Dnes vychází čtvrté číslo časopisu Dingir v jeho 28. ročníku s tématem Role státu v náboženstvích. Následující článek je stejný jako editorial:
Stát v náboženské perspektivě
Výjev na přední straně obálky z pozdně středověké tapiserie nemusí být na první pohled pochopitelný, ale k tématu tohoto Dingiru se hodí dobře: drak (vlevo) uděluje moc šelmě z moře. Drak představuje satana, božího nepřítele, žezlo je symbolem jím udělené moci a šelma je tradičně ztotožňována se státem, pronásledujícím křesťany. Výjev odkazuje na slova Zjevení Janova, poslední knihy křesťanského Nového zákona:
Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. … A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. … A celá země v obdivu šla za tou šelmou; klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: „Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?“ A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce. A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka. Kdo má uši, slyš!
Apokalyptická scéna pokračuje ve 13. kapitole Zjevení tak, jak to na dřevořezu vpravo na této stránce vyjádřil Albrecht Dürer:
Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou.
Zkušenost křesťanů, v prvních dvou staletích tvrdě pronásledovaných ze strany římské říše, se nejen díky Zjevení Janovu stala významnou součástí křesťanské tradice a je – jak v úvodním článku do tématu ukazuje Pavel Nikolaj Dušek – vždy znovu aktualizována. Jiný teolog, Petr Macek, v následujícím článku připomíná, že vztah ke státu se stal velmi důležitou součástí dodnes živého dědictví radikální reformace. Vztah ke státu je velkým tématem i současné pravoslavné církve moskevského patriarchátu; jeho teologický rámec předkládá Ondrej Rác, praktickou realizaci ovšem zná každý, kdo sleduje vývoj ruské agrese na Ukrajině. Při postupném vytváření nauky nových náboženských společností samozřejmě záleží na tom, jak se k nim stát chová, a na tuto jeho odpovědnost poukazuje politoložka Lucia Grešková. A je to bezpochyby také vztah ke státu, který je podle sociologa Zdeňka R. Nešpora už od doby Habsburků jedním z kořenů postoje české společnosti (i té současné) k náboženským institucím.
Vztah ke státu je ovšem aktuálním tématem i v judaismu (píše o tom judaista Aleš Weiss) nebo v buddhismu (jak je jasné z článku indologa a buddhologa Viléma Skopala), a to kvůli vlně násilí, kterou v této době prožívá Izrael i Myanmar. Zajímavé proměny tohoto vztahu zaznamenal orientalista Jan Brzobohatý v Kazachstánu.
Také při tvorbě tohoto čísla Dingiru nám zůstalo několik textů, které se do časopisu už nevešly. A tak nauku svědků Jehovových o neutralitě připomínáme zatím jen ve čtení na třetí straně obálky a fenomén tzv. suverénních občanů zatím jen v rozhovoru. Tyto a další články jsou připraveny na příště. Nezapomeňte si proto předplatit 29. ročník!
Obsah a vybrané články jsou online dostupné zde. Zakoupit číslo je možné v e-shopu (i ve formátu PDF).
Související články:
