Templetonova cena se od roku 1973 každoročně uděluje vynikajícím osobnostem napříč obory lidské činnosti, které významně ovlivňují svůj obor a svět také svým náboženským přesvědčením a postoji. O historicky první držitelce této ceny, Matce Tereze, jsme psali vloni zde u příležitosti 110. výročí jejího narození. Nositelem Templetonovy ceny za rok 2016 byl také vloni zesnulý bývalý vrchní zemský rabín Velké Británie Jonathan Sacks, jehož život jsme rovněž připomněli. Tím, kdo ale v Česku Templetonovu cenu nejvíce proslavil, je katolický teolog, kněz, sociolog a religionista Tomáš Halík, jenž tuto prestižní cenu získal v roce 2014.
Loňského laureáta Francise Collinse, amerického genetika, jenž se významně angažoval ve vývoji léku proti koronaviru (psali jsme zde), letos střídá britská bioložka Jane Goodallová (*1934). Je teprve čtvrtou ženou, která Templetonovu cenu získala. První byla v roce 1973 již zmíněná Matka Tereza, druhou byla zakladatelka katolického obnovného hnutí Fokoláre Chiara Lubichová (laur. 1977) a třetí v roce 1981 zakladatelka hospicového hnutí a propagátorka paliativní péče Cicely Saundersová.
Jane Goodallová se celoživotně věnuje výzkumu primátů, zejména šimpanzů, výrazně ovlivnila současný pohled na inteligenci zvířat i místo žen ve vědě, zejména v přírodních vědách a terénním výzkumu. Kromě svých vědeckých úspěchů při studiu šimpanzů se Goodallová stala přední osobností ochrany životního prostředí a etického zacházení se zvířaty. Prostřednictvím dvou neziskových organizací „Jane Goodall Institute“ a „Roots & Shoots programme“, které založila, cestuje po světě a povzbuzuje mladé lidi k zahájení projektů na zlepšení života lidí, zvířat a životního prostředí.
V roce 1957 Goodallová poprvé navštívila Afriku a spojila se s archeologem a paleontologem Louisem Leakeyem, který věřil, že výzkum v současnosti žijících lidoopů by mohl přinést informace o chování raných hominidů. Od roku 1960 se začala věnovat systematickému pozorování šimpanzů v Národním parku Gombe Stream v Tanzanii. Během svého 45 let trvajícího výzkumu získala doktorát z etologie na Univerzitě v Cambridge, krátce působila také v Oxfordu a získala řadu prestižních cen, ale hlavním těžištěm její činnosti zůstala terénní výzkumná činnost a environmentální aktivismus.
Její empatický, osobní a velmi angažovaný přístup k šimpanzům, který bořil stereotypy soudobé vědecké práce, Goodallové umožnil se šimpanzům přiblížit, doslova se dostat do jejich komunity a získat si jejich důvěru, což jí přineslo řadu poznatků, které její předchůdci při své rezervované, objektivistické metodologii nezískali. Při dlouhých pobytech mezi šimpanzi Goodallová pozorovala jejich běžné chování, které zahrnovalo také láskyplné či naopak agresivní projevy, výrobu jednoduchých nástrojů či konzumaci masa. Nejen, že vyvrátila předchozí vegetariánskou koncepci stravy primátů, ale celkově zpochybnila dříve přijímanou tezi, že schopnost konstrukce nástrojů, komunikační strategie, emoce a vztahové vazby se rozvinuly pouze u člověka.
Zvířata, přírodu a vědu považuje Jane Goodallová také za vydatný zdroj svého duchovního života. Jako dítě vyrůstala v kongregacionalistickém společenství v Bournemouthu, které popisuje jako inkluzivní a otevřené a svou náboženskou výchovu spíše jako tradicionalistickou a nepříliš intenzivní. Bohoslužebná shromáždění navštěvovali jako rodina jen někdy, ačkoli její dědeček v církvi sloužil. Jako zásadní dobu pro rozvoj svého duchovního života popsala v rozhovoru pro RNS období ve věku přibližně šestnácti let, kdy se platonicky zamilovala do velšského kazatele. „Připadalo mi, jako bych tajně chápala něco, co ostatní lidé možná nesdíleli. Ale neměla jsem nutkání se o to podělit,“ popsala své pocity Goodallová. Jako druhou významnou duchovní zkušenost popisuje život mezi šimpanzi, kdy prožívala velmi intenzivní duchovní spojení s přírodou. Postupem času se Goodallová dopracovala k vlastní, jedinečné kosmologii a víře ve vyšší moc, kterou nazývá „vyšší inteligencí“. Je přesvědčená, že vědecká práce není v rozporu s vírou ve vyšší inteligenci, nepopírá ji, ale naopak člověka ještě více přibližuje jejímu poznání.
Zdroje: Religion News Service, TempletonPrize.org, Životopis Jane Goodallové (en.wikipedia.org).
Náhledové foto: Držitelka Templetonovy ceny v roce 2021 Jane Goodallová. (Foto Tim Cole / Templeton Prize).
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 4/2018: Náboženství a zvířata, obsah čísla je zde.
Související příspěvky: