Světlé spirituální nitky ve vánoční atmosféře

Karel a Irena Křížovi se zabývají uměleckým řemeslem zpracování dřeva a k tomu pořádají prožitkové semináře „Cesta stromů“. Karel Kříž je autorem knihy Tajemství a síla slova: slovní příčiny nemocí a bezmoci (nákladem vlastním, 2014, „ochutnávku“ svého chápání moci slov poskytl zde) a angažuje se v konzervativní vlastenecké iniciativě Česká konference – je jejím hlavním koordinátorem. Oba manželé jsou autory a hlavními postavami divadelní hry Světlé nitky nad námi. Ta je hrána obvykle jen jednou za rok – v době adventu. Poslední představení se konalo v pražské Betlémské kapli minulou sobotu, 16. prosince 2023. Další je naplánováno na 5. prosince příštího roku.

Amatérská vánoční divadla jsou zajímavým fenoménem, který má svou bohatou historii. V současnosti jsou typická pro sbory Českobratrské církve evangelické: vánoční hrou, v níž si zahrají všechny děti sboru, často vrcholí půlroční katecheze dětí v nedělních školách. Známý pražský farář Luděk Rejchrt (1939–2019) dovedl tento dramatický žánr k velké působivosti a několik úspěšných vánočních her vydal tiskem (Hry, Oliva 1996).

Zatímco tradiční i současné vánoční hry nesou vánoční, a tedy křesťanské poselství, připravili manželé Křížovi hru v duchu hnutí Nového věku (New Age), anebo – jak se dnes častěji říká – v duchu spirituality či „nenáboženské spirituality“. V jejich večerním představení bylo možné rozeznat tři hlavní části: každá trvala asi 40–50 minut.

První část byla skutečným divadlem: Karel Kříž jako letec Petr ztroskotal a ocitl se kdesi „nahoře“. Za pomoci anděla nebo podobného duchovního pomocníka (v podání Ireny Křížové) se postupně seznamuje se základními dogmaty hnutí New Age: mluví se duchovní energii, síle slov, viditelnosti myšlenek (i ty špatné nyní Petr vidí a stydí se za ně), naslouchání svému srdci, nedůvěřování rozumu apod. Duchovní svět je líčen jako nádherný. Petr seshora vidí „světlé pomocníky“, jak připravují nitky lidských duchovních cest. Postupně se roztouží vrátit se „dolů“, aby pomáhal lidským duším se pro tento nádherný duchovní svět otevřít. Před návratem ale „nahoře“ potkává několik postav: „pravého husitu“ Jana, který žehrá na vlády „dole“ a na to, že žena už není ženou a muž mužem. Husita v rozhovoru s básníkem připomíná, že bojoval za český národ a je nyní rozčarován, že „přijdeme o naše hranice“. Po husitovi a básníkovi přichází na scénu za zpěvu Komenského písně „krásná, světlá žena“, která se také chystá „dolů“, a to jako farářka. Nakonec přichází sám Jan Ámos Komenský a moralistně deklamuje. Pak Petr usíná a píseň Terezy Křížové tvoří předěl k druhé části.

Na jejím začátku se Petr probouzí ze snu, mluví o poselství, které má předat lidem, a odjíždí s manželkou do Prahy. Karel Kříž v této části hraje sám sebe, jak s pracovní helmou na hlavě připravuje představení Světlé nitky nad námi. Pokud první část byla amatérsky přehranou dogmatikou hnutí Nového věku s vlasteneckými prvky, tato druhá část je dlouhým kázáním, plným obdivu vůči publiku („jste hrdinové, jste úžasní“) a mravních apelů na ně. V kázání zazní i Ježíšova slova (která ovšem nejsou v kanonických evangeliích), například: „Jestli chceš být jako já, pomůžu ti, jestli ne, počkám na tebe“, anebo „až přijde čas, oni to přijmou“. Kázání obsahuje i emotivní Křížovo „svědectví“, podmalované jemnou klavírní hudbou. I v této části se projeví záliba Karla Kříže v hledání skrytého významu slov a jeho typ vlastenectví najde odezvu mezi diváky; když na scéně „objeví“ a roztáhne českou vlajku, ozve se z publika spontánní potlesk.

Vrcholem druhé části je vybalení koule, složené z množství zrcátek: když ve tmě dopadá na kouli bodové světlo, ukazuje se na stěnách i stropě Betlémské kaple fascinující světelná hra. I koule slouží jako obraz pro moralistní kázání: každý z nás by měl svítit čistým, vyleštěným zrcadlem, aby odrážel Světlo, vlastně Boha. Stejná koule hrála hlavní roli i v poslední části. Během ní byly nataženy nitky od každého diváka k této kouli. Když byla tato práce (při níž diváci pouze čekali) konečně po 40 minutách hotova, mohlo dojít k působivému efektu nasvícení koule, od níž tím pádem vedly světlé nitky tmou ke každému člověku v kapli. Karel Kříž přidal ještě poslední kázání s poselstvím, že všichni lidé podobně jako nitky směřují na své duchovní cestě ke stejnému cíli, ke Světlu. Po písni bylo už jen velké děkování všem, kdo se na přípravě představení podíleli, a nakonec i děkování nám divákům, kteří jsme „králové a královny zítřka pro českou zemi“. Svou nitku si pak mohl každý odnést na památku na tento zvláštní večer – na vděčně, ba nadšeně přijímané náboženské poselství v jedinečné atmosféře Vánoc, poselství, které se od křesťanských Vánoc už zcela oddělilo.