Náboženství na cestách: kostely staré i nové v Gutech

Na začátku srpna to bylo osm let od chvíle, kdy tři mladí lidé zapálili dřevěný kostel v Gutech pod Beskydami. Ze stavby z poloviny 16. století nezbylo nic, roztavil se i vzácný zvon, instalovaný roku 1565. V okolí na Třinecku je více dřevěných kostelů, ale tento byl nejvzácnější, protože neprošel žádnými úpravami a zachoval i původní interiér. Jeho ztráta se místních obyvatel velice dotkla a sbírka na obnovu kostela byla úspěšná. Replika kostela, vysvěcená roku 2021, napodobuje původní stav včetně vnitřní výzdoby, ale například kněžiště je zařízeno nově.

Dřevěný kostel v Gutech postavili roku 1563 místní evangelíci a užívali ho sto let. Po třicetileté válce jim byl roku 1654 zabaven a do požáru roku 2017 sloužil jako katolický kostel Božího Těla. Slezští evangelíci se v období rekatolizace scházeli k bohoslužbám v beskydských lesích, ti z Gut přicházeli asi nejčastěji na skryté místo za horou Godula, kde je dnes umístěn památník Tolerančního patentu. Lesní plácek je dnes upraven pro konání bohoslužeb pod širým nebem.

Lépe než z Gut je toto místo přístupné od Komorní Lhotky. Místní evangelíci ho užívali více než sto let. Jakmile protireformační represe povolily, připojili se gutší evangelíci roku 1782 k nově vytvořenému luterskému evangelickému sboru v Komorní Lhotce. V Gutech ovšem byla brzy (roku 1791) zřízena evangelická škola a o sto let později (1882) byl založen evangelický hřbitov. Na něm gutští evangelíci postavili roku 1923 hřbitovní kapli a roku 1968 ji přestavěli do současné podoby evangelického kostela. Mezitím se oddělili od sboru v Komorní Lhotce a roku 1950 založili samostatný sbor Slezské evangelické církve v Gutech.

V neděli se tedy ve dvou gutských kostelích konají dvě bohoslužby: dole asi sto metrů pod posledním rodinným domkem v dřevěném kostele mezi stromy katolická a nahoře uprostřed obce evangelická.

Poznámka: v textu byly využity také údaje z knihy: NEŠPOR, Zdeněk R., Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska, Praha: Kalich 2009, s. 141–142.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments