Diskuse studentů Husitské teologické fakulty UK se členy církve Šinčchondži se uskutečnila 6. března 2024 na přání jedné z nejviditelnějších postav této církve, pana Jonatana. Pro setkání zvolil podzemní sál restaurace na pražském Žižkově. Církev Šinčchondži je mezi pražskými studenty dobře známa, a tak nabídku k setkání využilo 15 studentů. Byli přivítáni několika členy církve, kteří připravili i občerstvení a při odchodu podarovali účastníky ozdobně zabaleným muffinem. Program, sestávající ze dvou částí, uváděl první československý člen církve, Rastislav Čižmár, který se k církvi připojil po rozhovoru s jejím zakladatelem Man Hee Leem při jeho návštěvě Prahy roku 2013. První část tvořila přednáška pana Jonatana, ve druhé části odpovídali na otázky Petr, Martina a Jonatan. Záznam setkání dala církev k dispozici zde, takže v tomto článku je možné se soustředit jen na jednu z mnoha sporných výpovědí, které ze strany členů církve zazněly.
Asi po hodině (ve výše uvedeném záznamu v čase 1:00:41) položila jedna přítomná studentka otázku o možnosti spasení lidí mimo církev Šinčchondži, třeba Indů, kteří o církvi nikdy neslyšeli. V odpovědi pan Jonatan uvedl, že Bůh chce uvést do cíle, jímž je spasení, všechny lidi. To se netýká jen křesťanů, ale i lidí jiných náboženství. Jonatan pokračoval: „Moje dřívější chápání bylo, že člověk, který za svého života neuvěřil v Ježíše a zemřel, jde do pekla. Takové strašně přísné vnímání jsem měl. Ale pak jsem porozuměl na základě Písma, že to tak není.“ Po několika větách pak doplnil: „Nakonec jsem porozuměl, že i ve všech ostatních náboženstvích je nějaký kus pravdy.“ A po chvíli: „Bůh i pro ostatní náboženství připravuje cestu.“
To, co v těchto do široka otevřených slovech ovšem zůstalo nevyřčeno, bylo, že lidé z jiných církví a příslušníci jiných náboženství se musejí pro vlastní spásu připojit jedině k Šinčchondži. V korespondenci po setkání jsem poslal panu Jonatanovi faksimile interního výukového materiálu, datovaného rokem 36 letopočtu Šinčchondži (tedy rokem 2020 občanského letopočtu). Jedná se o „Nedávné slovo od SSN“, přičemž zkratka SSN označuje sansanima, tedy předsedu církve Man Hee Leeho. Jeden z odstavců zní:
„Upřímně řečeno, ani jediný člověk nemůže vstoupit do Království Nebeského, dokud nepatří do dvanácti kmenů Shincheonji [Šinčchondži]. Tělo a duch těch, jejichž jméno není zapsáno v knize života, bude uvrženo do hořící síry v pekle (Zj 20:15).
Požádal jsem pana Jonatana o vysvětlení rozporu, který jsem vnímal mezi jeho slovy a slovy „zaslíbeného pastora“ Man Hee Leeho. Pro správné porozumění je třeba připomenout, že zkratka označuje poslední knihu Bible „Zjevení Janovo“ a že zápis do knihy života představuje v církvi Šinčchondži přechodový rituál vstupu do církve (Šinčchondži nepraktikuje křest). Pan Jonatan mi odpověděl:
„Hořící jezero je něco, čemu věří křesťané, přiložený citát je přesně podle Bible. Není to tedy něco, co by bylo výlučně učení Shincheonji. To, že Bůh toto napsal do písma, neznamená, že si přeje, aby tam všichni skončili. Opak je pravdou.
Sám jste mohl být svědkem, co je pravda. Jak Shincheonji spolupracuje s mnoha církvemi, jak všechny národy přichází, aby se učili slovo Zjevení. To je Boží srdce, který svoje slovo dává všem. To je Boží záměr. On svoje slovo dá všem počínaje křesťanům, ale i ostatním náboženstvím a lidem a všechny přivede k sobě. O tom mluví kniha Zjevení.
Budu vděčný když se nebudou šířit falešné interpretace slov našeho předsedy. Pokud je něco nesrozumitelné, rádi vše vysvětlíme.“
A na mou žádost o předložení správné interpretace slov předsedy církve Šinčchondži, pokud je moje pochopení falešné, pan Jonatan odpověděl:
„Jak tomu jako věřící rozumět? Z jednoho jeho výroku by se mohlo zdát, že Ježíš není láska, že zavírá lidem cestu do nebe kromě pár vyvolených. A někteří Židé se možná mohli tak cítit. Ale nakonec opak byl pravdou, otevřela se cesta, skrze kterou přišli pohané k Bohu. Když se naplní poslední Boží slib, tak ano, určitě také zazní slova, která budou pravdivá a která budou soudit to, co je špatné před Bohem, ale také se otevře cesta skrze kterou přijde mnoho lidí. To je to, co můžeme vidět.“
Je pochopitelné, že církev zorganizovala setkání především ke své propagaci. Ale něco se z teologie církve Šinčchondži přece jen vyjasnilo. Například právě ona doširoka otevřená náruč pro spásu lidí z jiných církví a jiných náboženství, ovšem s úzkou podmínkou, že poznají církev Šinčchondži a připojí se k ní.
Náhledová fotografie pana Jonatana při přednášce: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma Korejští misionáři ve světě a u nás, Dingir 25 (3), 2022.
Zdeněk Vojtíšek, Nové nebe na zemi. Korejské nové náboženské hnutí Sinčchondži expanduje, Dingir 18 (3), 2015, s. 78–81.
Zdeněk Vojtíšek, Milenialismus v církvi Sinčchondži, Dingir 25 (3), 2022, s. 98–101.
Související články:
Nedokážu pochopit, jaký je tedy závěr, protože slovům pana Jonatána moc nerozumím. Myslím, že (alespoň jak to znám z katolického prostředí) je klidně možné, že není zcela v souladu ve všech bodech nějaká oficiální, napsaná nauka a praxe a myšlení lidí. V katolickém katechismu je taky spousta věcí, kterým řada katolíků nevěří. Případně lze sporné body vykládat různě a jsou (v praxi) běžná i různé směry a různá chápání. Třeba u nich přecijen něco takového může být také? Nebyla by to nakonec dobrá zpráva?
V kontextu fyzického a psychického týrání členů dle odhalených audio nahrávek a interních dokumentů je otázka “spásy” poněkud nepodstatná. Zajímá mě, jak chápete smysl tzv “Army of light” a “Special forces” v Shincheonji.