Dne 7. září se v San Francisku setkali zástupci Židů a indických náboženských tradic. Jedním z organizátorů byl Americký židovský výbor, jedno z nejstarších uskupení sloužící obhajobě judaismu. Partnerem byla Hinduistická americká nadace. Ta patrně převzala západní pokrytí různých indických tradic subkontinentu společným názvem odvozeným od řeky Indus.
Pro oba náboženské okruhy platí, že nemají jednoznačné zakladatelské postavy a přesně datovaný začátek. Mají kořeny v pravěku, uvádí se už doba železná a doba bronzová. Jedním z témat dřívějších setkání bylo pojetí božství, které je ovšem v takřečeném hinduismu velmi pestré od neteistické interpretace přes panteismus a monoteismus k různým verzím polyteismu. A může se ocitnout v kontrastu s monoteismem, který převládl v židovské tradici. Západní svět však nejdříve poznal indickou advaita védantu, filosoficko-náboženskou školu připomínající západní nejen monoteismus, ale i monismus.
Letos se zástupci zúčastněných náboženství shromáždili v San Francisku, aby společně oslavili Roš ha-šana, počátek roku, který letos v občanském kalendáři připadl na 16. září. Je to vlastně židovský svátek stvoření světa. Indický svátek Šrí Krišna džanmáštamí 6. a 7. září připomínal narození Krišny, božstva významného v některých indických směrech, například bengálském gaudija vaišnávském směru.
Dosavadní významně rozvinutou podobou mezináboženských vztahů jsou vztahy židovsko-křesťanské, tedy vztahy dvou náboženství, které na sebe historicky navazují. Zhruba čtyři pětiny křesťanské Bible pod názvem Starý zákon tvoři Bible hebrejská, resp. židovská. Proto nepřekvapuje značná část společné nauky. Křesťanství má vůči Židům historický dluh. Nacistická genocida židovského národa využívala křesťanské odsudky judaismu jako domnělé argumenty. To vedlo křesťany k obnově vztahů zejména v podobě Mezinárodní rady křesťanů a Židů založené r. 1946.
K těmto dvěma partnerům se záhy připojili muslimové. Tak se zformovala abrahámovská ekuména. Všechna tři náboženství znají postavu hypoteticky prvního vyznavače monoteismu, podle něhož se nazývají. Je jako Ibrahím připomínán i v Koránu spolu s dalšími biblickými postavami a jejich příběhy, včetně novozákonních postav Jana Křtitele, Marie a Ježíše, který je v Koránu hodnocen jako mesiáš, prorok, posel Boží, slovo Boží a duch Boží. Účast muslimů na mezináboženských aktivitách se pozvolna rozvíjí.
Z náboženství Východu jsou pro Židy a křesťany protějšky tradice indického původu, a zvlášť pak buddhismus. Zatímco starší generace Židů prý spíše zůstává u vztahů abrahámovských komunit, mladší generace své vztahy rozvíjí dál.
Podle provedeného šetření je podíl Židů mezi účastníky aktivit amerických buddhistických center výrazně vyšší než je jejich zastoupení v celku obyvatelstva. Má to dlouhodobou historii. Již po polovině dvacátého století spojoval židovské a buddhistické tradice americký básník beatnické (či ubité) generace Allen Ginsberg (1926–1997). U nás se proslavil tím, že byl r. 1965 v Praze studenty zvolen za krále majálesu a následně na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen, deportován na letiště a vyhoštěn. Oficiální tisk jej obvinil, že (pravděpodobně svou otevřenou homosexualitou) kazí československou mládež.
Z téže doby stojí za připomenutí Erich Fromm (1900–1980), filosofující, Marxem inspirovaný psychoanalytik původem z Německa, které opustil po nástupu nacismu. Pak žil převážně v USA a psal v angličtině. Nejvíce se duchovním tématům věnuje v knize, která vyšla česky pod názvem Budete jako bohové: Radikální Interpretace Starého zákona a jeho tradice (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1993). Podněty k neteistické spiritualitě, již preferuje, spatřuje v kabale a buddhismu, zejména v jeho zenové škole.
Směry dnes převažující v Indii, kterou buddhismus historicky opustil, se shodují s judaismem v tom, že jde o etnická náboženství, která však mají univerzalistický aspekt. Na setkání v San Francisku bylo připomenuto, že tato náboženství sdílejí komplikovaný systém kosmologických spekulací, zákonů, kodexů a rituálů čistoty a omezení v jídle.
V této souvislosti lze připomenout, že židovský autor se vztahy k Česku a badatel o počátcích křesťanství David Flusser (1917–2000) se vyslovil: „V upanišadách lze snadno objevit paralely s legendou o Abrahamovi.“ Ramakrishnan, jeden z účastníků letošního amerického setkání se vyslovil: „Můžeme být na hony vzdáleni, ale podstata a význam mnoha tradic jsou stejné. … Každý, kdo se zúčastnil, odcházel s plným srdcem a s pozitivní energií.“
V souvislosti s nedávnou společnou oslavou náboženských svátků se připomínaly také politické souvislosti. V Indii i v Izraeli v současné době vládnou politické směry nacionálně pravicové a nábožensky orientované, v Izraeli reprezentované stranami Likud a Šas a v Indii stranou Bháratíj džanta pártí. Zdůrazňují povinnosti, tradiční hodnoty a společenské instituce, jako jsou tradiční rodinné struktury, genderové role, odmítání sexuálních alternativ, vlastenectví a náboženské tradice.
Sanfranciské setkání nepůsobí dojmem, že by jim šlo o tento zvláštní internacionalismus nacionalistů. Náboženství tam nebylo chápáno autoritativně a obě strany dokonce připomněly, že do jejich tradice se vejdou i současní ateisté. Snaží se uplatňovat starodávnou moudrost s ohledem na moderní sekulární společnost a v kontaktu s křesťanstvím. Hinduisté a Židé ve Spojených státech uvádějí, že sdílejí podobný socioekonomický status, volební vzorce, pravděpodobně, i když to nebylo výslovně řečeno, orientaci na Demokratickou stranu. Aktuální setkání vyjádřilo podle organizátorů vazbu na Izrael a Indii a zároveň oddané americké občanství. Podporují americkou vstřícnou politiku ve vztahu k oběma zemím a připomněli potřebu dobrých vztahů mezi Indií a Izraelem.
Při přátelské atmosféře setkání se nezdráhali probrat vzájemné potíže. Patří k nim židovská obava, že indické uctívání múrti, tedy soch a obrazů božstev a světců je rouhání, nebo špatný pocit Židů z přítomnosti svastiky v indických rituálech, tedy symbolu, který v otočené podobě přijal nacismus jako svůj symbol takzvaného hákového kříže.
Účastníci počítají s dalším setkáním, možná by příležitostí byly už letošní svátky v závěru roku, Chanuka a Díválí, oba připomínající vítězství světla nad temnotou.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 1/2001: Současný judaismus (plný text čísla je zde).
Téma Dingiru 3/2003: Mezináboženské vztahy (plný text čísla je zde).
Téma Dingiru 2/2006: Náboženství ve Spojených státech (plný text čísla je zde).
Téma Dingiru 4/2021: Náboženství a nacionalismus (obsah a vybrané články zde).
Související příspěvky:
