V listopadu proběhla v Praze několikadenní akce nazvaná 6. Mezinárodní konference exopolitiky, historie a spirituality (případně 6. Mezinárodní konference Sueneé Universe) s podtitulem Mimozemšťané mezi námi. Vystoupila zde pestrá řada lidí se skálopevným přesvědčením, že disponujeme dostatkem indicií ukazujících na výskyt mimozemských bytostí v naší blízkosti. Akce je příkladem toho, jaká rozmanitost dnes panuje jednak v chápání samotného termínu „mimozemšťan“ a jednak v podobách domnělých kontaktů s vesmírnými návštěvníky.
Hlavní část konference moderovala dvojice Monika Ta Ura Zítková a Jan Sueneé Marek. A hned úvodní výstup Marka napověděl, v jakém duchu se většina dalších příspěvků ponese. Podle něj je na nás, zda a s jakými bytostmi se setkáme. „Oni [mimozemšťané] už tady jsou, jenom je to otázka toho, jak máte dobře zaostřený třetí oko,“ s úsměvem konstatoval. Dále neopomněl zmínit klasické teze UFO folklóru, které zpochybňují přínos některých odvětví vědy. V souladu s argumenty Ericha von Dänikena kritizoval archeology, že nechápou, jak a proč vznikly velkolepé stavby ve starověku. „Když archeologové nevědí, co s tím maj dělat, […] prohlásí, že to sloužilo k náboženským účelům,“ zdůraznil. Připomněl rovněž populární podezření, že ve světě dochází k „reverznímu inženýrství“ při utajené práci s exempláři mimozemské technologie. (I tady implicitně dochází k umenšování zásluh odborníků, zvláště konstruktérů, pokud bychom uvěřili, že některé využívané patenty nepocházejí od nás – pozemšťanů, nýbrž byly ukořistěny.)
Důležitou osobností pro konferenci se ukázal být Petr Vachler, a to hned v několika ohledech. Událost se konala ve Vachler Art Company – Ateliéru A. Producent a režisér Vachler dostal prostor na pódiu, aby promluvil o vlastním pohledu na téma a o svém novém filmu. Pro akci také natočil několikaminutový rozhovor s Dänikenem, v jehož rámci se švýcarského autora mimo jiné stihl zeptat, jaký dojem na něj udělal jeho nový snímek. Vachlerův film navíc propaguje samotná grafická podoba programu konference, na níž se nachází animovaný filmový čmelák.
Další spojnicí je skutečnost, že režisér Vachler natočil seriál Přísně tajné projekty UFO: Odtajněno, jenž se na Netflixu dočkal slušné sledovanosti. Zazní v něm různé konspirační teorie o troskách mimozemského plavidla, pozorovaní neznámých létajících zařízení či silách (tajných službách, vládách apod.) bránících, aby se pravda dostala na veřejnost. Konferenci Mimozemšťané mezi námi můžeme vnímat jako pozměněný odraz tohoto seriálu. A nejde pouze o průnik témat. Rovněž některé osoby promluvily jak na kameru v seriálu, tak nyní na pražské konferenci (kromě Vachlera také Mary Rodwellová a Caroline Coryová).
Co překvapí – v jedné zásadní věci se konference a seriál od sebe liší. Díly série Přísně tajné projekty UFO: Odtajněno se nesou na velmi vážné vlně. Záběry, v ohromné míře pouze ilustrační animace a koláže, jsou zbarveny do ponurých odstínů, hudba zní neklidně až naléhavě. Divák snadno nabyde dojmu, že se dostal na stopu čemusi bez nadsázky přelomovému, místy mrazivému. Na konec série přikládá Vachler vlastní svědectví. Zatímco jeho animovaná postava na scéně kráčí bosa virtuální přírodou, režisér cituje, co roku 2017 při svém nevysvětlitelném zážitku na Šumavě pronesl: „Je to jasné. Když se k sobě na jednom místě choulí hodně krav, musí tu někde být i UFO.“ Ani tady hudební podkres nepřestává evokovat tajemno, drama a napětí. Následně se opakuje narativ tradovaný od studené války (přítomný též nyní na konferenci): přelety UFO značí obavu mimozemských sousedů ze zničení naší planety.
Pokud by někdo čekal, že se atmosféra konference podobala zmíněnému seriálu, mýlil by se. Sálem se často ozýval smích, všude bylo cítit uvolněnost a přátelskost. Nejen díky moderátorům měla akce mnoho zábavných momentů, nemluvě o skupinové meditaci či instrumentální hudbě. Ve světle toho všeho se důležitost proklamovaných odhalení jeví skoro až nepatřičně.
Za jeden z nejkoncentrovanějších vzorků celé akce pro ilustraci nálady na místě považujme příspěvek polského novináře Roberta Bernatowicze, který v Praze sklidil nadšený potlesk. Hovořil o UFO, mozkovém implantátu, kruzích v obilí, bibli, hinduismu, věšteckých i léčitelských schopnostech atd. Podobně jako další přítomní řečnici zdůraznil, že doklady o interakci s mimozemšťany přece již máme. „To, že oni sem přilétají, dobře víme,“ ujistil.
Zmínil, že ví hned o několika lidech, kteří s mimozemšťany navštívili cizí planetu. Už v roce 1996 (v době, kdy o této oblasti věděl velice málo), k němu prý přistoupil člověk se slovy: „Pane Roberte, já jsem byl na cizí planetě. Chcete si to poslechnout?“
Kromě toho Bernatowicz vášnivě ukazoval, že poté, co jedné noci kamera zachytila neidentifikovatelné světlo vznášející se nedaleko, objevil nehybné tělo pro něj neznámého tvora — „vysušené mumifikované zvíře“. Nyní jej s sebou přivezl do Prahy coby talisman, jenž nosí zavěšený na svém krku. „Je třeba se toho dotknout, abyste pochopili, co to vlastně je!“ přiblížil tlumočník výzvu směrem k publiku.
Nadace Nautilus, v níž publicista působí, sbírá k tématu všemožné informace. Kromě záznamů o neidentifikovatelných objektech zvláštních tvarů pořízených v Polsku nashromáždil též fotografie záhadných lidských popálenin kruhově mřížkových tvarů, které se jinde vyskytly i ve formě obrazců na zemědělských polích. Vysvětlení těchto znaků, jak se domnívá, nalezl v textu biblické knihy Zjevení. Věří, že se ve struktuře jizev skrývá „kód apokalypsy“, respektive ďáblovo číslo, neb každý ze tří okruhů, jsou-li domýšleny do neporušené úplnosti, dělí šest příčných čar. Bernatowicz v nich vidí důležité upozornění na událost v blízké budoucnosti – obává se vážného světového konfliktu, zároveň ale nevylučuje věci dobré, kupříkladu „oficiální přistání mimozemšťanů“.
Když pak jedna žena z hlediště potvrdila, že sama spatřila zmíněné popáleniny, Bernatowicz se zdviženou rukou zaníceně vykřikl: „Máte důkaz, prosím, […] sám mám husí kůži teď!“ „Sám mám husí kůži!“ zopakoval v češtině překladatel, leč narozdíl od Bernatowicze se hlasitě zasmál, až téměř popadal dech. Jako by snad přeslechl onu znepokojivou prognózu. A takto ambivalentní dojem budil též celkový ráz konference.
Na akci vyvstalo několik veselých okamžiků. Za všechny jmenujme emočně barvitý přednes herečky Sandry Pogodové. Nešetřila humorem a místy se dokonce přiblížila žánru stand up comedy. Tento přístup publikum několikrát hlasitě ocenilo. Jedním z hlavních poučení z duchovního zrání Pogodové (či spíše z její údajné rozmluvy s bytostmi ze Siria) je závěr, že „o nic nejde, je to hra všechno, je to zábava“.
Spirituální transformace se stala, když ne jádrem, pak alespoň leitmotivem drtivé většiny příspěvků. Vyskytly se ale i výjimky. Na akci se ocitli dva zahraniční přednášející, kteří výrazně vybočovali nejen vzezřením (dorazili v obleku a kravatě). Řeč prvního z nich, Portugalce Francisca Corrêe, působila nesmírně strukturovaně a věcně. Přehledně představil množství iniciativ, z nichž některé jsou spojeny s univerzitami a jež se zabývají problematikou AUP (neidentifikovaných létajících jevů). Aktivitu mimozemských návštěvníků nabídl jako vysvětlení různých událostí ze starší minulosti, například fátimského zázraku. Dänikenovské myšlení, avšak spíše rezervované, chtělo by se říci. Druhým takovým přednášejícím byl Gary Heseltine. Tento bývalý britský detektiv na pódiu připomínal buldoka, jenž se zakousl do své kořisti a již celé roky ji odmítá pustit. Poukázal na nejasnosti kolem událostí v Rendleshamském lese v osmdesátých letech, jež dlouhodobě budí zájmem ufologů. Skoro se to podobalo roli žalobce před soudní porotou, jenž se díky rozsahu důkazního materiálu cítí být na koni a argumentuje, že tisk nám neříká pravdu. Rozvážně komentoval snímky krajiny se zakroužkovanými místy, titulky dobových novin a výpovědi svědků s jejich osudy.
Z konference si člověk především odnesl dojem, že kontakt s mimozemšťany spadá mezi záležitosti, které se odehrávají četně a jimž kolikrát dovedeme vykročit sami vstříc. Ukázalo se také, že přítomní v sále nejeví zájem o typ diskuze, kde by jeden druhého kritičtěji konfrontovali. Kritika směřovala spíše ven, směrem k mainstreamu a establishmentu. A zatímco světoví vědci mimozemskou inteligenci stále ještě hledají a vsázejí zejména na technologie pro sběr dat z vesmíru, mnoho vystupujících na této konferenci se už zabývá údajným nalézáním mimozemských entit, často skrze lidské nitro (prostřednictvím stavu vědomí, srdce, channelingu, hypnózy, meditace, třetího oka, duchovního vývoje etc.). Spolu s tím řeč přicházela nejen na mimozemšťany v zažitém slova smyslu, ale také na bytosti z jiných dimenzí, paralelních světů či realit, nikoliv jen ve stroze fyzikálním významu, nýbrž zvláště v duchovním.
Doprovodné fotografie, pokud není uvedeno jinak, pocházejí z internetové prezentace konference zde.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 4/1999: Ufologie jako náboženství (plný text zde).
Související příspěvky:
