Kvůli bojům v Gaze se otřásají i dlouholetá přátelství, když se například české židovské obce důrazně ohradily proti veřejným vystoupením Tomáše Halíka a prof. Halík jim podobně důrazně odpověděl (oba otevřené dopisy jsou vedle sebe zde). Občanská iniciativa „Mluvme o tom“ nabídla ještě jiný způsob, jak se postavit k izraelsko-palestinskému konfliktu: na úterý 3. června 2025 pozvala k diskusi s veřejností do pražského Laichterova domu Palestince Bassama Aramina a Izraelce Ramiho Elhanana.
Tito dva přátelé se publiku rozhodli představit sami. Rami Elhanan řekl několik slov o sobě a svém etnickém původu, ale připojil, že „především je lidskou bytostí“. Pak hovořil o své dceři Smadar. Narodila se roku 1983, byla vynikající žačkou, tancovala a hrála na klavír – v rodině byla jako princezna. V roce 1997, dva dny před svátkem Jom Kippur, ji ve 14 letech zavraždili spolu s dalšími čtyřmi lidmi dva Palestinci tím, že spáchali sebevražedný atentát. „Od té doby nic nebylo normální,“ řekl Rami. Jeho život se dramaticky změnil a naplňoval ho hněv a nenávist. O dva roky později se setkal s Yitzchakem Frankenthalem, nábožensky aktivním Židem, jehož nejstarší syn roku 1994 zahynul v boji s teroristickou organizací Hamás. Díky setkání s Frankenthalem se Rami rozhodl nepoddat se nenávisti a touze po odplatě a připojil se k organizaci Kruh rodičů – Fórum rodin (The Parents Circle – Families Forum), kterou Frankenthal roku 1999 založil.
Členem stejné organizace je i Elhananův přítel Bassam Aramin. Jeho vyprávění o vlastním životě bylo ještě dramatičtější: od raného dětství se potýkal s izraelskými vojáky, kteří vtrhávali do domů Palestinců a občas v nich někoho zabili. Ve dvanácti letech se účastnil demonstrace, na níž byl izraelským vojákem zastřelen chlapec, stojící blízko něj. Vyrostla v něm silná touha po pomstě. Na izraelské vojáky a jejich auta házel kameny a roku 1985 zasáhl izraelské džípy dvěma granáty. Nikdo nebyl zraněn a Bassam byl odsouzen k sedmiletému trestu vězení. Bití ze strany vojáků a dozorců v něm nenávist jen posílilo. Po návratu z vězení v něm ale také díky dohodám z Osla rostla naděje na mírové řešení. Studoval hebrejštinu („Abych poznal svého nepřítele,“ jak řekl) a tématem jeho disertační práce byl holocaust. Všechno se u něj změnilo roku 2007: jeho desetiletá dcera Abir byla zabita gumovým projektilem, který do hloučku spolužáků před školou vystřelil izraelský pohraniční policista. Čtyři a půl roku se Bassam snažil policistu pohnat k odpovědnosti, ale izraelský Nejvyšší soud ho nakonec osvobodil pro nedostatek důkazů.
Kruh rodičů – Fórum rodin, kde se nenáboženský Žid Rami a palestinský muslim Bassam setkali a spřátelili, tvoří asi 800 rodičů či rodičovských párů, kteří kvůli násilí, jež provází izraelskou okupaci palestinských území, přišli o své děti nebo jiné příbuzné. „Jsme jediná organizace na světě,“ řekl Rami brzy po začátku debaty, „která neusiluje o to, aby měla více členů.“ I tak je organizace velice aktivní v úsilí o smíření mezi oběma etniky a o návrat všech vyhnaných do jejich domovů. Asi polovinu jejích členů tvoří Izraelci, polovinu Palestinci. Jde jí o ukončení okupace a o takové politické uspořádání, které umožní 12 milionům lidí žít mezi Řekou a Mořem spolu v míru.
Cestu k tomu naznačil večer v Laichterově domě jako vzájemné poznávání, empatii a přátelství. „Jsou to díry ve zdi nenávisti,“ řekl Rami, když Kruh rodičů představoval jako způsob, jak rozetnout kruh vzájemné nenávisti. Bassam a Rami tuto cestu ukazují ve stovkách společných setkání se studenty středních škol v Izraeli i na palestinských územích a také svou společnou návštěvou Česka. Naštěstí si jejich příběhu a poslání všimla aspoň některá hlavní česká média, třeba zde nebo už před časem zde či zde, a jsou také zobrazeni v románu Apeirogon irského spisovatele Columa McCanna (český překlad vydalo nakladatelství Argo roku 2023).
Iniciativa „Mluvme o tom“ se dostala do povědomí české veřejnosti, když na konci února oslovila českou vládu s výzvou o poskytnutí rozsáhlejší pomoci obyvatelům Gazy. Rozhovor s jedním z jejích členů, Antonínem Hradilkem, je zde.
Náhledová fotografie moderátorky Nataši Dudinské (vlevo), Bassama Aramina (uprostřed) a Ramiho Elhanana (vpravo): autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma Náboženství při řešení konfliktů, Dingir 17 (3), 2014.
Související články:
Chtít po Izraeli, aby ignoroval to, že ho mnozí Palestinci, možná naprostá většina nenávidí a přejí si jeho zničení, je stejné, jako po něm chtít, aby spáchal sebevraždu. Doufat, že by se ti Palestinci, kteří Izrael a Židy nenávidí a přejí si jejich zničení, na základě změny politického uspořádání změnili, přestali Izrael nenávidět a Židy vraždit, je pošetilé a naivní. Nevím, zda existují i další cesty, ale jako křesťan věřím, že to, co dokáže změnit srdce člověka, není změna polického uspořádání, ale hluboká víra v Ježíše Krista. V mnoha náboženských skupinách by se jistě nalezly doklady o tom, že se Palestinci a… Číst dále ->