Dynamická meditace je od roku 1970, kdy byla poprvé provedena, stálou a oblíbenou součástí alternativní náboženské scény. Navzdory oblibě ale není snadné najít v Praze místo, kde by bylo možné ji praktikovat. Její autor – Osho – totiž silně doporučoval, aby se konala brzy ráno, protože tehdy jsou nejlepší podmínky pro bdělou přítomnost. V Praze je tak v současné době možné ji zažít v rámci aktivit Oshova informačního centra jen jednou za dva týdny. Do studia Hvězda vstupujeme tedy se studenty religionistického kursu ve čtvrtek 3. listopadu už v 7 hodin ráno.
Indický filosof a náboženský vůdce Čandramóhan (1931–1990), který vystupoval jako Bhagván Šrí Radžníš, je v současnosti, více než 30 let po své smrti, nejvíce znám jako autor knih s náboženskou tematikou, píšící pod jménem Osho. V českých knihkupectvích a antikvariátech je knižní produkce Oshových knih v českých překladech doslova nepřehlédnutelná. Národní knihovna v Praze eviduje více než sto titulů tohoto autora (některé z nich ale v několika vydáních). Dodnes živým dědictvím je také jeho náboženský přístup k sexualitě (viz např. zde) a několik specifických meditací včetně té dynamické. Naopak o velmi konfliktním působení Bhagvána Radžníše a jeho stoupenců v indické Púně a v Oregonu ve Spojených státech jeho stoupenci nevědí a pokud vědí, raději nemluví a pomalu na ně zapomínají. Proto byl vynikající seriál Wild Wild Country pro mnoho lidí takovým překvapením.
V malé tělocvičně příjemně zařízeného studia Hvězda je asi 12 lidí; někteří jsou sportovně oblečeni, někteří si na meditaci berou šátky na oči. Dříve, než meditace začne, nás Shivo, sympatický mladý muž, stručně a česky i anglicky provází pěti fázemi meditace. Během ní totiž už na vysvětlování nebude vhodná chvíle. A pak to začne: v první fázi zní z reproduktorů bubnování. V prezentaci Oshova informačního centra je tato fáze popsána jako „chaotický dech nosem“:
Dýchejte chaoticky nosem, dech je intenzivní, hluboký, rychlý, bez rytmu, bez dechového vzorce – soustřeďte se na výdech, tělo se o nádech postará samo. Dech jde hluboko do plic, je rychlý a prudký až se doslova sami stanete dechem. Nechte své tělo ať přirozenými pohyby pomůže budování energie. Prociťujte jak energie stoupá, nenechte ji spadnout, ani ji neuvolňujte.
Osobně bych raději než o energii hovořil o důsledcích hyperventilace mozku, s níž – a se zážitky, které způsobuje – mám zkušenosti z holotropního dýchání. Nyní také cítím „holotropní“ prožívání, ale vlastně dost málo. Přičítám to instrukci dýchat nosem (kterou jsem dosud při dynamické meditaci nikdy nezaznamenal), protože takové dýchání je pro mě dost namáhavé a do mozku se kyslíku nedostává zas tak mnoho. Internetová instrukce pro druhou fázi nás podobně jako Shivo vybízí:
Vybuchněte! Nechte ze sebe vyjít vše co chce ven. Následujte své tělo a nechte ho vyjádřit vše co v něm je. Totálně se zblázněte. Křik, pláč, skákání, kopání, vytřásání, tanec, zpěv, smích, vše je povoleno. Nic nezadržujte, celé tělo je v pohybu. Malé přehrávání může za začátku pomoct. Nedovolte mysli, aby ovlivňovala cokoliv, co se děje. Vědomě se zblázněte. Buďte v tom naplno.
Je to totiž fáze, nazvaná „šílenství“. Hudbu není moc slyšet, ale připadá mi v podstatě stejná: rytmická, dynamická, hodně bubnů. Ocenil jsem, že jsem si nechal na podlaze podložku, protože mi umožňuje (při očích pod šátkem) při mém šílení aspoň hrubou orientaci v prostoru. A jako vždy, když tato fáze končí, jsem i tentokrát rád, že jsem nikomu ze svých sousedů neublížil a neprožil ani žádný jiný „nevyžádaný kontakt“.
Skákejte s rukama vysoko nad hlavou a se zvukem mantry „Hu! Hu! Hu!“ vycházejícím z co největší hloubky. Dopadejte na celou plochu chodidel a nechte zvuk mantry udeřit do svého sexuálního centra v pánvi. Dejte do toho vše, úplně se vyčerpejte.
Tato třetí fáze trvá deset minut stejně jako první dvě fáze. Je to pro mě hodně dlouhé a hodně namáhavé, a dobu skákání proto střídám s dobou, kdy se jen pohupuji v kolenou (a samozřejmě pronáším nahlas mantru „Hu!“). Nemám problém se splněním instrukce, abych se vyčerpal. Bezděky si uvědomuji, že v mém věku byl Osho již nebožtík. S dynamickou meditací jeho smrt nesouvisela, ale stejně: tahle meditace není pro starý!
Stop! Zamrzněte. Nijak neupravujte pozici svého těla. Zakašlání, pohyb, cokoliv co uděláte naruší tok energie a celé úsilí bude ztraceno. Jste svědkem všeho, co se s vámi děje.
Naštěstí se mi podařilo zamrznout v docela pohodlné pozici: jsem v předklonu a rukama se opírám o kolena. Odpočívám, vydechuji a opravdu prožívám své tělo, svůj dech i svoje smysly nějak jinak, zostřeněji. Tentokrát je to 15 minut a zase mi to připadá nějaké delší než jindy. Ale i ticho a můj zbystřený stav je vlastně osvěžující. – Nakonec přece jen začíná jemná, velice jemná hudba a úplně mě nutí do příjemných volných pohybů. Cítím se dobře. Stres, způsobený hyperventilací a tělesnou námahou, pomalu ustupuje a nastává mírná euforie.
Oslavujte! S hudbou a tancem vyjádřete vše, co ve vás je. Svoji živost si vezměte do celého dne.
Tento můj pracovní den byl velmi náročný, ale prožil jsem ho asi trochu lépe než jiné podobně náročné dny. „Živostí“ bych to asi nenazýval, ale určitou změnu kvality prožívání jsem zaznamenal. Jistě na to měla vliv i sprcha, kterou jsem si mohl na fakultě dopřát.
A studenti? Na otázku „Jak na Vás zapůsobila Oshova dynamická meditace?“ odpověděli takto:
„Dynamická meditace mě příjemně překvapila. Bylo zajímavé si vyzkoušet jinou formu meditace, než je ta v tichu a klidu, kterou asi zná nebo praktikuje většina z nás. Vůbec bych se nebránil navštívit setkání znovu, účelem by ale primárně byla spíše příjemná ranní rozcvička a oživení jinak obyčejného rána, významnější duchovní rozměr jsem v tom já sám totiž nenašel.“
„Dynamickou meditaci podle Osha jsem si slibovala zažít už velmi dlouho. Šla jsem do toho s velkým nadšením i očekáváními, ale na druhou stranu i v obavě, zda budu vůbec schopná se do podobného způsobu osobního projevu dostat. Podobné expresivní chování mi totiž není příliš vlastní a jsem k němu více méně skeptická. Příliš mu lidsky nerozumím. Dle instrukcí Shivy jsem se oblékla do pohodlného sportovního oblečení, které mě nebude nijak omezovat v pohybu a vzala jsem si i šátek. Slibovala jsem si od toho, že se šátkem na očích se spíše přiměji odpoutat od světa kolem a být víc ’v sobě‘. Jak ale Shivo popisoval průběh meditace, cítila jsem, jak ve mně narůstá nervozita, skepse a ’nechtění‘. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, zavázala si šátek a odhodlaně čekala, až to začne. Shivo pustil hudbu, která mi okamžitě rozbušila srdce. Bubnování bylo velmi intenzivní a hlasité, navíc jsem stála v té malé místnosti úplně vepředu, hned u reproduktorů. Do toho ostatní lidé v místnosti začali intenzivně dýchat, doslova nepříjemně funět a mě se zmocnila panika. Najednou jsem si nebyla jistá, jak daleko jsem od ostatních a dostala jsem strach, že do někoho vrazím nebo on do mě, když se jen pohnu. Jako by mě ti funící lidé doslova obklopili. Myšlenky mi v hlavě hrozně rychle běžely, srdce jsem měla až v krku, začala se mi i mírně točit hlava. Hlasité vydechování ostatních, kteří po sluchu připomínali spíše zvěř než lidskou společnost, byly najednou nepříjemné k nevydržení. Byla to záležitost jen několika málo sekund, ale mně se to v danou chvíli zdálo jako nekonečné a výhled na to, že takto strávím ještě další hodinu, byl zcela nesnesitelný. Sundala jsem si šátek a svůj tak dlouho plánovaný a očekávaný zážitek jsem ukončila přibližně po minutě. Jsem ale pevně odhodlaná to zkusit ještě jednou – obvykle se prý totiž meditace účastní jen čtyři nebo pět lidí. V komornějším počtu a s větším prostorem kolem sebe se snad budu cítit lépe.“
„První dvě fáze mě zaujaly svojí spontánností a chaotičností. Bylo velmi osvobozující se projevit necivilizovaně a spontánně. Protože jsem měl celou dobu zavřené oči, nevnímal jsem ostatní v místnosti. Jejich pohyby i zvuky jsem vnímal čistě jako ‘to venku’ a sebe jako „to uvnitř“. Soustředil jsem se na svoje aktivity a nic jiného. Překvapilo mě, jak rychle a silně jsem ztratil pojem o čase. Nedokázal jsem říct, jestli skáču minutu nebo půlhodiny. Nemyslím si, že by meditace na mě měla nějaký měřitelný vliv. Zbytek dne jsem prožil stejně, jako kdybych na ní nebyl. I tak jsem moc rád za tu zkušenost.“
„Byl jsem velmi mile překvapen, meditace byla fyzicky náročná a nebyl jsem schopen dodržet všechny instrukce, které jsme dostali před začátkem, ale výsledek se opravdu dostavil, byl jsem po zbytek dne plný energie a zároveň zklidněný.“
Náhledová fotografie: Osho Meditation.
Psali jsme v Dingiru:
Zdeněk Vojtíšek, Tantra jako individuální rebelství, Dingir 20 (2), str. 58–61.
Související články:
