátky jen u gregoriánského kalendáře.
V pravoslavných novokalendářních zemích, jako je například Řecko nebo Bulharsko, dochází ke konzervativním církevním vzpourám. Vznikají a někde mají překvapivý úspěch církve řečené starostylní, které mají kalendář víceméně shodný s Moskevským patriarchátem. Jedna taková řecká církev má jako moravská eparchie nepatrné zastoupení i v Česku.
Vychází to podle astronomických daností tak, že mohou velikonoční svátky obou komunit být ve stejném termínu a mohou se mezi katolíky a pravoslavnými rozcházet až o pět týdnů. Letos slaví prakticky všichni pravoslavní Zmrtvýchvstání až 5. května.
Jak tedy konkrétně souvisí dvojí termín slavení Velikonoc s židovským Pesachem? Vychází to tak, že pravoslavná Pascha Kristova navazuje na židovský Pesach. Má na to vliv i to, že shora popsaný židovský kalendář vyrovnává rozdíl mezi solárním a lunárním rokem. Činí to dvěma přestupnými roky v celku sedmi let. Tehdy se přidává celý měsíc, první adar a vlastní původní měsíc toho jména zůstává jako druhý.
Vazba židovského a juliánského kalendáře vede k tomu, že pravoslavné (a obvykle i řeckokatolické) Velikonoce na sebe vždy navazují. Západní Velikonoce slavené římskými katolíky, starokatolíky, anglikány, luterány, reformovanými a svobodnými církvemi proběhly letos a občas probíhají před židovským Pesachem. Židům začíná letos Pesach 22. dubna po západu slunce.
Západní liturgický kalendář se váže na astronomický kalendář. Začátek kalendářního jara na severní a podzimu na jižní polokouli odpovídá pohybům Slunce na obloze, které kolem rovnodennosti vychází na východě. Ekliptika protíná zemský rovník směrem k severní polokouli. Světlá a tmavá část dne se vyměňují, dalšího půl roku je na severní polokouli více světla než tmy.
Židovský nisan může ukazovat jiný začátek jara, a tím jiný první jarní úplněk, než je astronomický. V tradiční metodě výpočtu nemusí 14. den tohoto měsíce vždy odpovídat astronomickému prvnímu jarnímu úplňku. Nesoulad se solárním kalendářem se vyrovnává tím, že, jak již řečeno, dvě ze sedmi let jsou přestupné. Kolem židovského přestupného roku může být rozpětí datace Velikonoc větší.
Letos západní slavnost Zmrtvýchvstání připadla na 30. března, židovský Pesach bude od večera 22 dubna do západu Slunce 30. dubna. Pravoslavná svatá Pascha Kristova vrcholí nedělí 5. května.
Náhledový obrázek ze zdroje zde.
Související články:
