Před 120 lety zemřel „apoštol buddhismu“ Edwin Arnold

Romantický obraz buddhismu, jehož kontury jsou dodnes velmi dobře patrné, vytvořila pro Západ Teosofická společnost. Založena byla roku 1875. Ale srdce (hlavně anglofonních) Zápaďanů pro Buddhu a buddhismus rozechvěl až román Světlo Asie, vydaný o čtyři roky později. Za další tři desetiletí vyšel ve Velké Británii ještě padesátkrát a ve Spojených státech osmdesátkrát (s celkovým nákladem v USA vyšším než milion).[i] Jeho autorem byl anglický básník a novinář Edwin Arnold (1832–1904). Včera uplynulo 120 let od jeho smrti.

Světlo Asie, čili, Veliké odříkání (Mahábhiniškramana), to jest život a učení Gótamy, prince indického a zakladatele buddhismu (jak vyprávěno ve verších indickým buddhistou),[ii] je román ve verších o osmi zpěvech. Text je velmi emocionální, až nábožensky vzrušený. Západnímu čtenáři s křesťanskými kořeny představuje Buddhu jako ježíšovskou postavu, a to i tak, že vynikají paralely (nebo údajné paralely) Buddhova a Ježíšova života. V předmluvě autor deklaroval svůj záměr popsat osobnost a život „vznešeného hrdiny a reformátora“ a naznačit, jaká byla jeho filosofie. Jako ukázka může posloužit pasáž o odchodu Siddhárty (budoucího Buddhy) z paláce, v níž hrdina vyjadřuje svou skepsi k soudobému většinovému náboženství Arnoldovými slovy takto:[iii]

Má z bohů velkých nebo menších snad

kdo moc i soucit? Kdo je viděl – kdo?

Co vykonali v zdar svých ctitelů?

Co platny modlitby, co chvalozpěv,

daň zbožná obilí a oleje?

Co platno oběť řvoucí vražditi,

chrám stavěť, živiť kněží, vzývati

Suryu, Šívu, Višnu: nikoho

– ni nejlepší! – z běd nespasí, jež jsou

zdroj oněch litanií pochlebných,

jež denně stoupají, co marný dým.

Kdo z bratří mých tím ušel svízelům,

kdo lásky uštknutím a loučení,

kdo kruté horečce a zimnici,

či pomalému pádu v sešlý věk,

či chmuré smrti i, co za ní jest,

než kolo vířící se vrátí zas,

a nový život zrodí nový žal

a pokolení nových žádostí,

jež skončí opět v starých zklamáních?

Edwin Arnold prožil v Indii několik let a stal se znalcem indické literatury. Před románem Světlo Asie i po něm publikoval několik děl, v nichž se inspiroval indickou nebo japonskou literaturou, ale žádné z nich nemělo takový úspěch. Větší zájem vzbudila jen jeho básnická adaptace Bhagavadgíty pod názvem Píseň nebeská z roku 1885. Ani jeho další román o zakladateli náboženství, Ježíši Nazaretském, neměl zdaleka takový ohlas. Pod titulem Světlo světa vyšel roku 1891.

Úspěch básnického díla Světlo Asie byl totiž „fenomenální“, jak napsal buddholog Edward Conze.[iv] Conze na tomtéž místě také připomněl, že význam knihy nebyl jen na Západě, ale že velmi přispěla také k obrození buddhismu v tradičně buddhistických zemích. Spolu s jinými Arnoldovými texty inspirovala například Anagáriku Dharmapálu k vytvoření Společnost Mahá Bódhi, jejímž úkolem byla obnova buddhismu v Indii – v zemi, kde buddhismus vznikl a kde v Arnoldově době prakticky neexistoval. Arnold se stal spoluzakladatelem Společnosti. Na formování duchovního života ve své vlasti se podílel také veřejnou propagací vegetariánství.

Mezi desítkami jazyků, do nichž byla kniha Světlo Asie přeložena, je i čeština. První české vydání mělo podobu sešitků ve dvou dílech: roku 1906 vyšly zpěvy I – IV a roku 1907 zpěvy V – VIII. Nakladatelem byl sám překladatel František Prachař. Do širšího povědomí české veřejnosti se ale dostalo až prvorepublikové vydání v Ottově nakladatelství roku 1924 (překladatelem byl Josef David). Pro zajímavost ještě můžeme připomenout, že František Prachař přeložil a vydal i Arnoldovo Světlo světa, a to roku 1910.

Poznámky:

[i] LENOIR, Frédéric, Setkávání buddhismu se Západem, Praha: Volvox Globator, 2002, s. 134.

[ii] The Light of Asia; Or, The Great Renunciation: (Mahâbhinishkramana) Being the Life and Teaching of Gautama, Prince of India and Founder of Buddhism (as Told in Verse by an Indian Buddhist.)

[iii] V překladu Františka Prachaře z roku 1906. Pasáž je ze IV. zpěvu, str. 80–81.

[iv] CONZE, Edward, Stručné dějiny buddhismu, Brno: Jota 1997, s. 158.

Psali jsme v Dingiru:

téma: Buddhismus v české společnosti, Dingir 15 (1), 2012.

Související články:

Dluh světa Anagárikovi Dharmapálovi

Před 145 lety vznikla Teosofická společnost