Ole Nydahl osmdesátiletý

Ole Nydahl osmdesátiletý

Dánský učitel tibetského buddhismu Ole Krogh Nydahl (*19. března 1941) se spolu s manželkou Hannah Nydahlovou (1946–2007) stal zakladatelem mezinárodního společenství Buddhismus Diamantové cesty. Jejich působení je důležitou součástí dnes už velmi široké cesty tibetského buddhismu na Západ a vlastně už téměř do všech koutů světa. Olemu Nydahlovi je dnes 80 let.

Je příznačné, že podnětem k volbě cíle svatební cesty novomanželů Nydahlových se stala kniha Jóga a tajné nauky Tibetu, kterou edičně připravil jeden z prvních seznamovatelů Západu s tibetským náboženským dědictvím, americký antropolog Walter Evans-Wentz (1878–1965). Do Himálaje se Nydahlovi několikrát vraceli – stále méně kvůli hašiši a více kvůli buddhismu. Roku 1970 se v klášteře Rumtek v Sikkimu setkali se XVI. karmapou, hlavou školy kagjü tibetského buddhismu. V jeho přítomnosti veřejně konvertovali k buddhismu (přijali útočiště). O dva roky později a po důkladném vyškolení v praxi školy kagjü je XVI. karmapa pověřil založením meditačního centra v Dán­sku.[1]

Fotografii je možné zvětšit.

Ole Nydahl později napsal: Přišel čas pracovat pro dobro druhých. Jaká úleva! V naší předstartovní horečce nebylo místo ani pro pochybnosti, ani pro otálení. Tolik zodpovědnosti působilo omamně. Přenést srozumitelně na Západ nejvyšší učení o podstatě mysli, a přitom dělat čest naší linii Kagjü vyžadovalo další a další úrovně uvědomění. Vnímali jsme s vděkem a úžasem množství dobrých znamení, která se hromadila během tři týdnů, než jsme si mohli zase koupit přeplněný levný let z Bombaje. Ta znamení měla význam jak pro bezprostřední, tak pro vzdálenou budoucnost.

V Bódhgáji, kde jsme chtěli dát rychle „sbohem“ velkému, zlatému Buddhovi ve stúpě, jsme oba viděli, jak socha ožila a usmála se na nás. Úplně nás to přemohlo, a když jsme z místnosti zase vyběhli, abychom zastavili naše rikši, než nám zmizí i s věcmi, napadla nás jediná myšlenka: „Ten má ale smysl pro humor.” Co jiného jsme si také mohli myslet nebo říkat?

Tato zkušenost v nás vyvolala hlubokou očistu. …

Pro mě a pro Hannah to samozřejmě znamenalo konec spotřebitelského přístupu k buddhismu. Sám za sebe se člověk může rozhodnout, že ledacos přijme nekriticky, protože se s tím cítí dobře. Když ale máte odpovědnost za druhé, musí být zboží naprosto v pořádku. Naše práce měla vytvořil most mezi nadčasovou tibetskou moudrostí a svobodným a transparentním Západem, který bude zcela použitelný v běžném životě.[2]

Spotřebitelský přístup k buddhismu je ale přesně to, co bylo Olemu Nydahlovi a společenství Buddhismu Diamantové cesty nejvíce vyčítáno (spolu s nenávistí k islámu). Postupem času se ale čím dál tím víc ukazuje, že tato podoba buddhismu je prostě jen jednou z mnoha adaptací, jež toto misijní náboženství v různých částech světa nabývá. A tato verze „západního buddhismu“ ostatně dochází schválení od autentických autorit školy kagjü. Nakonec i titul „lama“, který si Ole Nydahl svévolně přivlastnil navzdory tradici, mu tyto autority přece jen přisoudily.[3]

Není divu. Ole a Hannah Nydalovi toho totiž pro šíření tibetského buddhismu školy kagjü udělali velmi mnoho. Úspěch jejich mise téměř symbolicky předznamenala skutečnost, že než mohli založit ono první centrum v Kodani roku 1973, vzniklo spontánně centrum ve Štýrském Hradci (1972), kde Ole „jen“ přednášel. V současné době je takových center podle mezinárodní prezentace 640 v téměř 70 zemích světa. Mezi nimi má Česko postavení země, v níž je Buddhismus Diamantové cesty mimořádně úspěšný.

Obě fotografie Oleho Nydahla z roku 2017: Zdeněk Vojtíšek.

Poznámky:

[1] Historie Buddhismu Diamantové cesty „zevnitř“: NYDAHL, lama Ole: Moje cesta k lamům, Brno: Bílý

deštník 2005; NYDAHL, lama Ole: Jízda na tygrovi. Jak se buddhové dostali na Západ. Kronika přenosu tibetského buddhismu na Západ. Rizika a radosti, Brno: Bílý deštník 2004.

[2] NYDAHL: Moje cesta k lamům, … s. 223, 225–226.

[3] Po smrti Kalu rinpočheho (1905–1989), který tomu odpíral. – NYDAHL: Jízda na tygrovi … s. 206.

Více informací o společenství Buddhismus Diamantové cesty: Religionistická encyklopedie.

Psali jsme v Dingiru:

téma Buddhismus Diamantové cesty, Dingir 20 (3), 2017, obsah zde.

rozhovor s Olem Nydahlem: Jde to velmi dobře, Dingir 20 (3), 2017, str. 94–97.

RONOVSKÝ, Vít: Jak interpretovat Buddhismus Diamantové cesty, Dingir 12 (3), 2009, s. 77–79.

KAZELLEOVÁ, Klára: Život a smrt jsou stavem mysli, Dingir 14 (3), 2011, s. 94–95.

Související články:

Padesátiletá historie Buddhismu Diamantové cesty

Prázdninová fotografie: stúpa v Salzburgu

Vyšlo číslo 3/2017 časopisu Dingir

V evropském centru Buddhismu diamantové cesty skončil letní kurs.



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments