Společenství Šrí Činmoje je nové náboženské hnutí, které vzniklo na základě působení indického duchovního učitele Šrí Činmoje (Sri Chinmoye, 1931–2007) po jeho příjezdu do New Yorku roku 1964. Do Československa proniklo roku 1990 brzy po obnovení náboženské svobody a zaznamenalo zde relativně velký úspěch: žáků a stoupenců Šrí Činmoje bylo až několik set, přičemž světové společenství jich zahrnovalo pouze několik tisíc. Na tomto úspěchu se podílel i Dušan Štraus, bývalý dlouholetý vedoucí bratislavského a také celoslovenského centra Šrí Činmoje (SCC) a jednatel a ředitel firmy Madal Bal, jednoho ze sítě tzv. božských podniků Šrí Činmojových stoupenců. Ve středu 1. listopadu 2023 vystoupil v rámci semináře „Nová náboženská hnutí a společenský konflikt“ na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Dušan Štraus je též autorem knihy, recenzované zde.
O svém bývalém společenství hovořil jako o sektě: sekta podle něj vzniká jako menší skupina duchovních lidí s vlastním autoritatívním vedením a s vlastním způsobem života, daným různými příkazy a zákazy jejich vůdce. Ty pak mají na jednotlivce negativní, až destruktivní vliv.
PaedDr. Dušan Štraus (*1959) vyrůstal v Prešově a později v Bratislavě v rodině s milujícím, ale autoritativním otcem. Stal se výtvarným umělcem. Ačkoli byl ateista, cítil, že musí zabudovat duchovno do svého života, aby dokázal lépe pochopit a změnit svůj život a posléze splnil svůj cíl a stát se nejlepším umělcem na světě. Aby to dokázal, začal meditovat, a to podle knih americké autorky, vystupující pod jménem Shakti Gawain, která byla v 90. letech minulého století oblíbená na Slovensku i v Česku. Zájem o meditaci ho zavedl na přednášku a následný kurs žáků Šrí Činmoje. Začal meditovat s ostatními zájemci, ale vadilo mu, že vše je směřováno na Šrí Činmoje – nenavštěvoval společenství kvůli jednomu učiteli, naopak: chtěl se seznámil s více učiteli, ale hlavně mu šlo o samotnou meditaci. Přesto se časem přizpůsobil se poměrům, které v centru panovaly. Zdálo se mu, že v meditaci rychleji postupuje. Postupně začal ve Šrí Činmojovi vidět jedinečnou duchovní osobnost.
Aby se mohl stát žákem Mistra, přijal pravidla, které Šrí Činmoj ve svých centrech zavedl: meditoval nejméně 5 minut denně a dvakrát týdně docházel na společné meditace do společného centra. Docházka do centra byla povinná: vynechat společnou meditaci bylo možné jen z vážných důvodů. Pokud se někdo bez omluvy více než měsíc neúčastnil společné meditace, byl z centra vyloučen. Podle dalšího pravidla se pan Štraus stal vegetariánem. Podle Šrí Činmoje má maso mrtvých zvířat nízké vibrace; nižší, než má člověk, a proto je pro něj konzumace masa pro duchovně aspirující nevhodná. Nedělalo mu problém se zříci dalších zakázaných požitků: alkoholu, cigaret a drog.
Vzhledem k tomu, že je ve společenství následovníků Šrí Činmoje sexualita považována za nejsilnější energii ze všech, je od nich vyžadována maximální čistota ve vztazích. Ty musí být buď ukončeny nebo převedeny do manželského stavu, ale i v nich mají lidé žít v celibátu jako bratr a sestra. Dušan Štraus byl před vstupem do společenství ženatý. Nemusel se sice rozvádět, ale stejně jako jiní stoupenci vstoupil do celibátu a smířil se s tím, že nebude mít více dětí než jednoho již narozeného syna. Jeho manželství se ale v důsledku nesouladu mezi manželi brzy rozpadlo a vztah k synovi se panu Štrausovi na několik let velmi zkomplikoval. Osobně pracoval na tom, aby v něm rostla odevzdanost guruovi a aby měl s ostatními jeho následovníky čisté vztahy. Později mu vadilo, že lidé mimo společenství, kteří se o Šrí Činmojovi vyjádřili kriticky, se stávali nepřáteli; to se týkalo i rodinných příslušníků. On sám měl ovšem s částí své rodiny stejnou zkušenost. Postupně rezignoval na umění a v době nástupu internetu – na základě přísného zákazu Šrí Činmoje – i na toto médium. Ačkoli se sám Šrí Činmoj stylizoval do role umělce (básníka, výtvarníka a hudebníka), Dušan Štraus svou uměleckou kariéru ukončil. Přitom umění a snaha v něm vyniknout byla vlastně prvotním motivem, proč se ke společenství připojil.
V centru bylo několik bývalých narkomanů a alkoholiků, pokračoval pan Štraus. Guru Šrí Činmoj jim řekl, chtějí-li se stát jeho žáky, musí okamžitě s těmito látkami přestali, a oni to opravdu dokázali. Při pohledu nazpět to pan Štraus hodnotí jako výměnu jedné závislosti (na návykových látkách) za druhou (na Šrí Činmojovi).
Společenství se podle pana Štrause opírá o dva sloupy: jedním je meditace a druhým tzv. manifestace. Tím se myslí šíření guruova světla a jeho filozofie všude po světě, tedy především pořádání různých veřejných akcí, které propagují Šrí Činmoje, a účast na nich. Největším manifestačním projektem je světový Mírový běh, tzv. Peace Run.
Zvláštní kapitolu „manifestace“ tvoří setkání Šrí Činmoje s různými světovými osobnostmi (Michail Gorbačov, Nelson Mandela, Matka Tereza, Vaclav Havel), fotografování se s nimi a získávání státních a jiných ocenění, a to proto, aby dokázal, že je výjimečnou světovou osobností. Sláva a úspěch ve světě a následné získání Nobelovy ceny byly nejvyšším cílem Šrí Činmoje. K tomu mu pomáhal tzv. manifestační tým vybraných žáků, jehož součástí byl i Dušan Štraus.
Rozhodujícím pro život pana Štrause ve společenství Šrí Činmoje byl rok 1999. Nejdříve byl po intrice jedné žákyně, s níž si příliš nerozuměl, obžalován z nevhodného výroku o Šrí Činmojovi. Ačkoliv se od tohoto výroku distancoval, zavolal mu Šrí Činmojův sekretář a sdělil mu, že guru meditoval na duši Dušana Štrause a zjistil, je v ní kousek jedu. Na tomto základě byl pan Štraus vyloučen na tři měsíce z centra. Vyloučení bylo pro něj „hrozným zážitkem“ a „peklem“. Na konci tohoto období se mu podařilo přesvědčit sekretáře (a Šrí Činmoje), že je už v pořádku, a mohl se tedy do centra a ke své práci v Madal Balu vrátit.
Děsivý zážitek vyloučení z centra a nedobrovolného odpojení od všeho, co tvořilo jeho život, zvýšil oddanost pana Štrause: něco takového už nikdy nechtěl prožít. Svou oddanost projevil tím, že přiměl svého otce, známého literárního vědce, aby Šrí Činmoje nominoval na Nobelovu cenu za literaturu. Byl to ohromný výkon, protože otec byl k básničkám Šrí Činmoje velmi kritický. Ačkoli Šrí Činmoj nedostal Nobelovu cenu, všiml si oddaného úsilí pana Štrause a 15. prosince 1999 mu udělil duchovní jméno: Japaka. To mu umožnilo získat ve společenství lepší postavení a – kromě jiného – založit hudební skupinu Japaka Orchestra.
První pochybnosti o Šrí Činmojovi se u Japaky vyskytly roku 2001, kdy se i k němu dostala svědectví žákyň, uveřejněné na internetu (patrně i proto Šrí Činmoj zakázal žákům internet používat), které guru údajně sexuálně zneužíval. Takové chování by bylo v ostrém protikladu k mnoha mistrovým výrokům, že žije v celibátu. O nutnosti celibátu hovořila i kniha Moudrost Sri Chinmoye. Vyšla i česky a pan Štraus ji nazval „biblí“ svého společenství. Své pochybnosti Japaka tehdy ještě potlačil, ale po smrti Šrí Činmoje roku 2007 měl nad osobností a působením svého gurua další otazníky. Začal například meditovat také na Buddhu a Ježíše. Pomoc ve svých vnitřních zápasech nalezl jednak v sestřenici, která právě v té době nesnadno opouštěla scientologické hnutí, jednak v kursu tvořivého psaní. V něm se rozhodl pro napsání knihy; vznikala osm let a pociťoval, že psaní má pro něj terapeutický účinek. V kursu tvořivého psaní se také seznámil se svou partnerkou, s níž dosud tvoří pár.
Odchod ze společenství ale přesto nebyl pro Japaku vůbec snadný a trval ještě několik let. Šrí Činmoj totiž nenechával nikoho na pochybách, že odchodem spáchá jeho stoupenec „zločin na své duši“ a vystaví se vážným nemocem (rakovině) a brzké smrti. Ve společenství kolovaly historky o tom, že s bývalými členy to skutečně dopadá právě takto. Velmi těžký byl pro pana Štrause odchod také proto, že přátelé ze společenství přeruší s bývalým členem veškeré kontakty, a on se tak ocitne v bolestné sociální izolaci. K ní bylo třeba připočítat i finanční otřes, který přinesla ztráta lukrativního zaměstnání v podniku Madal Bal. Přesto pan Štraus po 23 letech společenství Šrí Činmoje opustil.
Svou životní cestu nyní vidí ve třech etapách: nejprve byl ateista a pak se v důsledku oddanosti Šrí Činmojovi stal věřícím v něho, ale i v Ježíše, Buddhu a další duchovní mistry. Po odchodu ze společenství se považuje za agnostika a hodnoty, které dříve spatřoval v náboženství, nachází nyní v sobě a v lidech, s nimiž vstupuje do kontaktu. Vyprávění ze svého života zakončil vyznáním víry, že „ani tá najsilnejšia sekta nedokáže zničiť túžbu človeka po osobnej slobode“.
Poznámka: Text byl panem Dušanem Štrausem přehlédnut, mírně opraven a doplněn.
Náhledová fotografie ze semináře: autor.
Související články:
