Už 30 let jsou buddhisté Diamantové cesty aktivní součástí českého náboženského života

Právě před 30 lety vzniklo první české centrum náboženské společnosti Buddhismus Diamantové cesty. Impulsem pro jeho vznik byla veřejná přednáška Oleho Nydahla (*1941), zakladatele tohoto světového společenství tibetského buddhismu, v červnu 1994 v Městské knihovně v Praze. Nově vzniklá pražská skupina získala své první působiště v Anglické ulici na pražských Vinohradech. Události tohoto roku považuje české společenství za svůj počátek. Třicáté výročí oslavilo uspořádáním putovní výstavy a doprovodných akcí.

Mapa světa s fotografiemi některých center.

Název výstavy „Buddhismus Diamantové cesty: 30 let v Česku a 50 let na Západě“ se ale zdá trochu matoucí, protože není jasné, k jaké události odkazuje oněch 50 let na Západě: první meditační centrum založil Ole Nydahl v Kodani již roku 1973 (a spontánně vzniklo centrum ve Štýrském Hradci dokonce už roku 1972), zatímco rok 1974 se v tomto společenství nijak přelomový nezdá (stručná historie Buddhismu Diamantové cesty je zde). Jiné padesátiletí slavili tito buddhisté před pěti lety, a to výročí, kdy Hannah a Oleho Nydahlovi „přijali útočiště“ v přítomnosti XVI. karmapy Randžunga Rigpe Dordžeho (1924–1981), a stali se tak i formálně buddhisty. Vstup Nydahlových do tradice karma kagjü, jejíž kořeny jsou v Tibetu v 11. století, byl předpokladem k založení misie Buddhismu Diamantové cesty na Západě a předehrou k zakládání center. V současnosti jich je po světě více než 600. Mezi nimi je 23 českých.

Jeden z příznivců Buddhismu Diamantové cesty, bývalý pražský primátor MUDr. Pavel Bém, pozval představitele toho společenství na Staroměstskou radnici. Tak vznikla tato zajímavá fotografie, jedna z těch, které jsou prezentovány na putovní výstavě. Před slavným obrazem Václava Brožíka „Hus před koncilem kostnickým“ prochází XVII. karmapa, cestující učitel Jakub Kadlec a Ole Nydahl.

První z nich vzniklo – jak je napsáno už výše – v Praze roku 1994. Krátce připomenuty na výstavě jsou i dřívější návštěvy Oleho Nydahla v ještě socialistickém Československu v rámci toho, co Jan Komrska nazval „undergroundovými kořeny buddhismu“[1] na co vzpomínal i další z tehdejších buddhistů – disidentů Alexander Neumann. Vývoj Nydahlova společenství byl po roce 1994 plný nadšení: roku 1995 bylo založeno občanské sdružení Společnost Diamantové cesty, v jehož rámci začala působit další centra v několika městech Čech a Moravy, v roce 1996 zakoupil Nadační fond Nydahl pozemek u Těnovic na Rokycansku pro zřízení retreatového centra, roku 1997 začaly vycházet Nydahlovy knihy v češtině a roku 1999 bylo v Brně založeno nakladatelství Bílý deštník a v něm začal vycházet reprezentativní časopis Buddhismus dnes. Z dalších velkých událostí na rychlé cestě rozvoje tohoto společenství jmenujme už jen telegraficky (a podle údajů na panelech výstavy): 2000 – první tři čeští buddhisté Diamantové cesty se stávají „cestujícími učiteli“, čímž Češi začínají obohacovat Nydahlův misijní tým; 2004 – na návštěvu přijel poprvé XVII. karmapa Thinlä Thaje Dordže (*1983), současná hlava této linie tibetského buddhismu; 2007 – Buddhismus Diamantové cesty linie karma kagjü byl registrován ministerstvem kultury jako náboženská společnost, 2014 – v Těnovicích byla zasvěcena stúpa, 2015 – nová organizační struktura společenství dala přednost stabilitě před bouřlivým rozvojem: počet více než padesáti nadšeně založených českých center byl redukován na současných 23,  soběstačných a – podle všeho – „trvale udržitelných“.

Vkusná a spíše střízlivá putovní výstava doputovala minulý týden do Prahy do centra Buddhismu Diamantové cesty na Maninách. Vernisáže se v úterý 26. listopadu zúčastnil i starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Výstavu v Praze doprovázely další veřejné akce: přednášky, meditace a promítání filmu Hannah: Cesta ke svobodě o oblíbené, již zesnulé (1946–2007) první manželce Oleho Nydahla. Shodou okolností výstava probíhala v době, kdy maninské centrum dokončuje rozsáhlou rekonstrukci sklepních prostor, v nichž budou – kromě jiného – i ubytovací kapacity pro jeho návštěvníky. Další destinací výstavy, která jistě přináší pocit hrdosti této části českého buddhistického spektra, bude Brno a po něm následují ještě Písek a Ústí nad Labem.

Poznámka:

[1] KOMRSKA, Jan, Undergroundové kořeny buddhismu v Čechách, in: HONZÍK, Jan, Jednota v rozmanitosti: buddhismus v České republice, Praha: DharmaGaia, 2010, s. 43–48.

Náhledová fotografie: úvodní panel instalace výstavy v Praze. Všechny fotografie: autor.

Psali jsme v Dingiru:

téma: Tibet v české společnosti, Dingir 23 (3), 2020.

téma Buddhismus Diamantové cesty, Dingir 20 (3), 2017.

rozhovor s Olem Nydahlem: Jde to velmi dobřeDingir 20 (3), 2017, str. 94–97.

RONOVSKÝ, Vít: Jak interpretovat Buddhismus Diamantové cesty, Dingir 12 (3), 2009, s. 77–79.

KAZELLEOVÁ, Klára: Život a smrt jsou stavem mysliDingir 14 (3), 2011, s. 94–95.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments