WEISS, Aleš, Buddhismus v židovských náboženských textech 18.–21. století, Praha: Karolinum, 244 stran, duben 2023.
Zájemci o židovskou duchovní tradici nedávno dostali dlouho očekávaný dárek od nakladatelství Karolinum. Před několika týdny vyšla odborná studie Aleše Weisse Buddhismus v židovských náboženských textech 18. – 21. století. Tato kniha představuje pozoruhodné vědecké dílo mladého židovského učence, o kterém ještě jistě uslyšíme.
Z textu je zřejmé, že Aleš Weiss se vztahům judaismu a buddhismu věnuje dlouhodobě a že pozorně sleduje aktuální (i ty úplně nejaktuálnější) odborné i laické rozhovory na toto pozoruhodné téma.
Mezi nesporné přednosti Weissovy práce patří vskutku úctyhodná jazyková kompetence: pracuje s pramennými a odbornými texty v angličtině, němčině, francouzštině a hebrejštině, takže je schopen sledovat své téma ve všech relevantních jazykových oblastech (které žel často bývají do jisté míry vzájemně izolované).
Po úvodním vymezení předmětu (jímž jsou rozmanité způsoby chápání a hodnocení buddhismu v rámci židovské náboženské tradice v posledních třech stoletích), autor zaměřuje pozornost na jednotlivá časová období, kterým odpovídají odlišné přístupy k buddhismu ze strany židovských učenců. Tyto vzájemně dosti rozdílné přístupy představují jakési ideální typy tematizace buddhismu ze strany židovských myslitelů a náboženských autorit judaismu, a proto nabízejí i vhodnou periodizaci celého sledovaného období.

Základní osnova Weissovy knihy je tedy časová: autor v podstatě „na pokračování“ vypráví příběh diskuse o buddhismu v židovské tradici od osmnáctého století po současnost. A zároveň v každé z kapitol nastiňuje širší společenský a politický kontext, nezbytný pro náležité pochopení proměňujících se pohledů na buddhismus ze strany rabínů a židovských intelektuálů. Autor tedy na jedné straně zohledňuje velkou šíři relevantních poznatků, obecnějších kulturních souvislostí a dějinných okolností, na druhé straně nespouští ze zřetele hlavní téma, které sleduje.
Aleš Weiss nijak nezastírá osobní zaujetí tématem bádání. Zároveň zachovává od začátku do konce střízlivý odstup od studované látky. Jeho pojednávání jednotlivých myslitelů a textů je sympaticky věcné. Podařilo se mu vyvarovat zkreslujícího subjektivního hodnocení, a přesto podává svou látku angažovaně a čtivě.
Klíčovým přínosem Weissovy knihy je podrobná a přehledná „konceptuální mapa“, zachycující základní typy (a motivy) tematizace buddhismu v rámci židovské tradice posledních tří století – od těch nejkritičtějších hodnocení po ta nejpříznivější. Vedle shromáždění, roztřídění a kritického rozboru velkého okruhu pramenných textů (v rozhovoru s relevantní odbornou literaturou) autor navrhuje také vhodnou typologii základních způsobů chápání a kladných i záporných hodnocení buddhismu, jak postupně vykrystalizovaly v rámci židovské diskuse o tomto tématu tváří v tvář měnícím se kulturním, společenským a politickým podmínkám. Weissova práce tedy nabízí smysluplnou orientaci ve zdánlivě nepřehledné houšti poznatků z několika různých oblastí.
Co říci závěrem? Autor se ve své práci zhostil atraktivního, ale málo probádaného tématu. Výsledkem jeho bádání je zdařilé vědecké dílo, které nemá ve zdejší odborné literatuře obdoby.
Náhledová grafika ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
Aleš Koukal: Kdo jsou JUBU, Dingir 8 (3), 2005, zde.
Aleš Weiss, Judaismus a mindfulness, Dingir 22 (3), 2019, s. 98–100.
Související článek:
>hodnocení buddhismu v rámci židovské náboženské tradice
v posledních třech stoletích
Není to málo, Antone Pavloviči? Že by předtím o Buddhovi nepadlo ani slovo? Buddhu zmiňuje např. Klement Alexandrijský (2. století). Počátkem letopočtu působili buddhističtí misionáři na Blízkém Východě.
Aleš Weiss psal o přítomnosti buddhismu ve spisech židovských autorů od 18. do 21. století. Nelze mu vytýkat, že nepsal o jiných stoletích a třeba o přítomnosti jiných náboženství ve spisech židovských autorů. Nebo že nepsal o přítomnosti buddhismu ve spisech kresťanských autorů. Nebo že nepsal o přítomnosti čehokoli kdekoli. Děkuji za pochopení.