„Ne základnám!“ jako nábožensko-politický projekt

Před 15 lety, v úterý 17. června 2008, začal na Václavském náměstí v hlavním městě dlouhodobý protest proti zamýšlené stavbě radaru armády Spojených států v brdském vojenském pásmu nedaleko Prahy. Hlavní silou iniciativy „Ne základnám!“ byla česká pobočka mezinárodního Humanistického hnutí (prezentuje se zde) a jeden z čelných představitelů tohoto hnutí, Jan Tamáš (*1976, jeho blog je zde), se stal mluvčím iniciativy. V tu dobu mělo české Humanistické hnutí už velké zkušenosti s aktivizací místních altruistů například prostřednictvím lokálních novin Narovinu (pro Prahu-Smíchov, pokračuje zde), studentských novin Bezejména, politické Humanistické strany nebo projektu Adopce afrických dětí (viz např. zde nebo zde).

Humanistické hnutí začalo u nás působit díky misii z Itálie již v polovině 90. let. O začátcích tohoto nábožensko-politického hnutí informoval Dingir už roku 1998 zde. To bylo Humanistické hnutí ještě v plné síle a jeho zakladatel, Mario Luis Rodriguez Cobos (1938–2010) zvaný Silo, byl ještě živ. V Náboženském infoservisu bylo představeno až o mnoho let později zde. Stručnou informaci přináší i starší heslo z Malého slovníku sekt:[1]

Tuto skupinu, která si také říká „Humanistická strana” nebo „Zelená budoucnost”, založil Argentinec Mario Luis Rodriguez Cobos (* 1938) zvaný Silo. O datu založení kolují různé údaje, pravděpodobně však byla založena 4. 5. 1969 v Mendoze (Argentina). Tohoto dne přednesl Cobos řeč, ve které vyzýval ke zřízení nové ideologie světa: k religion interior (vnitřnímu náboženství). Od této chvíle se jeho ideologie také nazývá siloismus. Skupina se také nazývala Vnitřní náboženství, až se začátkem 70. let přejmenovala na Náboženskou společnost. V roce 1978 došlo k dalšímu přejmenování na La Communidad (komunita, společenství).

Učení
Učení této skupiny, zakotvené v Knize společenství, říká, že člověk usiluje o štěstí, vyrovnanost a radost, tzn. že musí dospět k souvisejícímu smyslu života. Tomu ovšem brání osobní i kolektivní utrpení. Společenství je tu nástrojem, který pomáhá tento smysl objasňovat, resp. zfalšovaný smysl proměňovat v ten pravý.

Pomocí svého politického nástroje – Humanistické strany (založené v r. 1984) – se tato skupina pokouší uplatnit se politicky. Politická témata mající připomínat alternativní politiku zelených však slouží jen jako zástěrka pro získávání nových členů.

Organizace
Hierarchie stanovená v Knize společenství začíná prostou účastí a přes stupně aktivního člena, vzdělavatele, člena školy, člena řádu vede k uznanému členu . Celá skupina i se svými pobočními organizacemi podléhá vedení Prvního magisteria. V centru stojí povinnost členů zachovávat mlčení o hnutí a podřízení se hierarchii.

Pomocí různých cvičení a rituálů se členové učí vcházet do kontaktu se svým tzv. vnitřním vůdcem a dovolávají se jeho pomoci ke zvládnutí každodenního života. Členové jsou podle hierarchického stupně zavázáni účastnit se týdenních setkání, školení (klauzur) a tzv. sezónních setkání, která se konají čtyřikrát do roka v den, kdy se mění roční období.

Prostřednictvím tzv. center pro přímou komunikaci, tzv. sousedských setkání a různých městských novin se skupina pokouší získávat nové členy a šířit svoji ideologii.

Vrchol svého společenského vlivu prožilo české Humanistické hnutí díky velmi úspěšné aktivitě „Ne základnám!“ v letech 2006 až 2009. V červenci 2009 prošlo celosvětové Humanistické hnutí na pokyn Sila reorganizací. V témže roce se Humanistické hnutí dostalo i do negativní pozornosti médií,[2] když interní materiál,[3] určený jeho českým členům, obsahoval i větu, která projekt Adopce afrických dětí zpochybnila:

Takže nově peníze, které zbydou z adopcí, tj. těch 25 %, nepůjde už na projekty v Africe, ale na priority H. H., což je nákup pozemku pro park v ČR.

Pozemek na „park“ se českému Humanistickému hnutí skutečně podařilo získat, a to v obci Pravíkov (Park studií a reflexe se prezentuje zde, reportáž o něm je zde). Vedle tohoto projektu je živou součástí českého Humanistického hnutí především Vila Flora (z pražské Flory byla přestěhována do Vrábska a vplynula do projektu Spoluzemě Vrábsko, reportáž odtud je zde), pražské Centrum Dialog, humanitární organizace Wontanara nebo již zmíněné centrum Narovinu. Na facebooku jsou Silovi následovníci přítomni například zde.

Poznámky:

[1] Heslo „Společenství pro vyrovnanost a rozvoj člověka“, in: FUNKE, K. a kol., Malý slovník sekt, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 1998, s. 110.

[2] Např. KOMÁREK, Michal, Tak pravil Silo, Respekt, 46/2009, 9. – 15. listopadu 2009.

[3] Změny v Humanistickém Hnutí (H. H.) v celém světě, interní dokument v archivu autora.

Náhledová fotografie: Lidové noviny, 5. května 2008.

Psali jsme v Dingiru:

Jan Kotrč, Humanistické hnutí, Dingir 1 (2), 1998, s. 9.

Související články:

Humanistické hnutí finišuje s dostavbou svého centra

Propocený zimní slunovrat v komunitě SpoluZemě Vrábsko