Dne 8. 8. 2023 proběhlo v pražské Unitarii setkání s indiány z kmene Kogi, zprostředkované nadačním fondem Mosty-Puentes. Hlavním účelem této nadace je seznámení a propojení s duchovním dědictvím domorodých lidí kmene Kogi. Dlouhodobá sbírka nadačního fondu má dva cíle. Odkoupení horských území v Sierra Nevada de Santa Marta v Kolumbii, kde se nachází teritorium Kogiů, a také jeho rozšíření a obnovení chráněného území. Druhým cílem je získávání pozemků v Evropě, kde se nachází místa s duchovním významem, která jsou přírodními památkami, za účelem vytváření lesních chrámů a posvátných míst.
Současní Kogiové vedou podobný, téměř nezměněný život jako jejich předkové ještě před dobou španělské kolonizace. Přebývání ve vysokých horách se stalo přirozenou bariérou od vnějšího světa, a tak tradiční duchovní dědictví Kogiů zůstalo zachováno. V současné době přijíždějí lidé tohoto přírodního národa se zcela odlišným přístupem k životu do Česka předávat své původní tradice a přivést nás, Evropany, zpět k našim vlastním kořenům, které bychom mohli nazvat přírodními duchovními tradicemi našeho území.
Návštěva Kogiů v Unitarii proběhla ve večerních hodinách a v sále bylo plno. Všichni napjatě očekávali slova a poselství mamo Kunshemaku (mamo je pro Kogie titul kněze, mudrce). Byl přítomen spolu se svou ženou a překlad ze španělštiny zprostředkovala Monika Michaelová. Hlavní náplní setkání bylo po krátkém úvodu a představení účelu pobytu Kogiů na našem území zodpovídání otázek přítomných posluchačů.
Zaznělo mnoho o putování Kogiů po území Čech i Moravy, o místech, která navštívili. Od Šumavy přes Jizerské hory, od hory Říp po Krkonoše. Místa, jejich umístění a původní duchovní význam jsou pro Kogie zcela zásadní. Každý kontinent je lidským tělem a jako takový na jednotlivých místech má své orgány, které zase mají svá centra. Tyto oblasti je třeba chránit a pečovat o ně. Nejen však z hlediska ochrany životního prostředí (které hraje zásadní roli), ale také z důvodu našeho vlastního vztahu ke krajině, Zemi, Aluně, matce nás všech. Tento vztah k přírodě jako takové však souvisí a je těsně provázán se vztahy mezilidskými.
Duchovní rozměr sexuality má pro Kogie velký význam a nakládání s tělesnými tekutinami spojenými s ní je zásadní pro jejich rituály. Vkládání placenty do země je naprostou samozřejmostí a každý Kogi ví, kde je jeho „místo zrození“, na které se během života může vrátit, cítí-li se ztracen a potřebuje-li připomenout, kým je a odkud pochází. Náš přístup k sexualitě a plození je pro Kogie nepochopitelný a uzdravení našich vztahů vnímají jako jeden z významných kroků na cestě za léčbou našeho území. Styk milenců je posvátným aktem, který je výživou, doslova zlatem pro přírodu a námi neviděné bytosti v ní přebývající.
Přístup Kogiů k lidskému životu i kosmologii světa může být pro Evropana těžko uchopitelný a pro pro mnohé jistě i nepřijatelný. Tento domorodý národ bezpochyby má svou kulturní hodnotu, jsou to však lidé vedoucí zcela odlišný způsob života od toho našeho. Vzniká zajímavý fenomén ve společenství, které obklopuje Kogie v Česku. Lidé se přicházejí učit a následovat jejich světonázor. Zdá se však, že tak mnozí činí nekriticky a myšlenky, které jsou jim sdělovány, přijímají bezpodmínečně. Kogie vnímají jako naše učitele, kteří nás přišli vysvobodit z temnoty zapomnění a nevědomí, zapříčiněné naším vytržením z přirozeného života v souladu s přírodou. Zůstává tak otázkou, do jaké míry si lidé následující cestu Kogiů po našem území uvědomují každý krok jako své rozhodnutí a ne již jako zvyk vše činit podle slov, která jsou jim předkládána.
Náhledová fotografie: Mamo Kunshemaku se svou ženou a překladatelkou Monikou Michaelovou. Obě fotografie Stanislav Drda.
Psali jsme v Dingiru:
téma Spiritualita indiánů, Dingir 21 (1), 2018.
událost: Domorodé babičky v Praze, Dingir 13 (3), 2010, s. 123.
Související články:
