Určit datum anebo aspoň rok vzniku nového náboženství bývá mnohdy těžké, u řady náboženství nemožné. Na začátku bývá celá série událostí a není jednoduché stanovit, která z nich byla ta rozhodující, aby bylo možné mluvit o tom, že náboženství právě tehdy „vzniklo“.
Stejné je to s Hnutím Grálu. Jeho zakladatelem[1] byl německý obchodník a spisovatel Oskar Ernst Bernhardt (1875–1941). Po návratu z internace na britském ostrově Man se postupně více a více orientoval na úlohu duchovního učitele a spisovatele náboženské literatury. Ústředním pojmem jeho pojetí světa se stal grál, v této době a v německé společnosti stále ještě velmi populární předmět, nesoucí velké množství významů. Již v rodící se Bernhardtově nauce označuje grál „ohnisko či střed, jenž z věčného Stvořitelova bytí přenáší do koloběhu tohoto stvoření pulzující životodárnou sílu“.[2] Není tedy překvapivé, že kruh prvních posluchačů Oskara Ernsta Bernhardta, který vznikl již roku 1920,[3] byl roku 1921 neoficiálně nazván „řád Grálu“.[4] Bernhardt začal brzy pro řád hledat „Útočiště míru“. Se svou budoucí druhou manželkou Marií Freyerovou (1887–1957) a s jejími třemi dětmi se roku 1923 přestěhoval z drážďanského předměstí Kötzschenbroda do hornobavorského města Peißenberg a v září téhož roku do nedalekého Penzbergu.[5] Skutečná komunita ale vznikla až v rozlehlém Domě Grálu v lázeňském městečku Bad Heilbrunn roku 1924. Tam byl 30. května 1925 poprvé slaven svátek Svaté holubice.[6] Kromě let 1921 (založení řádu), 1924 (vytvoření komunity) nebo 1925 (první slavnost) je adeptem na počátek Hnutí Grálu také rok 1928, kdy společenství začalo postupně budovat ono Útočiště míru na definitivním místě: v Tyrolsku, na náhorní plošině Vomperberg nad údolím Innu a nad městem Schwaz.
Možná důležitější než všechny tyto vnější, organizační události je ale vnitřní zážitek. K němu mělo dojít právě před 100 lety, 30. března 1923. O okolnostech se mnoho neví; ani místo zážitku není jisté (pravděpodobně se stal ještě v Kötzschenbrodě). I Bernhardtův oficiální životopisec se při jeho líčení uchyluje k trpné slovesné vazbě, pro němčinu ostatně tak typické:
„Velké dění se Abd-ru-shinovi ohlásilo na Velký Pátek roku 1923. Duchovně bylo spatřeno, že v tento den Syn Boží Ježíš sestoupil k zemi, aby svůj úkol prostředníka mezi Bohem a lidstvem přenesl na Syna Člověka. – Pro lidi zůstane tato událost procesem záření z Božského, ale je nutno se o ní zmínit, neboť tím se splnil návrat Ježíše Krista, jak bylo zvěstováno v proroctvích a předpovědích, jakož i Ježíšem samým. – ,… opět přijdu…ʻ (Jan 14, 3), přislíbil svým učedníkům! – Víra v druhý příchod Ježíše Krista je stěžejním výrokem křesťanské víry. Pouze nebylo nikdy jasné, jak by se měl tento návrat uskutečnit.“[7]
V tomto zážitku se zjevuje základ nauky, liturgie i společenství Hnutí Grálu. Základem je předpoklad, že neosobní Bůh (Světlo) poslal (vyzářil) na svět dva syny: Syna Božího Ježíše před dvěma tisíci let a nyní, v době Posledního soudu, Syna Člověka Imanuele. Ten druhý byl zde na Zemi pro tento úkol připravován pod občanským jménem Oskar Ernst Bernhardt a na Velký pátek roku 1923 tento úkol přijal. K úkolu patří i literární činnost, kterou začal provádět pod jménem Abdruschin (později Abd-ru-shin) ještě v tomto počátečním roce 1923. Jméno Abdruschin (či Abd-ru-shin) se tak stalo i jeho duchovním jménem. Mám za to, že je oprávněné považovat toto základní zjevení za počátek Hnutí Grálu. Je-li tato úvaha správná, pak tedy ano: Hnutí Grálu vzniklo přesně před sto lety.
Náhledová fotografie prvního domu zakoupeného na Vomperbergu a sídla Bernhardtovy druhé rodiny. Foto z roku 2016: autor.
Za věcnou připomínku a úpravu děkuji Arturu Zatloukalovi.
Poznámky:
[1] Bernhardtovi stoupenci používají pro něj slovo „zakladatel“ jen výjimečně. Je pravděpodobné, že ambicí tohoto muže skutečně nebyl žádný zakladatelský počin a že blíže skutečnosti je vidět ho jako toho, kdo své následovníky především inspiroval.
[2] SCHULZE, Monika, Abd-ru-shin. Autor Poselství Grálu, Brno: Integrál 2006, s. 49–50.
[3] Tamtéž, s. 48.
[4] „Orden: Der Gral“.
[5] DOMBROWSKI, André, Die Biographie von Oskar Ernst Bernhardt gennant Abd-ru-shin und seiner Familie, 11/2002, in: O Caminho – Der Weg [online].
[6] MARKUS, Rosa, Erinnerungen von Schwester Rosa Markus, 9. April 1947, O Caminho – Der Weg [online], S. 10.
[7] VOLLMANN, Herbert, O životě a působení Abd-ru-shina, Marie a Irmingard na Zemi 1875–1990, Vomperberg: Alexander Bernhardt 1994, s. 12–13.
Související články:
