Rudolf Janíček (1904–1988) byl profesorem sklářské střední školy v Železném Brodě. Ve svém soukromém životě byl ale především překladatelem, cestovatelem, popularizátorem Indie a snad i praktikujícím mystikem. V předmluvě ke svému prvnímu překladu Bhagavadgíty v březnu 1945 napsal:[i]
„Tento český převod Bhagavadgíty … je výsledkem mého dvacetiletého studia Indie, jejího náboženství, jejích zvyků a jejích jazyků. Pohnutkou mé práce nebyla ani touha po slávě ani touha po odměně. Tento překlad jsem pořídil jen z čisté lásky k Bhagavadgítě, z lásky k Indii a jejímu velebnému učení.“
Lásku ke všemu indickému je možné z Janíčkova díla opravdu cítit a toto pozitivní zaujetí možná přispělo k velké popularitě jeho textů. Láska je v Janíčkově případě v blažené kombinaci s pokorou, kterou vyjádřil například takto :[ii]
„Vím, že moje práce je nedokonalá. Přesto ji odevzdávám do rukou českého čtenáře, neboť takový je úkol neboli dharma mého života.“
Tato slova pocházejí z Janíčkovy závěrečné poznámky k jeho třetímu překladu, který vyšel až po jeho smrti v krásném, „kolibřím vydání“ (s rozměry 75 x 75 mm) s ilustracemi Jaromíra Skřivánka. Mezi prvním překladem z roku 1945 a třetím z roku 1989 je ještě druhý – ten však vyšel až roku 1998 a byl uveden předmluvou z roku 1945.[iii] Ilustrovala ho Václava Císařovská.
První překlad z roku 1945 obsahuje – na rozdíl od těch dalších – mnoho poznámek, v nichž Janíček čtenářům vysvětluje nejen příběh Bhagavadgíty, ale poskytuje i vysvětlení sanskrtských pojmů (například „karma“) a indických reálií (například rozdíl mezi jóginem a fakírem), cituje jiné autory (například Rámakrišnu nebo českého indologa Vincence Lesného), srovnává s českými autory (třeba i s básníkem Vítězslavem Hálkem) a hojně odkazuje na to, co čtenář může o Indii znát z dobrodružné literatury nebo z četby novin. Není divu, že se kniha dočkala u veřejnosti velkého úspěchu.
Všechny tři překlady Bhagavadgíty pořídil Janíček s přihlédnutím k anglickému překladu Dhana Gópala Mukerdžího (1890–1936), bengálského spisovatele píšícího anglicky a svého přítele. Janíček překládal i Mukerdžího vlastní díla, která popularizovala indické náboženské tradice nebo byla určena pro děti. V Janíčkově překladu vyšly Mukerdžího knihy Můj slon Kárí (1936), Rámah a Sítá (1946), popularizující slavný indický epos Rámájana, Světec či Bůh? (1946) o indickém duchovním učiteli Šrí Rámakrišnovi, Lovec Ghond (1947) nebo Přítel z oblaků (1994). Polyglot Janíček ale přeložil i ze španělštiny knihu Emilia Ribase Slunce Orientu: život Buddhův podle posvátných textů indických (1996).
V poválečném období projevil Rudolf Janíček svou lásku k indické náboženské literatuře ještě dalšími překlady.[iv] Překládal některé upanišady nebo úryvky z nich (Íšópanišadu, Taittiríjópanišadu, Aitaréjópanišadu a další), některé příběhy Rámájany, úryvky védských textů, texty připisované Rámakrišnovi a další. Výběr těchto textů byl patrně velmi ovlivněn tím, co pro anglicky mluvící svět vybral a přeložil Mukerdží. I v těchto knihách je mnoho vzdělávacích a svým způsobem i výchovných Janíčkových poznámek:[v]
Tomuto příběhu [o Džatajovi a Sampátovi] se učí hindustánské děti nazpamět. Je vsunut jako vložka i do slavného eposu Rámájana. Tento výjev o hrdinství dvou orlů má indické mládeži ukázat, že vytrvalostí, odvahou a silnou vůlí lze obrátit nemožné v možné a tak si podmanit i samy nezměnitelné zákony všehomíra! Každé hindustánské dítě se snaží připodobniti se Džataji a Sampátu, a v tom je právě výchovná hodnota tohoto příběhu.
V takových poznámkách jako by se spojila pedagogická profese Rudolfa Janíčka s jeho indologickým zájmem.
Náhledová grafika z frontispisu Liboslava Hujera v knize Bůh jsi ty!
Poznámky:
[i] JANÍČEK, Rudolf, Bhagavadgítá neboli Zpěv vznešeného, Železný Brod: Jaroslav Jiránek 1945, s. 19.
[ii] JANÍČEK, Rudolf, Bhagavadgítá neboli Zpěv vznešeného, Praha: Supraphon 1989, s. 210.
[iii] JANÍČEK, Rudolf, Bhagavadgítá neboli Zpěv vznešeného, Praha: Santal 1998.
[iv] JANÍČEK, Rudolf, Bůh jsi ty! Odkaz staroindických upanišad, Železný Brod: Jaroslav Jiránek 1945; Zpěv indické duše: poesie starých posvátných textů, Praha: Symposion, 1947; a Světlo upanišad: Útěcha a poesie svatých písem indických, Žel. Brod: Jaroslav Jiránek 1948.
[v] JANÍČEK, Bůh jsi ty! … s. 61.
O Rudolfu Janíčkovi viz též článek zde.
Psali jsme v Dingiru:
Josef Sanitrák, Bhagavadgíta v českých překladech, Dingir 11 (3), 2008, s. 78–81.
Související články:
