Film „Věčné jaro“ připomíná odvahu čínských praktikujících fa-lun-kung

V době, kdy ruská oficiální propaganda o původu války na Ukrajině slaví v Rusku velké úspěchy, je docela snadné si představit bezmocnost, kterou vůči čínské propagandě pociťovali stoupenci čínského nového náboženského hnutí Fa-lun-kung (též Falun Gong či Falun Dafa). Když bylo praktikování metody fa-lun-kung v červenci roku 1999 zakázáno a celé hnutí nálepkováno výrazem „zlá sekta“, rozběhla se v čínských médiích ohromná kampaň, která měla rozhodnutí komunistické strany zdůvodnit a vysvětlit. Pro podporu pronásledování byl – kromě jiných – používán i argument, že praktikování fa-lun-kung je zakázáno i všude jinde na světě. Úspěšnost tehdejší čínské propagandy byla snad ještě větší než úspěšnost současných ruských protiukrajinských a protizápadních narativů.

Zákaz hnutí Fa-lun-kung měl právní podklad, takže aparát Čínské lidové republiky, ovládaný stejně jako média Komunistickou stranou Číny, rozběhl rozsáhlé zatýkání, mimosoudní vazbu a věznění praktikujících. Ačkoli počty takto postižených Číňanů nejsou známy, odhady nejsou nižší než v řádu tisíců, a to i v případě, kdy věznění a mučení skončilo smrtí praktikujícího. V této vrcholně nebezpečné situaci těžkého pronásledování se praktikující odhodlali k odporu: jeho hlavním cílem bylo přesvědčit aspoň část veřejnosti, že „Fa-lun-kung je dobrý“. Toto heslo bylo tajně distribuováno letáky, filmy na CD a mnoha kreativními formami, které zkoušely obejít cenzuru.

Zdaleka nejvýznamnější akci tohoto typu popisuje film Věčné jaro, který měl v Praze premiéru 2. června a který je dnes (a ve středu 14. 6.) v pražském kině Atlas reprízován (upoutávku na film jsme uveřejnili zde). Touto událostí byla akce 15 stoupenců hnutí Fa-lun-kung, při níž 5. března 2002 násilně přerušili večerní vysílání kabelové televize ve městě Čchang-čchun (v aglomeraci asi 8 miliónů obyvatel) v severovýchodní Číně. Po přestřižení kabelů vložili do běžného vysílání obsah CD, jímž bylo praktikování metody fa-lun-kung představeno a v němž bylo ukázáno, že se již tehdy praktikovalo v asi 50 zemích světa. Dopad této akce na veřejné mínění byl patrně obrovský a tomu odpovídající byl i hněv státního aparátu. Podle filmu byli účastníci odsouzeni až na 20 let vězení a někteří z nich v důsledku mučení zemřeli (Wikipedia má ovšem jiné údaje).

Olejomalba na památku těch, kteří se „nabourali“ do oficiálního vysílání. Na reprodukci z tohoto zdroje upozornil čtenář Milan Kajínek.

Film vypráví o akci z hlediska kreslíře Ta-siunga, který získal ve svém kanadském exilu světové renomé. Pochází také z města Čchang-čchun a ačkoli s protestní akcí neměl nic společného, musel jako praktikující fa-lun-kung své město opustit kvůli těžkým represím, jež na všechny praktikující kvůli akci dopadly. Jeho hodnocení protestní akce nebylo zpočátku nijak příznivé, ale když začal sledovat osudy jednotlivých aktérů a vést rozhovory s některými z nich, musel jejich hrdinství ocenit svým uměním. (Český referát o filmu je k dispozici také zde.)

A jeho výtvarný projev je skutečně mistrovský. Film velmi vynalézavě kombinuje čtyři zdroje: jednak animaci Ta-siungových kreseb, za druhé dokumentární zachycení jeho výtvarné práce, rozhovorů a pocitů, za třetí ukázky tehdejší filmové produkce hnutí Fa-lun-kung a za čtvrté autentické záběry tehdejšího komunistického zpravodajství. Všechny tyto zdroje, a zvláště poslední z nich činí film ohromně působivým. Nebylo proto překvapivé, že ho pražští diváci spontánně odměnili potleskem.

Ačkoli to nebylo výslovně uvedeno, protest stoupenců hnutí Fa-lun-kung proti lživé propagandě byl pravděpodobně motivován první ze tří maxim („Pravdivost – Soucit – Snášenlivost“), jimiž se hnutí řídí. Divák filmu Věčné jaro se možná zeptá, zda se lžím veřejně postaví i někteří Rusové a jaká mravní maxima je v tom případně bude motivovat.

Promítání: v kině Atlas 6. a 16. června 2023 ve 20:00, resp. v 17:00 | Délka: 86 minut  ČSFD  IMDB * WEB.

Psali jsme v Dingiru:

Čchi i charakter, Dingir 14 (2) 2011, s. 60–61: zde.

Základní informace o hnutí Fa-lun-kung a rozhovor s Milanem KajínkemDingir 14 (2), 2011, s. 60–61.

Zdeněk Vojtíšek, „Sekta skrz naskrz“. Čínské úřady legitimují represe západními stereotypy o sektách, Dingir 24 (2), 2021, s. 74–77, upoutávka zde.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments