Po dvou letech se v Praze opět konala konference FEET (Fellowship of European Evangelical Theologians) ve dnech 23.–27. srpna 2024. Tato organizace založená anglikánským teologem Johnem Stottem a dalšími teology před padesáti lety, sdružuje převážně pedagogy teologických fakult a seminářů. Jedná se o vyučující z církví luterských, reformovaných, anglikánských, baptistických, svobodných, letničních a charismatických. FEET vydává pod univerzitou v Amsterodamu indexovaný časopis European Journal of Theology. Tentokrát se hlavním tématem konference stala identita evangelikálního hnutí v dnešní Evropě, s důrazem na jeho jednotu a rozdílnost. Sedmdesát teologů z nejrůznějších evropských zemí se setkalo ke společné práci.

Vyslechli jsme krátké referáty z jednotlivých oblastí Evropy, které se dotýkaly společné historie a charakteristik evangelikálního hnutí. Referáty sledovaly poreformační vývoj církví přes pietismus, metodismus, velká probuzení 18. a 19. století, letniční hnutí a moderní evangelikální hnutí, které se formovalo po 2. světové válce a od nějž se oddělili někteří fundamentalisté. Pro definici evangelikalismu někteří přednášející sáhli ke známé charakteristice, kterou publikoval prof. David Bebington. Jeho definice podtrhuje: 1. conversionismus (důležitost obrácení), 2. aktivismus (evangelizace, misie, sociální angažovanost), 3. biblicismus (autorita Písma), 4. crucicentrismus (ústřední role Kristova kříže). Ukázalo se, že tato charakteristika vystihuje jen část evangelikální identity a jednotliví řečníci proto doplňovali další důrazy.

V průběhu konference se uskutečnila řada odborných seminářů a probíhala také práce ve skupinách podle jednotlivých teologických disciplín. Ukázalo se, že společným základem evropského evangelikálního hnutí zůstává autorita Písma svatého, důraz na obrácení i život v Duchu svatém. Odlišností v praxi církví je mnoho, a tak to má jistě být. Důležité je však pro evangelikály udržovat identitu, která spočívá v křesťanských základech od apoštolů přes patristiku, reformaci a probuzenecká hnutí. Církev se stále reformuje Božím slovem a prací Ducha svatého. Každý den začínal hutným výkladem Bible, který přinášel španělský teolog Dr. José Moreno Berrocal. Jeho výklady potvrzovaly trojiční důrazy na Boží suverenitu, příklad lásky a zástupnou oběť Ježíše Krista a také nepostradatelný život v Duchu svatém. Ukázalo se, že v těchto základech spočívá identita evangelikálního hnutí. Jde o hnutí, které je nadcírkevní a ke kterému se hlásí křesťané prakticky ze všech církví, včetně římskokatolické a pravoslavné. Mimořádným hostem byl rumunský pravoslavný teolog prof. Dr. Cristian Sonea z pravoslavné fakulty z Cluj-Napoca. Zajímavým způsobem ukázal historický vývoj vztahu k evangelikálům. Původně byli považováni za heretiky a zaujímali podstatnou kapitolu v sektologii pravoslavné církve. To se ale před několika lety změnilo a dochází ke spolupráci. Někteří pravoslavní křesťané v Rumunsku se dnes považují za evangelikály.

V neděli dopoledne se účastníci konference vypravili so Sboru Církve bratrské v Praze 1 – Soukenické. Zde pro ně byla připravena česko-anglická bohoslužba se slavením eucharistie. Při bohoslužbě vystoupil se svým svědectvím rektor z ukrajinského semináře ve Lvově Dr. Roman Solovyev. Jeho autentická zkušenost ze země trpící již třetí rok válkou, vedla k přímluvným modlitbám za Ukrajinu a ukončení ruské agrese.
Během konference se ukázalo, že v hlavních důrazech je jednota evangelikálního hnutí zachována a teologové různých tradic a důrazů, bez rozdílu církevní příslušnosti, mají k sobě velmi blízko. Evangelikální hnutí v Evropě zůstává ekumenické a nadnárodní. Je zřejmé, že také praktikuje politickou diakonii. Ta se ovšem velmi liší od pojetí společensko-politické angažovanosti části evangelikálního hnutí v USA. Evropské evangelikální hnutí chce dál zakládat nové sbory, evangelizovat, prohlubovat spiritualitu, liturgii a rozvíjet sociální práci.
V posledních letech byla řada evropských církví obohacena křesťany z řad migrantů. Vznikají nové sbory a do některých starších sborů se intenzivně zapojují křesťané nejrůznějších etnik. Evropské evangelikální hnutí se tak pevněji stává součástí tohoto globálního proudu, který bude mít koncem září 2024 svou velkou konferenci v Soulu (tzv. Lausanne IV. – lausannské hnutí pro světovou evangelizaci). Po ukončení pražské konference zahraniční hosté pospíchali do svých zemí, aby se připravili na nový akademický rok na svých učilištích a mohli připravovat další pastory, evangelisty, pastorační pracovníky a sociální pracovníky. Náš kontinent je velmi potřebuje.
Pavel Černý je emeritní předseda Církve bratrské a Ekumenické rady církví a účastník konference FEET.
Náhledová fotografie: Gert Hain.
Psali jsme v Dingiru:
téma Evangelikalismus, Dingir 22 (1) 2019.
Související články:
Referát představuje sebechválu evangelikalismu prezentovanou jedním z výrazných českých zastánců tohoto náboženského směru, čímž nepříjemně vybočuje z obvyklých parametrů religionistického (!) periodika Dingir. Ocením průběžné doplnění této velmi jednostranné sebeprezentace evangelikálství („…evropské evangelikální hnutí chce dál /…/ PROHLUBOVAT spiritualitu…“, proložil MF, „…náš kontinent je velmi potřebuje…“) kritičtějším pohledem. Tematizované by mohly být třeba vysoká míra prolínání evangelikalismu s antisystémovými konspiračními narativy blízkými trumpismu a QAnon, nekompatibilita evangelikálních postulátů s historicky, filologicky, archeologicky a religionisticky odpovědnou interpretací biblických textů, nezájem o studium biblických textů v tomto slova smyslu či přímo démonizace podobného studia včetně pavědecké kritiky geohistorie a evoluce, neschopnost evangelikálství koherentně vyložit vznik a údajnou… Číst dále ->