V odborném časopise Nature Communications byla minulý měsíc publikována studie, jež analyzuje data z průzkumů americké výzkumné instituce Pew Research Center (PRC), provedených ve 111 zemích v letech 2008 až 2023. Autoři Jörg Stolz a Jean-Philippe Antonietti z Lausannské univerzity, Nan Dirk de Graaf z Oxfordu a Conrad Hackett z PRC se opírají o model „sekulární tranzice“, který původně navrhl britský sociální vědec David Voas. Konkrétně šlo o porovnávání rozdílů mezi lidmi mladšími (do 39 let) a staršími, přičemž autoři dospěli k závěru, že náboženství obecně upadá mezi generacemi ve třech krocích:
- Lidé se méně často účastní bohoslužeb.
- Význam náboženství v jejich osobním životě klesá.
- Příslušnost k náboženství se stává méně běžnou.
V rané fázi sekularizace se generace liší především ve své náboženské angažovanosti. Zde se podle autorů studie nachází mnoho afrických zemí. Nejvýrazněji je generační rozdíl patrný v Senegalu, kde navštěvuje 78 % starších dospělých každý týden bohoslužby, ale u mladších dospělých je tato pravděpodobnost o 14 procentních bodů nižší. Přesto se zde téměř všichni dospělí – mladí i staří – stále hlásí k islámu a považují pro sebe náboženství za velmi důležité. Podle výsledků studie lze toto říci o zemích s muslimskou většinou obecně. Srovnatelná situace je i v Indii.
Ve střední fázi tohoto procesu se generace liší ve všech třech ukazatelích. To je nyní případ USA a mnoha dalších zemí v Americe a Asii.
V pozdní fázi sekularizace se generace liší už jen v náboženské příslušnosti, která bývá opouštěna jako poslední, jak tomu je v mnoha zemích v Evropě. Největší generační rozdíl v této oblasti je v Dánsku, kde zůstává 79 % starších čtyřiceti let nábožensky začleněných, ale u mladších je deklarovaná příslušnost o 26 procentních bodů menší. V České republice, která má v Evropě podle dat Pewova výzkumného centra největší podíl lidí bez náboženské příslušnosti, je tento mezigenerační rozdíl už jen 18 procentních bodů.
Kromě toho existují některé výjimky z tohoto modelu. Jde zvláště o východoevropské postkomunistické země s pravoslavnou nebo muslimskou většinou, jako je Rusko, Ázerbájdžán, Moldavsko a Gruzie. To autoři vysvětlují tím, že po období komunistického útlaku zde dochází k nacionalisticky zabarvenému náboženskému oživení. Existuje dokonce několik zemí, kde mladší generace vykazuje vyšší míru religiozity. Ve všech třech sledovaných ukazatelích je tomu tak ve Ghaně, Rwandě a v Čadu. Zajímavá situace je na Srí Lance, kde náboženství považují za důležité lidé starší, avšak vyšší účast na bohoslužbách vykazují ti mladší.
Další výjimkou je Izrael. Židovský stát má velkou sekulární populaci, včetně mnoha starších lidí, kteří emigrovali z bývalého Sovětského svazu. Velká část dnešních mladších Izraelců se však narodila ortodoxním a ultraortodoxním Židům. Celkově jsou mladší Izraelci v míře religiozity podobní svým starším spoluobčanům.
Pro Religion News Server se k těmto výsledkům vyjádřil i původní autor zmíněného trojfázového modelu, David Voas. Podle něj publikovaná studie pomáhá vytvořit rámec pro celkový pohled, který vysvětluje globální vzorce. „Pro mě, jako pro někoho, kdo se zajímá o mezinárodní změny v náboženství, je to globální fenomén, který volá po nějaké obecné analýze a vysvětlení.“ Stejně jako autoři nové studie vidí Voas sekularizaci jako součást modernizace, která zahrnuje také přechod od agrární k průmyslové a postindustriální společnosti. „Když se podíváte na globální situaci a vidíte, že k úpadku dochází po celém světě – není omezen pouze na křesťanské země, probíhá všude už velmi dlouhou dobu – uvědomíte si, že to není jen něco, co se změní, protože v jednom nebo dvou místech dochází k politické nebo kulturní změně,“ řekl britský sociolog náboženství. Zatímco jiní vědci se zaměřují na to, co se děje v jednotlivých kontextech, Voas tvrdí, že je stejně důležité studovat širší souvislosti. „Je jasné, že dochází k úpadku náboženství, avšak není až tak jasné, proč.“
Profesorka Harvard Divinity School Gina Zurlová, která se zabývá studiem celosvětovým stavem křesťanství, uvedla, že model účast-význam-příslušnost je moderním křesťanům na Západě dobře známý. „Účast na bohoslužbách a zapojení se do jiných veřejných praktik je závazek,“ řekla Zurlová. „Vyžaduje to čas, energii, peníze, cestování, opuštění domu, posbírání dětí, upravený vzhled a tak dále. Pokud nějakým způsobem zpochybňujete víru, proč vynakládat tolik úsilí?“ Zurlová však naznačila, že výsledkem nemusí být nutně úpadek, ale spíše to, že se náboženství stane více soukromou záležitostí. „Naše hyperindividualistická společnost v podstatě lidem umožnila být nábožensky založeni svým vlastním způsobem. Mohou se modlit, věřit v Boha, číst Písmo a účastnit se dalších duchovních praktik zcela sami – aniž by kdy vkročili do kostela – a stále se považovat za nábožensky založené osoby.“
Jiní vědci také varovali, že příběh náboženské příslušnosti je složitější, a poukázali na cykly změn, kulturní rozdíly a nové formy spirituality, které průzkumy a jeden globální model nemusejí zachytit.
Profesor na Cornellově univerzitě Landon Schnabel, jenž se zabývá studiem sociálních změn, nerovnosti a náboženství, ocenil model použitý ve studii jako „důležitý rámec pro pochopení nejnovějších trendů na základě dostupných údajů z průzkumů“, avšak uvedl, že nemusí reprezentovat „dlouhodobější cykly náboženských změn“. Náboženský život podle něj nesleduje přímou linii směrem k sekularizaci: „Vidíme to jako kyvadlo, které se pohybuje mezi institucemi a jednotlivci, konformitou a rebelií, budováním a ničením, strukturou a duchem.“ Poukazuje rovněž na to, že lidé se možná vracejí k podobám náboženství mimo formální instituce. To, co vypadá jako úpadek, může být návratem k duchovnímu zapojení, které je „více personalizované, synkretické a zaměřené na individuální autoritu spíše než na institucionální moc“.
Kyama Mugambi, profesor světového křesťanství na Yale Divinity School, v této souvislosti varuje před analýzou demografických údajů z pohledu západní kultury. Afrika a Latinská Amerika podle něj vykazují odlišné vzorce náboženských změn. „Sekularizace, jak je chápána v této studii, je převážně západním konstruktem. Ačkoli ovlivňuje společnosti po celém světě, sekularizace bude nevyhnutelně nabývat různých podob, které budou formovány sociální, kulturní a intelektuální historií míst, kde se vyskytuje.“
Podle již citované G. Zurlové bychom měli být opatrní, pokud předpokládáme konec náboženství po celém větě. „Svět je velmi náboženské místo a podle mého odhadu tomu tak bude ještě dlouho. Náboženství se neustále mění s modernizací společností, technologickým pokrokem, získáváním větší rozhodovací moci ženami a s tím, jak lidé přetvářejí význam náboženství ve své konkrétní době a místě.“
I když tedy mezi odborníky existuje konsensus, že náboženská mapa se výrazně proměňuje, stále se diskutuje o tom, zda modernizace vede k sekularizaci a úpadku náboženství, nebo jeho proměně.
Podle Pew Research Center a Religion News Service. Náhledový obrázek: Wikimedia Commons.
Související příspěvky:
Pew: „bez vyznání“ neznamená „nevěřící“
Bezbožné mládí? Generační rozdíly na náboženské mapě světa
Průzkum: Víra v Boha i ďábla v USA klesá
Velmi zajímavé. Zajímalo by mě, jakým způsovem současně s tímto procesem dochází k rozvoji sekulárních sociálních institucí a účasti v nich, myslím např. charity, mladežnické organizace, dobrovolnické organozace atd.