V září 1990 vyšlo první číslo časopisu Život víry (prezentuje se zde) a institucionalizace českého charismatického křesťanství postoupila tímto počinem o významný krok dále. Jejím zásadním mezníkem bylo založení Křesťanské misijní společnosti (KMS) o téměř rok dříve (27. 11. 1989). KMS se stala pořadatelem charismatických konferencí (první z nich se konala pod jinou hlavičkou roku 1989 dokonce ještě před pádem komunistického režimu) a vydavatelem Života víry, jehož první číslo právě o této konferenci v srpnu 1990 bohatě referovalo. Křesťanská misijní společnost se v dalších desetiletích až do současnosti spolu s časopisem stále přibližovala hlavnímu proudu evangelikálního křesťanství v Česku a dnes už spoluvytváří český evangelikální mainstream.
Celosvětové charismatické hnutí je jednou z „vln“ evangelikalismu (více o něm zde), široce rozvětvené a ve světě rostoucí části protestantského křesťanství. Takové „vlny“ náboženského oživení („probuzení“) jsou pro evangelikalismus ostatně typické. Charismatická „vlna“ vznikla v návaznosti na předchozí „vlnu“ klasického pentekostalismu na přelomu 50. a 60. let minulého století a přinesla nový impuls misijnímu aktivismu ve prospěch emocionální a entusiastické křesťanské zbožnosti. Velmi charakteristické pro ni bylo, že nezasáhla jen evangelikály, ale rozšířila se i mezi křesťany jiných tradic (stručně o historii i dalších rysech charismatického hnutí zde), přičemž zásadní bylo proniknutí tohoto evangelikálního způsobu zbožnosti do katolické církve roku 1967 (kde tak vzniklo mohutné hnutí katolické charismatické obnovy). Také v české, tehdy nábožensky nesvobodné společnosti, se charismatické hnutí nejdříve uchytilo v prostředí Českobratrské církve evangelické, a to v jejím pražském sboru Na Maninách, jehož vikář Dan Drápal (*1949) k tomuto hnutí roku 1979 konvertoval.
Další česká historie charismatického hnutí je historií jeho postupného osamostatňování, které vyvrcholilo roku 2002 registrací Církve Křesťanská společenství, a zároveň historií snahy udržet a posílit síť charismatických křesťanů v jiných církvích. A právě k tomu sloužilo založení Křesťanské misijní společnosti jako střechové organizace českého charismatického hnutí a jejího časopisu Život víry. Ten nejen nahradil předchozí číslované Bulletiny Křesťanské misijní společnosti, ale už pod vedením prvního šéfredaktora Tomáše Dittricha (*1957) zaznamenal velký čtenářský úspěch.
Díky zmíněné mezicírkevní síti charismatických sborů a jednotlivců se KMS i časopis Život víry od počátku prezentují jako „naddenominační“. Síť zasahující do jiných církevních útvarů ale také působila v těchto církvích hlavně v 90. letech spory, protože jejich části cítily ohrožení svých identit v důsledku proselytismu charismatiků. Kontroverze postupně slábly hlavně po výše zmíněném ustavení Církve Křesťanská společenství, takže v současnosti je Život víry možné skutečně považovat za společný časopis širokého (i když zdaleka ne úplného) spektra českého evangelikalismu. Posun naznačují i podtituly časopisu: od prostého Časopis Křesťanské misijní společnosti přes alarmující Církev vyhlíží probuzení k současnému (od roku 2009) klidnému Proměna společnosti evangeliem.
K tomuto vývoji přispěly i vnější okolnosti, s nimiž se Křesťanská misijní společnost i její časopis setkaly. Jedním z významných bodů vývoje bylo oddělení katolické charismatické obnovy od KMS. Katoličtí charismatici pořádají od roku 1991 své vlastní letní konference a v témže roce začali vydávat svůj časopis Effatha. Stejně jako Život víry vychází dodnes, ale původně jen čtyřikrát ročně a v posledních dvaceti letech jen dvakrát nebo třikrát. Ještě důležitější byl postupný rozchod s neocharismatickým hnutím; zatímco v 90. letech Život víry propagoval hojné akce především zahraničních neocharismatických uzdravovatelů, divotvůrců a hlasatelů materiální prosperity pod božím patronátem, zvláště po roce 1999 se tato podpora z časopisu vytrácela. Roku 1999 totiž neocharismatické hnutí ovládlo tradiční pietistickou církev – Jednotu bratrskou (viz například zde nebo zde), a to za dramatických okolností (včetně soudních sporů), od nichž se většina charismatiků distancovala. Neocharismatické hnutí se kromě Jednoty bratrské postupně etablovalo v několika nových církvích a zájem o spolupráci mezi ním a charismatiky, reprezentovanými KMS a jejím časopisem, na obou stranách ochladl.
Mezi časopisy českých evangelikálních denominací si Život víry očividně vede relativně dobře. Udržel svou měsíční periodicitu a jeho náklad je asi dva tisíce výtisků. Podle vyjádření Tomáše Dittricha odpovídá tento počet asi pěti a půl tisícům čtenářů. To je mezi evangelikálními časopisy, které dosud vycházejí, pravděpodobně zdaleka nejvíc. Toto číslo také naznačuje, jak je ona výše zmíněná síť českých charismatických křesťanů velká, anebo kolika českým evangelikálům je charismatické křesťanství alespoň sympatické, pokud k němu přímo nepatří. Je jich více než dvojnásobně, než kolik věřících se přihlásilo při posledním sčítání lidu k samotné Církvi Křesťanská společenství (v roce 2021 to bylo 2 306 osob).
Psali jsme v Dingiru:
téma: „Letniční a charismatické hnutí“, Dingir 2 (3), 1999.
téma: „Současný evangelikalismus“, Dingir 22 (1), 2019.
Související články:
