Ačkoliv vpád mongolských vojsk byl jen epizodou v historii Moravy, díky lidovému katolictví se vzpomínka na něj mohutně zapsala do povědomí české společnosti a je v ní přítomna až dosud. Toto povědomí udržuje hlavně kostel Nanebevzetí Panny Marie na vrchu Hostýn a poutě na tuto výraznou horu stojící nad nížinou u řeky Moravy. Nutno ovšem říci, že z hlediska historie je tato vzpomínka hodně mlhavá.
Za nepochybné se považuje snad jenom to, že mongolští nájezdníci (ve vojsku chána Ögedeje byli také Tataři) prošli po vítězné bitvě u slezského města Lehnice v dubnu 1241 Moravou (cestou vyplenili Opavsko) a dorazili do Uher. Vyprávění takřečeného Dalimila o porážce Tatarů před Olomoucí (Dalimilova kronika, LXXXII. kapitola) se historikům nezdá příliš pravděpodobné. A také o dějích okolo hory Hostýn vypráví jen legenda, zapsaná Bohuslavem Balbínem (1621–1688) až roku 1665. Mezi věřícími je ale velmi živá a pro poutníky je převyprávěna v informačním textu, vyvěšeném v kapli s uzdravující vodou pod vrcholem. Píše se v ní:
„12. května roku 1241 se Tataři přihnali, pod Hostýnem si zřídili tábor a chystali se k útoku na bezbranné ubožáky, kteří úpěnlivě prosili Matku Boží o pomoc. Nad Hostýnem náhle zhoustl hrozivý mrak. Na něm stála Matka s Dítětem v náručí. Zaburácel hrom a z ruky malého Ježíše svištěly blesky a zapálily tatarské ležení. Zděšení jezdci se snažili zachránit útěkem na koních, ale blesky je srážely s hřbetů splašených zvířat. Vítězný jásot zachráněných a chvalozpěvy díků zněly za prchajícími zbytky tatarského vojska.“
Na základě legendy se na Hostýn konaly poutě. Dosáhly takové obliby, že roku 1747 byla na vrcholu vystavěna bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Ale nejen děje v legendě, nýbrž i další události na Hostýně byly dramatické. Císař Josef II. totiž pouť na Hostýn roku 1874 zakázal (podobně jako jiné poutě), nechal zrušit duchovní správu a odsvětit kostel. Chrám pak chátral až do roku 1840, kdy císař Ferdinand I. obnovu kostela dovolil. Chopilo se jí Družstvo svatohostýnské, mohutně podporované lidovými sbírkami a dobrovolnickou prací.
Pokračovatelkou Družstva se roku 1895 stala Matice svatohostýnská, a to díky Antonínu Cyrilu Stojanovi (1851–1923), velmi oblíbenému faráři a pozdějšímu olomouckému arcibiskupovi. Tím se Hostýn dostal do povědomí Moravanů ještě silněji. Poutní místo pak zažilo ještě několik významných událostí, například návštěvu císaře Františka Josefa I. roku 1897. Za vlády komunistů nastal pochopitelně útlum; Matice svatohostýnská byla na základě nového spolkového zákona rozpuštěna a obnovena mohla být až v 90. letech minulého století. Prezentuje se zde.
Všechny fotografie: autor.
Poznámka: Vpád mongolských vojsk na Moravu je populárně pojednán v pořadu Historie.cs za účasti religionistky Jany Valtrové.
Související články:
