Laureátkou Templetonovy ceny pro rok 2024 se stala Jihoafričanka Dr. Pumla Gobodo-Madikizela, profesorka psychologie na Stellenbosch University v Jihoafrické republice. Nadace ocenila její dlouholetý výzkum zaměřený na kolektivní traumata, jejich odpouštění a opouštění, o něž se začala zajímat v kontextu následků jihoafrického apartheidu již v 90. letech. Dnes řídí Centrum pro studium posmrtného života násilí a reparativního hledání na Stellenbosch University a je vedoucí výzkumu dějin násilí a transgeneračních traumat pro Jihoafrickou národní výzkumnou nadaci. Již dříve získala několik prestižní ocenění. Podrobný životopis je k dispozici také v anglické Wikipedii zde.
Narodila se v roce 1955 v městečku Langa na předměstí Kapského Města, jež bylo určeno pro černošské obyvatelstvo, a tak má s realitou tvrdé a krvavé rasové politiky ve prospěch bělošského obyvatelstva Jižní Afriky osobní zkušenost. Ta trvala až do roku 1994, kdy byla politika apartheidu definitivně skončena nástupem Nelsona Mandely do funkce prezidenta Jihoafrické republiky, ale následky si tamní společnost nese i v současnosti.
V 90. letech se dr. Gobodo-Madikizela podílela jako psycholožka na práci Komise pro pravdu a usmíření v Západním Kapsku. Základem jejího doktorského výzkumu se stal případ skupiny vdov, které se rozhodly odpustit Eugenovi de Kockovi, jemuž bylo v období apartheidu přezdíváno „Prime Evil“ (Nejvyšší Zlo), byl vinen únosy, mučením a vraždami nespočtu osob včetně jejich manželů a nakonec odsouzen na základě 89 žalob ke dvěma souběžným trestům doživotí a dalším více než dvěma stům letům odnětí svobody. V roce 1997 ho dr. Gobodo-Madikizela začala navštěvovat ve vězení, aby shromáždila jeho svědectví o spáchaných činech i jejich zpětné reflexi, která jsou veřejnosti dostupná od roku 2003 v knize „A Human Being Died That Night“. Autorčina sonda do problematiky zla a ctnosti v člověku a jeho potenciálu pro změnu se dočkala také divadelního ztvárnění.
Výzkum dr. Gobodo-Madikizely o odpuštění a traumatu v postapartheidu v Jižní Africe vykrystalizoval v teorii „reparativního hledání“ a modelu „sociálního léčení“. Podle výsledků její práce je odpouštění a opouštění traumat člověku vlastní a potřebné, protože umožňuje obnovit jeho duchovní podstatu jakožto součásti lidstva, zacelit ránu a začlenit se zpět, a tak pokračovat v existenci a orientovat se na budoucnost. Doslova říká: „Kost z mé kosti, duch mého ducha.“ V originálním znění lze prohlášení shlédnout zde.
Související příspěvky: