Na první poslech to zní jako kuriozita, jako stvořená ke sdílení na sociálních sítích a k mohutnému lajkování: do polské pobřežní obce Hel, jejíž jméno se vyslovuje stejně jako anglické slovo pro „peklo“ („hell“), už nebude jezdit autobus číslo 666. Spojení pekla a čísla, které populární kultura spojuje se satanem na základě slov biblické knihy Zjevení Janovo, budilo pozornost u turistů a zvláště u cizinců. „Turisté se u našich autobusů fotí a obyvatelé jimi rádi cestují,“ řekl Bartosz Milczarczyk z gdaňského dopravního podniku (PKS). Uvedla to zde v červenci roku 2018 prezentace Trojměstí, což je aglomerace měst Gdaňsk, Gdyně a Sopoty na pobřeží Gdaňského zálivu v severním Polsku.
Jen o den dříve totiž vyšel na portálu Fronda článek, který tvrdil, „že v Helu už léta probíhá pekelná protikřesťanská, ve skutečnosti přímo satanistická propaganda“. Článek pokračoval: „Zdánlivě nevinný vtip, ale je těžké v něm nepoznat zlomyslnou inspiraci, když ho nazveme pravým jménem – ďábelský.“ Na konci článku pak byla ostrá výzva: „Vyzýváme proto orgány společnosti PKS Gdaňsk, aby přehodnotily svou politiku a změnily číslo linky na jiné. Pokud se tak nestane, žádáme příslušné orgány polského státu, aby zasáhly. Autobusová linka 666 jezdící na Hel, stručně a jasně řečeno, poškozuje křesťanský řád polského státu a jeho základy, a tedy i blaho nás všech.“
Po pěti letech dopravní podnik protestům vyhověl a letos 14. června uveřejnil zprávu, že linka, existující od roku 2006, bude pokračovat pod číslem 669. O kuriózním konci kuriozity referovala světová média, například BBC, The Guardian nebo New York Post. Česky vyšel na stejné téma článek například v Ekonomickém deníku.
Na druhý poslech je ovšem tato zábavná zpráva spíše znepokojivá. Religionista si může vzpomenout na to, že podobné názory jako na portálu Fronda působily v rámci tzv. antisatanistické paniky od 60. do 90. let minulého století v západním světě opravdu velké škody. Například v září roku 1991 byly manželům Wallisovým z amerického města Escondido (v aglomeraci San Diega) odebrány ve 2 hodiny v noci jejich dvě děti ve věku 3 a 5 let kvůli tomu, že jejich rodiče je údajně měli brzy obětovat satanovi. Jedním z důkazů satanského spiknutí v této rodině byla skutečnost, že otec Becky Wallisové, David Stecks, vlastnil jachtu, nazvanou „Cesta čarodějnice“ („Witch Way“). Po policejní razii u nich doma směli rodiče spatřit své děti až po 12 dnech a děti se k nim vrátily až po 11 týdnech, což rodině způsobilo značnou emocionální, ale i finanční škodu. Její výše měřená odškodněním činila 750 tisíc dolarů. Hlavní příčinou této politováníhodné události byla antisatanistická panika, pod jejímž vlivem uvedla Rachel, sestra Becky a dcera Davida, své podezření na tzv. satanské rituální zneužívání své terapeutce. Terapeutka pak bez váhání ohlásila toto podezření příslušným úřadům. Je tedy zřetelné, že nejenom Rachel, ale také terapeutka, úřady na ochranu dětí i policie jednali tak, jak v situaci vyhroceného boje proti tajné satanistické organizaci považovali za jedině možné. (Kauza je podrobně popsána zde, česky stručně zde.)
Antisatanistická panika (více o ní např. zde) se v posledních letech vrací, a to kvůli růstu konspiracismu, neboť antisatanistické narativy se stávají součástí narativů konspiračních. Přečíslování linky do polského Helu se v této souvislosti jeví jako daleko méně zábavné.
Náhledová fotografie: Michał Dobras, PKS Gdynia.
Související články:
