Reflexi článku Svědkové Jehovovi žalují norský stát zaslal David Kulla, zástupce pro média oddělení komunikace s veřejností Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Přinášíme ji v nezkrácené a neupravené podobě.
redakce
Před několika dny se k nám dostal článek na webu Náboženský infoservis s názvem Svědkové Jehovovi žalují norský stát. Vážíme si vašeho zájmu a informování o tomto případu. Rádi bychom vás však uctivě upozornili na některé závažné nepřesnosti.
1. „Důvodem odmítnutí se stala praxe svědků Jehovových, zvaná „vyhýbání se“, na jejímž základě je svědkům pod hrozbou vyloučení zakázán kontakt s vyloučenými svědky i s těmi, kdo se rozhodnou společenství svědků opustit dobrovolně.“
Tvrzení, že je „svědkům pod hrozbou vyloučení zakázán kontakt s vyloučenými svědky i s těmi, kdo se rozhodnou společenství svědků opustit dobrovolně“ není přesné. Toto tvrzení jasně vyvrátil odvolací soud v belgickém Gentu 7. června 2022. (Rozhodnutí odvolacího soudu v Gentu potvrdil 19. prosince 2023 Nejvyšší kasační soud Belgie. Viz naše poznámky v bodě 3 níže). Soud uvedl následující:
„Příručka [pro sborové starší] … uvádí, že vůči těm, kteří nedodržují zásady vyhýbání se, je třeba postupovat takto: „starší mu z Bible vysvětlí, proč není jeho jednání správné, a napomenou ho“. Pokud této rady nedbá tak, jak bych se žádalo, příručka uvádí: „nemůže dostat žádné úkoly ani pověření, které jsou výsadou příkladných zvěstovatelů. Právní jednání by s ním bylo vedeno pouze v případě, že by s dotyčným vytrvale pěstoval duchovní společenství nebo by rozhodnutí o vyloučení vytrvale a otevřeně kritizoval.“ (§ 2.7.3)
„Z toho všeho tedy nelze vyvozovat, že náboženské společenství svědků Jehovových uplatňuje obecné a jednotné pravidlo, že ti, kteří nedodržují postup vyhýbaní se, by měli být vyloučení. Zdá se, že důsledky nedodržování postupu vyhýbání se jsou obvykle méně drastické a projevují se v jiných oblastech, například v postavení, které věřící zastává v místním sboru.” (§ 2.7.4)
2. „V odpovědi na otázky internetové služby Religion News Service uvedl mluvčí světové organizace svědků Jehovových Jarrod Lopes, že vyloučeni jsou ti, kdo nečiní pokání a kdo se dopouští vážného porušení biblických mravních zásad. Popřel, že by organizace nutila své členy k omezování, nebo dokonce přerušení styků s těmi, kdo byli vyloučeni nebo kdo ji dobrovolně opustili. Toto tvrzení je ale v příkrém rozporu nejen se svědectvími bývalých svědků Jehovových po celém světě, ale i ze zásadami, jejichž dodržování organizace přísně vyžaduje.“
Výňatky z publikací, které citujete, sice obsahují důrazná doporučení, ale musíme jednoznačně říci, že to v žádném případě neznamená „nucení“. Všichni svědkové Jehovovi jsou povzbuzováni k tomu, aby uvažovali na základě biblických zásad, a podle toho pak každý jednotlivý věřící udělal své vlastní rozhodnutí.
V roce 2016 italský Nejvyšší kasační soud konstatoval, že jednání svědků Jehovových s bývalými členy „představuje svobodnou volbu, přestože je ovlivněna náboženským přesvědčením“. [Italský Nejvyšší kasační soud, Sdd. I, č. 9561 (26. října 2016)]
Ke stejným závěrům dospěla řada nejvyšších soudů v zemích, jako je Argentina, Brazílie, Anglie, Japonsko, Jihoafrická republika, Kanada, Německo, Polsko a Spojené státy.
Ani spoluvěřící, ani starší sboru nekontrolují, jak jednotliví věřící uplatňují biblické zásady vyloučení a omezení kontaktu. Každý věřící, který omezí nebo přeruší kontakt s vyloučenou osobou nebo osobou, která opustila společenství, tak činí z vlastní vůle a rozhodnutí, v souladu se svým náboženským svědomím, a nikoliv násilím nebo nátlakem ze strany náboženské organizace.
Ve svém článku uvádíte jako argument „svědectví bývalých svědků Jehovových“. K tomu je třeba dodat, že soudy[1] a mezinárodně uznávaní akademici[2] opakovaně konstatovali, že nespokojené bývalé věřící nelze považovat za spolehlivý důkaz.
V průběhu let několik renomovaných akademiků potvrdilo, že vyloučení, které praktikují svědkové Jehovovi, je náboženská praxe, která je v souladu se zákonem a měla by být respektována a chráněna. Jako příklad uvádíme anglicky psaný odborný článek z roku 2024 od mezinárodně uznávaného náboženského sociologa Dr. Massima Introvigneho s názvem „Jehovah’s Witnesses and Shunning“ („Svědkové Jehovovi a omezení kontaktu“).
3. „Také belgický soud se zabývá žalobou kvůli tomu, že organizace svědků Jehovových brání v kontaktu svých členů s bývalými členy.“
Pro úplnost Vám sdělujeme, že již 19. prosince 2023 belgický kasační soud s konečnou platností rozhodl ve věci Vámi zmíněné žaloby a konstatoval, že náboženské názory a praktiky svědků Jehovových týkající se vyloučení ze společenství, včetně omezení kontaktů s vyloučenými bývalými věřícími, jsou plně v souladu se zákonem a jsou chráněny Evropskou úmluvou o lidských právech. (Viz článek, jehož autorem je Willy Fautré: BELGIUM: The Cassation Court rules in favour of Jehovah’s Witnesses | Human Rights Without Frontiers (hrwf.eu)) Nejvyšší soud zcela potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu vydané ve prospěch svědků Jehovových v roce 2022. Zde naleznete stručný přehled rozsudku belgického kasačního soudu z 19. prosince 2023.
Poznámky:
[1] Vyšší správní soud v Berlíně ve věci Spolková země Berlín v. Náboženské sdružení Svědků Jehovových v Německu, OVG 2 B 12.01 (24. března 2005), odmítl přezkoumat „neověřené zprávy převzaté od odpadlíků“, které předložila spolková země, s ohledem na „vážné pochybnosti proti podstatě argumentů založených výhradně na [takových] zprávách“. Toto rozhodnutí potvrdil Spolkový správní soud, sedmý senát, 1. února 2006, BVerWG 7 B 80.05.
[2] Profesor Bryan Wilson (Oxfordská univerzita, Velká Británie) se vyjádřil k věrohodnosti obvinění bývalých příslušníků sboru: „Ani objektivní akademik provádějící sociologický výzkum, ani soud nemůže snadno považovat odpadlíka za věrohodný nebo spolehlivý zdroj důkazů. Na takovou osobu je vždy třeba pohlížet jako na osobu, jejíž osobní historie ji předurčuje k předpojatosti z důvodu její dřívější náboženské angažovanosti a příslušnosti. Musí proto vzniknout důvodné podezření, že jedná z osobní motivace ospravedlnit se a získat zpět sebeúctu tím, že prokáže, že byl nejprve obětí, ale později se stal vykoupeným křižákem. Jak ukazují různé případy, je pravděpodobné, že bude sugestivní a připravený své stížnosti rozšířit nebo přikrášlit, aby uspokojil ten druh novinářů, kteří mají zájem o senzacechtivé výmysly, nikoli o objektivní vyjádření pravdy.“
Náhledová fotografie: Sál království svědků Jehovových ve městě Sandnes v norském kraji Rogaland. Zdroj: Vårt Land.
Psali jsme v Dingiru:
VELECHOVSKÝ, Petr: Ti, kdo jsou součástí antikrista, Dingir 12 (3), 2009, str. 94–95.
téma čísla 3/2009: Svědkové Jehovovi a vývoj jejich společenství (plný text čísla zde).
Související články:
