Tříleté moratorium na udílení zasvěcení ženami v Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny (ISKCON) formálně skončilo. O problematice jsme již dříve informovali zde. Na únorovém zasedání nejvyššího řídícího orgánu hnutí Governing Body Commission (GBC) v Májápuru byla tato otázka znovu nastolena, avšak ani tentokrát se západní oddaní nedočkali plného uznání ženské iniciační autority. Spor tak pokračuje – a nabývá širších institucionálních rozměrů.
Možnost, aby kvalifikované oddané, zejména ty v přímé učitelské linii se zakladatelem hnutí, mohly působit jako díkšá guruové, tedy zasvěcující duchovní učitelky přijímající vlastní žáky, byla poprvé vedením organizace přijata v roce 2019. Rozhodnutí bylo šástrickou komisí prezentováno jako podložené tradicí i naukou a podmíněné splněním přísných kritérií. Podle vedení ISKCON pro to hovořila tradice gaudijského višnuismu, v níž se vyskytují také ženy s výraznou duchovní autoritou, i přání zakladatele Prabhupády Svámina Prabhupády. Starší oddaní také argumentují tím, že již za svého života tímto úkolem Prabhupáda osobně pověřil jednu ze svých prvních žákyň Jamunu déví dásí (1942–2011, více o ní zde), ta však měla ve skromnosti jeho nabídku odmítnout. Dvě ženy měly být údajně také členkami první GBC (psali jsme o tom zde v Dingiru). Obecným přáním Prabhupády mělo být, aby vzhledem k všeobecnému úpadku světa zasvěcovalo nové žáky co nejvíce oddaných bez ohledu na pohlaví.
Kvalifikovat se pro tento typ autority mohla jen žena, která dlouhodobě dodržuje přísná náboženská pravidla hnutí, má hlubokou znalost Prabhupádovy nauky a višnuistických textů, vede stabilní duchovní život a je schopna nést odpovědnost za duchovní vedení druhých. Musela by projít formálním schvalovacím procesem GBC, a teprve kolektivní uznání ze strany nejvyššího orgánu by ji mohlo učinit zasvěcující duchovní učitelkou. Počítalo se s tím, že i tak se bude jednat spíše o výjimky, jednotky žen. V úvahu pro zasvěcování vlastních žáků by připadaly zejména přímé žačky zakladatele hnutí. První a zatím jedinou ženou, která v pozici díkšá guru v roce 2022 zasvětila své vlastní žáky, je Nárájaní déví dásí.
Krátce nato se však ozval silný odpor části indického vedení ISKCON. Výsledkem bylo vyhlášení tříletého moratoria (2. listopadu 2022), které zastavilo další jmenování žen do role zasvěcujících učitelek. Postavení Nárájaní déví dásí bylo během moratoria zachováno, ale schvalování dalších žen bylo pozastaveno. Vývoj debaty zachycuje tato zpráva ISKCON News, širokým konotacím je možné porozumět prostřednictvím videa zde.
Nyní, po skončení moratoria, byla diskuse znovu otevřena. Podle dostupných informací čelí GBC výraznému tlaku části indických představitelů, kteří opakovaně signalizují možnost institucionálního odtržení, pokud by byla ženská iniciační autorita systémově potvrzena. Takový krok by měl zásadní důsledky. ISKCON je totiž na Západě dlouhodobě vnímán jako autentický reprezentant indického vaišnavismu. Oslabení či úplné přerušení vazby na indická centra by mohlo narušit symbolickou kontinuitu hnutí se zemí tradice, z níž vychází. Jde bezpochyby ze strany GBC také o snahu dosáhnout stavu, kdy také indičtí vedoucí navzdory tamním kulturním zvyklostem přijmou šástrické argumenty a autoritu žen za vlastní, nikoli jako vnucenou. Na straně druhé současně podstatná část západních oddaných vyjadřuje obavu, že opakované odklady mohou vést k faktickému zániku možnosti ženské iniciační autority. Pokud by otázka nebyla vyřešena ještě během života přímých žaček zakladatele, jichž vzhledem k pokročilému věku postupně ubývá, mohlo by to znamenat, že další generace žen již nebude mít možnost navázat na tuto iniciační linii – a role díkšá guru by se tím fakticky stabilizovala jako výlučně mužská.
Oddaní proto napjatě čekali na výsledky únorového zasedání GBC v Majápuru, které proběhlo v uplynulých dnech. Ani tentokrát ale GBC k plnému otevření iniciace ženám nepřistoupila. Ženy mají být zatím uznávány pouze jako šikšá guru – tedy duchovní učitelky které mohou své žáky vést, ale zasvěcení udílet nemohou. Nárájaní déví dásí zůstává výjimkou ve vztahu ke svým stávajícím žákům, nemůže však zasvěcovat další. Ve zprávě o výsledcích majápurského jednání GBC současně vyzvala k pokračující diskusi o povaze duchovní autority (guru-tattva) a o vztahu současných učitelů k postavení zakladatele a k organizačnímu systému hnutí.
Rozhodnutí o tom, kdo může udílet zasvěcení, je zároveň rozhodnutím o budoucí podobě náboženské struktury. Nejde tedy pouze o otázku genderu. Spor o ženské zasvěcování je současně sporem o podobu autority v postcharismatické fázi tohoto globálního hnutí. Iniciace je klíčovým mechanismem reprodukce duchovní autority a závazku v rámci hnutí. Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny se tak ocitá mezi dvěma póly: snahou o zachování jednoty s indickou tradicí a tlakem části globální komunity na rovné zapojení žen do nejvyšších duchovních rolí.
Náhledová fotografie: Ženy připravují výzdobu v chrámu Bhaktivedanta Manor na předměstí Londýna, autorka.
Psali jsme v Dingiru:
Téma 1/2007: Hnutí Hare Kršna (plný text čísla zde).
Jitka Schlichtsová: Kdo smí zasvěcovat Kršnovy oddané. Dingir. 2015, 18(2), s. 62-63.
Související příspěvky:
