Je zásluhou společnosti Netflix, že obrátila pozornost k náboženskému společenství, známému pod španělským názvem Colonia Dignidad. Ačkoliv toto společenství má velmi dramatickou historii, je minimálně akademicky zpracováno.[i] Heslo „Colonia Dignidad“ neobsahují ani anglicky ani německy psané příručky a encyklopedie nových náboženství. Recenze šestidílného seriálu Netflixu (Hrozivá sekta: Colonia Dingnidad, 2021) musí být proto netradiční: nejprve musíme společenství Colonia Dignidad stručně představit a pak teprve ve druhé části napíšeme, jak si s touto látkou poradili v Netflixu.
I.
Společenství Colonia Dignidad (nebo německy „Kolonie Würde“) je těsně spojeno s osobou Paula Schäfera (1921–2010). Vyrůstal v Troisdorfu v Severním Porýní – Vestfálsku v poněkud neuspořádaných rodinných poměrech. V dětství přišel o oko a celý život používal skleněnou náhražku. Spíše než v rodině nalezl zázemí v křesťanské organizaci pro mládež YMCA a naučil se v ní s mládeží pracovat a vést ji. Po druhé světové válce začal působit v různých „svobodných“ (evangelikálních) církvích jako vedoucí církevní mládeže; byl asi velmi dobrým vedoucím, ale vždy byl po nějaké době nucen odejít kvůli podezření ze zneužívání. Podobné to bylo i mimo církev, když krátkodobě pracoval na několika místech jako vychovatel. V samostatných evangelikálních církvích také často kázal: byl prý dobrý řečník, který dokázal mladé lidi zaujmout a nadchnout. V prostředí těchto svobodných církví nebylo vyloučené, aby si sám vytvářel skupinu následovníků, stal se jejich pastorem a také aby je sám křtil.
Zlom jeho života nastal roku 1955. Tehdy podnikl svou cestu po Evropě americký uzdravující kazatel William Marrion Branham (1909–1965), jedna z výrazných tváří tzv. hnutí pozdního deště. Paul Schäfer se stal členem jeho týmu a během shromáždění v Karlsruhe zažil uzdravení. Zcela se přimkl k Branhamovi a k jeho nauce a uzavřel přátelství s Ewaldem Frankem (*1933), který byl tehdy Branhamem také osloven a který ještě i v současnosti vede společenství německých branhamistů v Krefeldu (Freie Volksmission Krefeld; v Česku působí ve stejném duchu Svobodná lidová misie). Následujícího roku 1956 založil Paul Schäfer spolu s bývalým baptistickým kazatelem Hugem Baarem v obci Heide (blízko Troisdorfu, kde vyrůstal) dětský domov pro děti svých příznivců, sirotky a děti ulice pod názvem Soukromá sociální misie. Společenství se stále rozrůstalo, a to i tím, že v německém Gronau a v rakouském Štýrském Hradci se rozdělily evangelikální sbory a desítky jejich bývalých členů se přidaly k Schäferovi. Původní dřevěné domy v Heide nahradila roku 1960 nová budova, slavnostně otevřená za účasti Arturo Maschkeho, tehdejšího chilského velvyslance v Německu. Společenství bylo přesvědčeno, že žije po vzoru prvotní, nezkažené církve a že prostřednictvím Paula Schäfera mluví Bůh – taková přesvědčení ale nebyla mezi branhamisty výjimečná.
Schäferova situace se začala komplikovat roku 1961, kdy do domova v Heide přišli na návštěvu dva chlapci a byli sexuálně zneužiti. Na Paula Schäfera byl vydán zatykač, ale přesto se mu podařilo opustit zemi a přesunout se do Chile. S využitím známostí rychle získal pozemek El Lavadero, vzdálený asi 35 km od města Parral, asi 350 kilomentrů od Santiaga de Chile. Bylo to území velké asi 137 kilometrů čtverečných, neúrodné a do značné míry izolované. Spolu s ním opustilo Německo asi 150 lidí a v následujících letech se počet obyvatel „kolonie“ ustálil asi na třech stech. Do Chile byly zavlečeny i děti, jejichž němečtí nebo rakouští rodiče s přesídlením nesouhlasili.
Oficiálním datem založení „kolonie Dignidad“ se stal 26. červen 1961. Vznikla tak náboženská komunita lidí přesvědčených o tom, že „v zaslíbené zemi“ naplňují křesťanský ideál. Jejich letniční (pentekostální) zbožnost jim poskytovala vědomí bezprostřední boží přítomnosti a motivovala je k entusiasmu. Nesporné ekonomické a organizační úspěchy přikládali božímu požehnání svého díla. Nacházeli smysl života v nezištné práci pro děti z okolí. Žili v očekávání druhého příchodu Kristova, přičemž měli naději na to, že se v „zaslíbené zemi“ mohou vyhnout nadcházejícím apokalyptickým událostem. Podobně jako jeho učitel Branham prorokoval i Schäfer blízký konec světa; jeho předehrou měla být invaze Sovětského svazu do Německa.
Deklarovaným záměrem „kolonie“ byla péče o sirotky po velkém zemětřesení roku 1960, ale je otázka, zda se tito sirotci v „kolonii“ opravdu ocitli. Jisté ale je, že k německým přistěhovalcům odcházeli děti z chudých rodin z okolí. Po počáteční ohromné práci bez odpočinku (a bez školy), která umožnila „kolonistům“ a dětem vůbec přežít v nehostinné krajině, byla totiž škola postavena, časem přibyla dokonce nemocnice nebo bazén, byly rozdávány stovky obědů chudým dětem z okolí a konaly se programy a akce pro děti. Osadníci pracovali na polích a v komunitě fungoval mlýn, provoz na zpracování masa, výrobu sýrů a limonád, pekárna, cukrárna, mlékárna, včelařství, pila, truhlářství, kovářská a kožedělná dílna nebo autodílna. Komunita měla vlastní telefonní síť i elektrárnu, přistávací plochu nebo hangár. Na provoz si „kolonie“ vydělávala například i těžbou přírodního bohatství a ekonomicky jí pomáhal i dovoz zboží z Německa, které jako nezisková organizace nemusela proclít. Stala se téměř soběstačnou.
Kvůli negativním zkušenostem mladíka Wolfganga Kneeseho, jemuž se roku 1966 podařilo z „kolonie Dignidad“ uprchnout a který svědčil o tvrdé práci bez odpočinku a o dozoru nad obyvateli „kolonie“ a jejich izolací, bylo společenství vyšetřováno a kritizováno v médiích. Všechna obvinění se ale nakonec podařilo do konce 60. let odvrátit. Jistě i proto, že se Schäferovi podařilo vytvořit hustou síť zastánců a obdivovatelů úspěchu „kolonie“: rodičů, podnikatelů a zemědělských hospodářů, policistů, úředníků a místních politiků.
Kontakty Paula Schäfera ale přesahovaly místní poměry. Byl ve styku s pravicovými politickými silami, které v Chile provedly 11. září 1973 vojenský puč a svrhly levicovou vládu prezidenta Salvadora Allendeho. V době diktatury generála Augusta Pinocheta se „kolonie“ stala významným centrem pučistů v jejich pronásledování levicových aktivistů: na území „kolonie“ se nacházely prostory pro výslechy a mučení zadržených a byly na něm také pohřbeny stovky obětí těchto represí. „Kolonie“ dovážela v době mezinárodního embarga pro pučisty zbraně z Německa a zbraně se v ní také vyráběly, a to včetně bojového otravného plynu sarinu.[ii] Sám Pinochet „kolonii“ navštěvoval, byl v ní vřele vítán a poskytoval jí ekonomické výhody. Silně militarizovaná komunita obracela násilí i proti vlastním členům: dospělí i děti byli podrobeni lékařským experimentům, které zahrnovaly i aplikaci psychofarmak a elektrošoky. Schäferovo zneužívání chlapců pokračovalo během jeho celého pobytu v Chile.
S koncem Pinochetova režimu byla i „kolonia Dignidad“ restrukturalizována a přejmenována na „Villa Baviera“ (ve smyslu „bavorská vesnice“). Vláda nového prezidenta Patricia Aylwina (v úřadu od roku 1990) se zasazovala o omezení výhod kolonie a dosáhla uzavření nemocnice. Na nátlak okolního obyvatelstva byla nemocnice ovšem znovu otevřena a obnoveny dětské víkendové a prázdninové aktivity. Teprve roku 1996 rodiče zneužitých dětí dosáhli toho, že na Paula Schäfera byl vydán zatykač. Schäferovi se podařilo uprchnout do Argentiny a skrývat se tam až do roku 2005; v Chile byl mezitím odsouzen v nepřítomnosti. Následujícího roku mu bylo soudem, před nímž už stál osobně, prokázáno sexuální zneužití 25 chlapců a byl odsouzen k dvaceti letům vězení. Ve vězení roku 2010 zemřel. Spolu s ním bylo potrestáno 26 jeho spolupracovníků. Villa Baviera existuje po organizačních a ekonomických turbulencích dosud jako sdružení několika podniků, které jsou činné hlavně v oblasti cestovního ruchu.
Poznámky:
[i] Patrně jedinou akademickou prací je COLLINS, John, Weaponized Religion: From Latter Rain to Colonia Dignidad, Jeffersonville: Dark Mystery Publications 2023. – Česky vyšla populárně psaná kniha FRÖHLING, Ulla, Ukradený život. Léta týrání a ponižování v náboženské sektě, Frýdek-Místek: Alpress 2013.
[ii] O tom svědčil Hugo Baar, spoluzakladatel „kolonie“ a nejbližší Schäferův spolupracovník po svém útěku z komunity roku 1984.
Související články:
Seznam akademických a dalších zdrojů ke Colonia Dignidad https://www.cdoh.net/es/Literatur_Medien/index.html