„Ezoterické Česko“ v České televizi

Dnes večer odvysílá druhý program České televize třetí z pěti dílů nového dokumentárního cyklu Ezoterické Česko. Zpětně lze odvysílané epizody sledovat zde v iVysílání. Série představuje přehled současných forem esoteriky, s nimiž se lze v českém prostředí setkat napříč generacemi i sociálními skupinami. Tvůrci série se snaží zachytit spiritualitu mimo církevní instituce a ukázat, jak rozmanité je spektrum představ, které lidé používají k interpretaci světa, vlastních emocí a životních obtíží. Jednotlivé díly sledují témata, která jsou esoterické duchovnosti společná: hledačství, předpovídání budoucnosti, návraty ke kořenům, přesvědčení o působení energií a představy o bytostech z jiných světů. Každé z těchto témat je rámováno výpověďmi aktérů i komentáři odborníků z oblasti religionistiky, psychologie a historie. Série tak umožňuje vnímat esoteriku jako živý a mnohotvárný fenomén, který se pohybuje mezi osobní zkušeností, populární kulturou, internetovým prostředím a terapeutickými diskurzy.

Na základě odvysílaných dvou částí si už pomalu můžeme udělat určitý obrázek o celé sérii. Velkým přínosem je, že zde aktéři nepůsobí jako exotické výjimky, nebo dokonce panoptikum, jak tomu někdy bývá, což dává vyniknout skutečnosti, že různým podobám alternativní spirituality se dnes věnují lidé z velmi odlišných prostředí. Tvůrci volí střídmý styl bez ironických gest, díky čemuž se otevírá prostor k porozumění důvodům, které vedou jednotlivce k hledání jiných než tradičních náboženských rámců. Portrétováni jsou rovným dílem duchovní hledači i hluboce zakotvení esoterikové. Ač jednotlivci, jejich výpovědi jsou takřka učebnicové a dokonale tento fenomén ilustrují. Symetricky jsou doplněné ještě o výklad religionistů Heleny Dyndové, Pavla Horáka, Zuzany M. Kostićové, Davida Václavíka a Zdeňka Vojtíška. Těm tentokrát není připsána pozice oponentů (jak to známe třeba z mnohých komerčních produkcí), kteří by vysvětlovali divákovi, že esoterikové jsou bludaři, případně šizuňkové a manipulátoři. Naopak s vhledem a respektem popisují realitu českého prostředí, v němž v současnosti právě tento typ duchovnosti převládá.

Dokument poukazuje například na to, že hranice mezi náboženstvím, psychologií a volně chápanou spiritualitou jsou dnes vnímány velmi pružně. Přesahy do terapeutického jazyka jsou tak časté, že v některých dílech působí dojmem, že lidé hledají především oporu pro vlastní životní příběh a méně je zajímá soustavná práce s učením či praxí. Zároveň se zde projevuje české prostředí, v němž se dlouhodobě udržuje nízká míra organizované náboženskosti a vysoká míra individuální religiozity. Pro diváka může být zajímavé sledovat, jak se jednotlivé motivy mezi sebou propojují. Víra v energie se ve výpovědích často mísí s představami o duchovních bytostech a touhou po návratu k „původnosti“, která se většinou formuje spíše jako romantická projekce než jako historicky podložené vědomí tradic.

Dokument pracuje s omezeným časovým prostorem (jednotlivé díly mají asi 25 minut) a v některých pasážích je to patrné. Velké množství témat se objevuje pouze v náznacích, což může u náročnějšího a obeznámenějšího diváka vzbuzovat pocit, že určité motivy by si zasloužily hlubší rozpracování (v tomto ohledu se pak třeba některé uměle vytvořené vizuální prvky a vsuvky zdají být zbytečnou ztrátou času). Pro diváka mimo odbornou veřejnost se však zdá forma dostatečně atraktivní, množství informací dostatečné, srozumitelné, ale zároveň nepřehlcuje. Cyklus zachovává zřejmou linii: ukázat, jak lidé v současnosti vytvářejí vlastní soukromé kosmologie a jak se tyto kosmologie dále proměňují a sbližují pod vlivem sociálních sítí, terapeutických trendů a obecného přesvědčení, že duchovní život je soukromá věc každého jednotlivce a jako taková může být sestavena v jakýchkoli součástek v jakémkoli a jakkoli proměnlivém poměru. Že jsou pestré, individualizované, ale zároveň si navzájem velmi blízké.

Projekt, pokud by se mu dostalo širší pozornosti a reflexe, může dobře posloužit veřejné debatě o tom, jak esoterika doopravdy formuje český veřejný prostor a jak hluboce proniká do každodennosti. Jde, po mém soudu, o objektivně zpracovanou sondu do světa, který je nezřídka ve veřejném diskursu přehlížený, redukovaný na kuriozitu, někdy dokonce kriminalizovaný, ačkoli jde v současnosti o mainstreamovou podobu duchovního života. V tomto ohledu má Ezoterické Česko význam pro odborníky i širší veřejnost. Série upozorňuje, že alternativní spiritualita není okrajový jev, ale běžný způsob, jak lidé reagují na nejistotu, hledají smysl a budují identitu.

Psali jsme v Dingiru: