Od pátku 16. do neděle 18. prosince probíhala v komunitě SpoluZemě Vrábsko u Čimelic (do internetové prezentace lze vstoupit zde a do facebookové zde) oslava zimního slunovratu s kakaovou ceremonií a potní chýší. Společenství SpoluZemě Vrábsko je spirituální komunita, která vznikla oficiálně na jaře roku 2021 s vizí vybudování ekovesnice.
Ve facebookovém oznámení události byla akce uvedena těmito slovy: „Přírodní kultury přikládají slunovratům a rovnodennostem posvátnou důležitost a věnují jim pozornost v podobě rituálů. My tady v Evropě, v západní civilizaci, jsme se od těchto tradic postupně odpojili. Pevně věříme, že znovupropojení se s přirozenými přírodními cykly je pro lidskou společnost cestou k léčení… Rituály jsou dary Velkého Ducha lidem. Dar k propojování se sebou, druhými, přírodou, celým všehomírem.“
Celým víkendem nás prováděl šaman a žák Ivo Musila Aleš Fodor, Hynek Opolecký a žena, která se představila jako Eomi. Pátek večer jsme věnovali pití ceremoniálního kakao z Ekvádoru, které mělo dle slov pořadatelů sloužit k otevření vlastního srdce. Tahali jsme si karty z balíčků Cesta životem a Cesta k sobě od Lucie Ernestové. První jsme si tahali kartu, která měla charakterizovat náš dosavadní život, a pak hned druhou, která měla představovat to, kam se po potní chýši posuneme. Opojeni kakaem jsme zpívali různé mantry a písně s duchovním podtextem. Kakao sice mělo mít povzbuzující účinek, ale já osobně jsem se i po dvou dávkách cítil ospalý.
V sobotu jsme se věnovali přípravám potní chýše. Odhazovali jsme sníh, řezali dříví na oheň a zakrývali kostru chýše dekami. Modlili jsme se k duchům a bytostem všech světových stran, modlili jsme se dolů k zemi, nahoru ke slunci, k Velkému duchu a k ohni tak, že jsme vždy se špetkou tabáku pronesli přání, aby bylo všechno nakloněno našemu obřadu. Pak jsme na vatru položili kámen a posypali ho tabákem. Když jsme se vrátili zvenku, seděli jsme v kruhu a povídali si o významu potní chýše. Podle Aleše jde o rituál, který dokáže člověka očistit na úrovni těla, mysli, srdce, duše i ducha. Lze ho chápat jako propojení všech čtyř živlů nebo jako vstup do lůna a jistý druh znovuzrození. Každý jsme měli přijít se záměrem, který chceme, aby nám obřad přinesl. Domluvili jsme se, že do chýše nebudeme vstupovat úplně nazí, a že se zavážeme vydržet po celý čas rituálu.
V neděli jsme vstávali někdy kolem půl čtvrté ráno. Venku byla zima jako když praští, jurty byly zapadané sněhem, stromy byly ojínělé a od úst nám šla pára. Ve čtyři hodiny jsme se sešli, abychom společně zapálili oheň. Za úplného mlčení jsme se ohřívali a mentálně připravovali na vstup do chýše. Museli jsme si dávat pozor, abychom nepřekročili „posvátnou linii,“ která symbolicky spojovala oheň a chýši. Kdykoli se to však stalo, měl si účastník vzít špetku tabáku, vhodit ji do ohně a v duchu se ohni omluvit. Eomi nás obcházela s doutnajícím pelyňkem stepním a kouřem z něj nás očišťovala. Zhruba v šest hodin jsme se vysvlékli do spodního prádla a postupně po čtyřech začali lézt do chýše: první šaman, pak všichni muži, a pak až všechny ženy. Při vstupu se měl každý poklonit a lakotsky pronést sousloví „mitakuye oyasin“. Aleš nám to přeložil jako „všichni jsme příbuzní“ anebo „všichni jsme jedno“. Eomi s Hynkem byli určeni za firemany (ty, kdo se budou starat o oheň). Přinášeli nám do stanu na vidlích po jednom do ruda rozžhavené kameny, které šaman pomocí dančího paroží házel do díry vykopané uprostřed chýše. Každý jsme pozdravili větou: „Vítej bratře.“ Vždy byl někdo určen, aby kameny posypal bylinkami a pronesl nad nimi nějaké požehnání. Dovnitř v tuto chvíli ještě pronikalo slabé světlo zvenčí a po zemi se valila mlha. Nakonec se dovnitř podal kýbl s vodou, kterou jsme pozdravili: „Vítej sestro.“ Firemani vstoupili dovnitř a zatáhli za sebou deku. Zahalila nás absolutní tma narušená jen slabým světlem z kamenů, které postupně vyhasínalo.
Aleš začal kameny polívat vodou, čímž uvnitř nesnesitelně stoupla teplota a vlhkost. Velice špatně se mi dýchalo. Celý proces měl čtyři kola. Každé jsme věnovali svým niterným přáním a zpěvu. Po každém kole jsme se chodili nadýchat čerstvého vzduchu, napít a ochladit ven. První kolo se věnovalo vstupu do našeho nitra. Každý se měl pomodlit za to, co chce, aby se v jeho životě proměnilo k lepšímu. První kolo bylo ukončeno dříve, protože jeden z účastníků už nemohl vydržet ve tmě a horku a musel ven. Druhé kolo se věnovalo vztahům v rodině, třetí transformaci hmoty a zpěvu všem čtyřem elementům a čtvrté kolečko zahrnovalo poděkování za vše dobré, co v životě máme. Po posledním kole jsme všichni vylezli ven a postupně se objali. Pomalu jsme se dávali dohromady, oblékali se, občerstvili čajem, sebrali deky z potní chýše a celou kostru rozlámali a spálili v ohni. Aleš tvrdil, že začátkem rituálu vstupujeme do úplně jiného času a měl určitě pravdu protože, když jsme zkontrolovali hodinky, bylo už půl dvanácté, takže jsme v chýši strávili s krátkými přestávkami pět hodin.
Na úplný závěr víkendu následovala přímo královská hostina, kde na nás čekaly chleby s pomazánkami z hrášku, zelí nebo rajčat, raw dorty[1] a další veganské pochutiny. V kruhu jsme sdíleli, co nám chýše přinesla. Musím se přiznat, že mi toho rituál příliš nedal, ale z balíčku karet od Lucie Ernestové jsem si vytáhl, že všechno je přesně tak, jak to má být. Všichni jsme byly po obřadu hodně unavení, ještě jsme zašli na půdu pověsit vlhké deky z chýše, a pak už jsme se postupně rozjeli do svých domovů.
Poznámka:
[1] Dorty z tepelně nezpracovaných surovin.
Fotografie k příspěvku: Virág Bartosová.
Související příspěvky:
