Miroslav Hlaučo: Letnice – Rozpomínání na konec světa. Paseka, 2024.
Kniha Letnice je krásná. Pojednává o těch nejlidštějších podobách křesťanství, hodně o lásce a o (ne)obyčejných lidech, také o vlcích, mluvících sochách svatých a o nejasných hranicích hříchů či zázraků – a vlastně i o onom avizovaném konci světa, jen ne slovy biblické apokalypsy. Jde o vyprávění odehrávající se před Letnicemi roku 1903 a hovořící o návratech do rodných míst i rodných rolí a o schopnosti přizpůsobit se nevyhnutelnému. Ve skutečností drastická proměna, popsaná však jako pohádka, jedné ukryté obce na počátku 20. století se odehrává na pozadí – v knize mnohem důležitějšího – milostného trojúhelníku.
Letnice je kniha psaná jazykem tak lehkým, až zapomenete, že čtete o úpadku tradiční víry a o tvrdém nástupu modernismu. Jazykem tak laskavým, že pověrčivost se zde stává líbivým obrazem a zázraky žitou každodenností. Jazykem tak samozřejmým, že bizarnost je všudypřítomná, aniž by to komukoli vadilo. Důležitou součástí románu je také jemný humor, komentující zkostnatělé praxe církve i habsburského státu. Text se hemží kreativní autorskými nápady, ať už jde o jména jednotlivých postav nebo různé svéráznosti života ve městě sv. Jiří. Snad neřeknu příliš, když prozradím, že dojde i na upíry, anděly, duchy a na události, vedle nichž jsou chůze po vodě a rozmlouvání se stromy běžnou kratochvílí.
Postavy románu jsou plastické a veskrze sympatické, čtenářka si nemůže neoblíbit poněkud prosté, ale nezáludné obyvatele městečka, jimž se dají přát jen dobré konce. Jen si kladu otázku, jak si v té vší idyle vysloužil mocnářský notář Franz Rechnitz von Rechnitz tak nemilý finální osud, když jeho jedinou charakterovou chybou byla přílišná přičinlivost při budování nového světa. Který, jak dobře víme, stejně nevyhnutelně dorazí.
Žánrově kniha spadá do mystického realismu, ale její poselství je daleko hlubší, než jen imaginování nad světem zapomenutou a Bohem nezapomenutou obcí. V neposlední řadě je to pak velmi osvěžující příspěvek do tuzemské literární tvorby, jenž chválím tím spíš, že jde o autorův debut.
Související příspěvky: